Diskuse: Člověk může v životě ochutnat všechno

Tak se nám oba pánové, jistě jste si všichni všimli, pěkně představili. Těší mne!

Já třeba plíčky tuze rád. Ale moje žena říká, že jsem popelnice. To já rád třeba i ledvinky, jen mi to žena nevaří, tak musím sám. Rád třeba obírám i dušenou či pečenou králičí hlavu - jazýček, tvářičky, mozeček, mňam! Nebo polívka z drůbků - to musí být žaludek, játra, srdíčko. Děda mne dokonce naučil obírat slepičí pařáty. Kdo nezná, neví o co přichází. Z pečeného kuřete pak mám nejraději zřejmě biskupa, pro neznalé ta částečka úplně na konci kuřátka, my na tom sedíme. Taková nutrie? Mňam. Tuhle jsem si dělal i srnčí játra, také vynikající. Do sekaný jsem pak pomlel takové věci, inu nebudu rozebírat. V pubertálním věku jsem dokonce se žaludkem až hazardoval. To když jsme na čundru zjistili, že v přilehlém rybníčku žijí jakési vodní krysy. Jednu jsme upytlačili a ... pečená na ohýnku byla vynikající. Jedl jsem různé věci a řeknu Vám: každé jídlo má svou specifickou chuť. A někomu prostě něco nemusí chutnat. I když .. osobně si nevzpomínám, že bych kdy vkusně upravený pokrm alespoň neochutnal, inu, popelnice. Navíc, pánové, kolegyně zcela jasně psala fejeton, tedy vyprávění zážitku lehkou formu pojednání. S pozdravem Jan Sedlák