Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Muži v černém to nemají lehké a často čelí urážkám ze strany hráčů, ale diváků. Jak se tomu mohou bránit, neměli by být v dodržování pravidel důslednější?

Pravda je, že dodržovat pravidla je jedna věc, ale druhá věc je vést utkání v duchu pravidel. Z toho vyplývá, že každý sudí má jiný metr. Neznám kvalitního arbitra, který by pravidla dodržoval do důsledku. Každý zápas se vyvíjí jinak. Tomu přispívají hráči, rozhodčí, ale i funkcionáři obou týmů a diváci. Rozhodčí bych rozdělil na dvě skupiny. Jsou sudí, kteří nejsou schopni být nad věcí a vzhledem k vývoji se přizpůsobit současnému trendu. Stále razí svoji cestu a z té nevybočují, a to se jim může vymstít. Na hřišti dochází k situacím ať přehledným či nepřehledným, ve kterých se musí rozhodnout během vteřiny. Může se rozhodnout i špatně. Ale záleží na tom, jak má příčku nastavenou a musí počítat i s odezvou diváků. V té druhé skupině jsou sudí, kteří dokážou hru citlivě vnímat a je otázkou, jak toho zneužijí hráči.

V neděli došlo k inzultaci sudího, což je bezesporu odsouzení hodný čin. Takto se věci jistě řešit nemají, ale jak tomu lze předcházet. Na sudího, který byl obětí oné nešťastné události, přicházely stížnosti již v minulosti, zabývala se jeho výkony komise rozhodčích?

V globále pracujeme s materiálem, který máme. Rozhodčích je všeobecně málo, a ti nejlepší odcházejí do krajských a vyšších soutěží, což je stejné jako u fotbalistů. My si ale vážíme i těch, kteří se rozhodli zůstat na okresní úrovni. Pokud se dozvíme, že je na nějakého rozhodčího stížnost, řešíme to. Jezdíme se dívat na jeho zápasy a sledujeme ho. Pořádáme semináře a snažíme se je neustále vzdělávat. Pokud to vezmu na osobu inzultovaného rozhodčího, když jsme se na něj byli podívat, pískal dobře. Stát se může, že čtyři zápasy odpíská bez nejmenších chyb, ale potom se mu zápas nepovede. To se stane všem zkušeným rozhodčím a ani já nejsem výjimkou. Další příklad uvedu sudího Albla, který patří mezi nejlepší rozhodčí okresu a poslední utkání Camel – Janov se mu podle jeho slov nepovedlo. Byl to výjimečný zápas, ale důležité je, že to dokáže přiznat.

Jaký trest hrozí hráči, který čin spáchal?

To není v mé kompetenci. Informací máme dostatek, ale to bude řešit Disciplinární komise OFS Jablonec. Ta je nezávislá na komisi rozhodčích a na dalších orgánech. Ta podle řádu rozhodne o výši trestu pro daného hráče.

Tresty na okresní a krajské úrovni se poměrně liší v porovnání s tresty, které uděluje „katovna“ profesionálních soutěží. Přitom řády jsou pro všechny stejné. Kluby na nižších úrovních se bouří, že profesionálové Řepka a Abrahám dostali v porovnání s amatéry, kteří hrají pro zábavu, minimální tresty. Že tresty na menší úrovni jsou pro malé klubu takřka likvidační. Proč se neměří všude stejně?

To je ve všech společenských sférách. Stejně se neměří a můj osobní pohled je ten, že nelze argumentovat tím, že někdo hraje za peníze a někdo za párek. Každá odborná komise má nastolený svůj řád, kterým se řídí. Ovšem jak pracuje s řády je věc druhá.

Již jste zmínil, že sudích je málo, jak lze zvýšit jejich počet?

Pořádáme nábory, oslovujeme dorostenecké oddíly a z nich lákáme hráče na rozhodcovské řemeslo. Jablonecký okres má nejlepší rozhodčí v kraji, mladé i starší. V návaznosti, aby tento trend pokračoval, oslovuje mladé i starší funkcionáře i bývalé hráče, kteří už fotbal nehrají, ale hru mají stále rádi, a kteří mají odvahu řídit utkání. To jsou cesty, jak rozmnožit počet sudích.

Mnohým sudím chybí na hřišti respekt nebo přirozená autorita, souhlasíte?

Ano. V první řadě je to dáno věkem, zkušenostmi a počtem odpískaných utkání. V neposlední řadě je to dáno i kvalitou řízení zápasu. Může se ale stát, že i rozhodčí, který pískat umí, podlehne tlaku hráčů a funkcionářů, zejména, když píská soutěže nižších kategorií. Sám mám takovou zkušenost z utkání Mšena se Zásadou, které nepatřilo z mé strany mezi nejlepší.

Stane se, že stejně jako chybují hráči, chybují i arbitři. To je lidské, ale stává se, že oni svoji chybu nepřiznají, často jsou arogantní, a pak se aktérům utkání vysmívají. To asi není správné.

To není. Setkáváme se s tím zejména z řad mladších rozhodčích. Ti si hůře dokážou zjednat pořádat na hřišti a po skončení utkání. Nepřipustí si, že by se mohli zmýlit a chovají se často arogantně a razí svou cestu. Chybí jim pokora. To my jsme si v mládí nikdy nedovolili. Nechali jsme si poradit od starších zkušených arbitrů, kdežto oni ne. Ale i to je fenomén doby. Mladým chybí úcta a pokora.

S tím lze souhlasit. Kluby, které mají pocit křivdy, často argumentují tím, že věnují do fotbalu prostředky, které je v dnešní době stále těžší sehnat. Musí se starat o hráče, o zázemí, a pak, když si jdou zahrát pro radost a pro žízeň, přijede rozhodčí, který chce vyniknout nebo pískat neumí a vše pokazí a ještě za to na rozdíl od hráčů dostane zaplaceno. Slyšel jste tento názor?

Stále se točíme kolem jednoho a je to hloupost. Každý, kdo fotbal dělá, na jakékoli úrovni a v jakékoli roli, to dělá proto, že má fotbal rád. Argumenty, že hráči hrají za vuřta a rozhodčí to dělají za peníze jsou hloupé. Je to tak nastolené a pokud jsou soutěže, musí je někdo řídit a kluby si musejí uvědomit, že sudí tomu věnují soboty a neděle, a že to je v první řadě také jejich koníček. Samozřejmě neměli by mít zájem utkání kazit, měli by jen přispívat k jeho kvalitě.

Jak má postupovat tým, který se cítí rozhodčím poškozen?

Vím, že to bývá tvrzení proti tvrzení. Proto bych rád doporučil všem klubům, aby si zakoupily kameru a pořizovaly z utkání záznam. Není v naší moci všechny zápasy obsadit delegáty, a kamera je jediným ze způsobů, jak sporné situace vyřešit, ale záznam nemusí být vždy průkazný.

Mnoho týmů ohledně stížností říká, že je to zbytečné, neboť rozhodčí si to mezi sebou řeknou a příště je „zařízne“ jiný arbitr. Prý je to komunita, na kterou je lepší si nestěžovat, ale to není cesta, jak zlepšit klima kolem fotbalu. Dalším argumentem je, že když se odvolají, řeší jejich přestupky exrozhodčí, kteří jsou ve všech svazových funkcích a na „své“ rozhodčí trpí.

Tohle je zbytečná obava. Nevím, jak je to na jiných okresech, ale naše komise je v tomto směru dosti tvrdá. V případě, že sudí pochybil, dostane co mu patří. Nevěřím tomu, že zápasy jsou řízeny tendenčně, jak si myslel trenér Camelu po víkendu. Žádný rozhodčí nemá v úmyslu někoho poškodit.
Na zápasy jezdí i delegáti, jaká je jejich role. Má být delegát ochranou klubů v případě nesrovnalostí nebo hájí sudí. Stane se, že s nimi přijde na zápas.
Nikdy by neměli jezdit spolu, a je to víceméně zakázané. Delegát má zejména mapovat dění před, během a po utkání, a to ve smyslu pořádajícího oddílu a zúčastněných hráčů. Skoro naposledy hodnotí výkon rozhodčího. Jeho zpráva by měla odpovídat známce rozhodčího z jeho pohledu a jeho uvážení musí korespondovat s tím co se dělo. Delegát je jako dohlížecí orgán a komise rozhodčích z jeho zprávy těží a čerpá, ale ani on nemusí vždy vše vidět, stojí jinak než sudí a podobně.

Nejsou na škodu i současná fotbalová pravidla, která dávají rozhodčím až příliš prostoru k tomu, aby svůj výrok na hřišti obhájili. Viz hraní rukou – tam je výklad hned několika možností. Nebylo by lepší, kdyby ruka byla prostě ruka?

Vždy jsou sporné a nepřehledné situace, a potom záleží na názoru rozhodčího. Jistě, že spoustu věcí lze oklestit, ale je otázkou, k jakému prospěchu by to vedlo. Třeba v případě ruky máme metodické pokyny, ve kterých zvažujeme, zda jí hráč úmyslně zabránil ve vstřelení branky. Posuzuje se i přirozený pohyb těla a rukou.

Neměli by rozhodčí více trestat další prohřešky, jako je chytání za dres, zakopávání míče po odpískání, řečnění směrem k arbitrům, ale i vzájemné urážky mezi hráči?

Brzo dojdeme k tomu, že to bude řešit pravidlová komise. Již dnes se řeší zdržování, polehávání, nesportovní chování. Pravidla jdou dopředu, ale vidím, že mnohé kluby, hráči i funkcionáři čekají na chybu sudího, a pak se věnují jenom jemu a nikoli hře.

Myslíte, že se v budoucnu něco změní?

Věřím že ano. Vzhledem k dnešní problematické době nabízí Komise rozhodčích oddílům možnosti konzultací a výklady pravidel. Jsme ochotni s kluby a hráči diskutovat, jsme ochotni přijet na trénink a vysvětlit jim, co a jak se píská, jak se zápasy řídí. Ale zatím o to kluby nemají zájem. Chceme spolupracovat, dokážeme jít s hráči na pivo a víme, že většina jsou normální lidi. Ale když pak přijdou na hřiště, chovají se jako smyslu zbavení. Emoce k fotbalu patří, ale nelze dělit fotbalisty od rozhodčích a kastovat je.