Kliknutím zvětšíteV Česku platí za jednoho z nejvtipnějších textařů a bavičů. Jeho písničky doslova zlidověly a budou tvořit úsměv na rtech ještě mnoha generacím. Jen málokdo si umí hrát se slovy jako on.
Ivan Mládek a jeho Banjo Band letos Liberecký kraj navštěvovali hojně: hráli na Svijanských slavnostech, na Keltské noci i v Křižanech.
Bavič, zpěvák a skladatel v rozhovoru povídal o jednotlivých písních, tanečních kreacích Ivo Pešáka, zahraničních cover verzích, souhlasu, který dal kapele Děda Mládek Illegal Band, o velmi plodném tvoření se Zdeňkem Svěrákem, kostýmech i politickém zneužívání písní Jožin z bažin a Mešita.
V písni Praha-Prčice zpíváte „Určitě nejsem sportovní typ, papuče s dýmkou sluší mi líp." Ovšem nemůžu se zbavit dojmu, že podle ostatních písniček docela sportovec byl/jste Prachovské skály, Jez… Tak jak to bylo?
Mylný dojem, sportovec moc nejsem. Horolezil jsem sice, ale jen v útlém mládí s otcem, čili z donucení. Když jsem vylétl z hnízda, na skálu jsem se už pak nemohl ani podívat.
Už asi rozumím, proč jste napsal Prachovské skály.
Prachovské skály mě napadlo napsat, když jsme kolem nich projížděli autem. A na vodě jsem byl jen jednou s průmyslovkou. Také z donucení. Sjížděli jsme na pramičkách Vltavu z Hluboké až do Prahy, čili polovinu trasy po stojaté vodě a skoro u všech jezů jsme těžké lodě museli přetahovat. Připadal jsem si jak ruský burlak.
A co dálkové pochody?
Vášnivý chodec jsem také nikdy nebyl. Když už mě nebaví sedět, tak si radši lehnu, než bych šel na procházku. A mimochodem, melodii písně PrahaPrčice jsem vyrobil na nabídnutý text Drahoše Čadka. Nebyl sice moc v našem duchu, ale v rozhlase byl vřele přivítán, rozhlasoví redaktoři byli pochodu PrahaPrčice hodně nakloněni. Za písničku mi bylo po letech nabídnuto čestné prčické občanství, dost mi to zalichotilo, protože přede mnou byl tak poctěn jen biskup Lobkovicz a Klement Gottwald. Namítal jsem tenkrát, že by si prčické ocenění zasloužil spíš Drahoš Čadek, ale nebyl jsem vyslyšen, protože jsem prý Prčice jako zpěvák popularizoval hlavně já a možná také proto, že Čadek byl méně známý, neměl kapelu a nemohl brigádně zahrát v prčických sadech.
V Polsku prý měly velký úspěch taneční kreace již zesnulého Ivo Pešáka. Prý podle něj tančili teenageři na polských diskotékách.
A nejen to! Jeho taneček se s naším klipem šířil světem dál. Na internetu jsem našel nějakého amerického drsného motorkáře, který měl tančícího Pešáka vytetovaného na lýtku. Toho nedocílil ani Baryšnikov!
A jak vlastně ten tanec vznikl?
Pešákův tanec nebyl nijak vymyšlený, byla to jedna z jeho přirozeností. Tančil tak normálně na zábavách a diskotékách, vždycky když jsme ho s Banjo Bandem v tančícím davu zahlédli, umírali jsme smíchy. Takže když jsem ho v klipu „Jožin z bažin" nechal ve šponovkách a v těch správných momentech zatančit, předem bylo jasné, že to nezůstane bez odezvy.
Ale přiznám se, že jsem netušil, že Jožin z bažin s Pešákovým tanečkem se tak ujme ve světě až po třiceti letech! Pokud vím, tak i v Rusku, Maďarsku, Srbsku, Anglii, Austrálii a Brazílii. Ale za největší úspěch považuju to, že našemu cestovateli Poláčkovi zazpíval Jožina z bažin nějaký Eskymák na Čukotce.
Na Youtube jsem dokonce našla polskou předělávku a klip je totožný včetně oděvů. Co na ni říkáte?
V některých zemích si muzikanti mého absolutně apolitického Jožina z bažin přetextovávali a většinou se jednalo o parodie na jejich hlavního politického představitele. V dosud ne příliš demokratickém Rusku se nám to stalo osudným a nepustí nás tam kvůli tomu. Ale jsem na to zvyklý, za komunistů jsem měl problémy s cestováním na Západ, teď zas mám problémy s cestováním na Východ. Škoda, dostali jsme z Ruska hodně zajímavých nabídek na vystupování v televizi a na hudebních festivalech. Díky našemu tehdejšímu ruskému velvyslanci panu Kolářovi se v Rusku realizovala jen dvě představení v Moskvě, hráli jsme ale jen na naší ambasádě a na Slovenském institutu.
Vraťme se ještě ke cover verzím. Určitě se vás na to ptá každý, ale neodpustím si to: Jak to bylo s kapelou Děda Mládek Illegal Band, vy jste jim dal souhlas? Jak je to v Česku s autorskými právy?
Na provozování mých písniček jsem jim žádný souhlas dávat nemusel, když interpret nezmění ani hudbu, ani text, může si svobodně zpívat, co chce. Souhlas jsem jim dal na používání mého jména, a dneska toho trochu lituju. Pořadatelé často na plakátech a billboardech mystifikují diváky, což nás poškozuje. A myslím si, že ani jejich kapele to moc neprospívá. I na nás kolikrát omylem přijdou jejich fanouškové.
Myslím, že vaše show, poetika i humor má hodně blízko k Divadlu Járy Cimrmana, podle mě jsou tyto dva projekty nejlepší humorné věci, co tu vznikají. Jaký máte vztah k Cimrmanovi?
Když jsem někdy v sedmdesátých letech poprvé zhlédnul jejich divadlo, bylo mi hned blízké a brzy potom jsem se kontaktoval se Zdeňkem Svěrákem a požádal ho o otextování některých mých písniček. Už v začátcích Banjo Bandu jsem kvůli pestrosti sem tam přebíral melodie od některých mých kamarádů, dobrých muzikantů, ale o občasném externistovi textařovi jsem absolutně neuvažoval. Všichni tehdejší textaři se dost vzdalovali mé představě o dada písničkách, které by se hodily k naší staré jazzové muzice. Až Svěrák mě svými divadelními veršíky zaujal a výsledek naší písničkářské spolupráce byl víc než úspěšný. Udělali jsme spolu tak deset hitů, z nichž některé dodneška s radostí hrajeme. Například písničky Láďa jede lodí, Kousavá deka a Mravenci v kredenci, které málokdy na našich produkcích vynecháme.
Co vy a vaše kostýmy? Ve videoklipech jste měl takové kostkované stylové sako. Máte ho ještě? To jste si nechal šít. V Křižanech se mi líbily puntíkované kšandy.
To sako jsem si tenkrát koupil v polských Katovicích v nějakém velkém obchoďáku.
Kostkokované měli jen strašně velké, měl jsem ho dlouhé do půlky stehen, rukávy byly tak o dvacet centimetrů delší a doslova na mě viselo ale řekl jsem, že ho beru. Prodavačky okamžitě žhavily telefony a svolávaly další své kolegyně, aby se přišly podívat, co si nějaký vůl Čech chce koupit. Netušily, že mám sako na pódium kvůli srandě, a že hodlám jenom trochu zkrátit rukávy.
A ty moje kšandy se vám líbily? Ani nevím, že byly puntíkované. Mám jich doma hodně, každé moje kalhoty mají svoje, štve mě kšandy pořád přehazovat.
Jasně, kšandy jsou velmi moderní a puntíky? To je moje.
„Za největší úspěch považuju to, že našemu cestovateli Poláčkovi zazpíval Jožina z bažin nějaký Eskymák na Čukotce."
Už nějakou dobu si v redakci pouštíme píseň Vdova z Barrandova, pro mě asi nejvtipnější song za poslední dobu, co jsem slyšela. Myslím, že je to geniální. Ty rýmy založené na vybavení domu a úrazech nebožtíka. Existuje k písni živoucí předloha?
Jako většina mých písniček i tato je naprosto vymyšlená a neřadím ji k těm nejvydařenějším. O to víc jsem rád, že se vám líbila.
Další skvělou hrou se slovy je píseň 14 Kubíků, která má mimořádně vydařený videoklip. Vždycky je lituju, jak je vyklopíte. A proč se tam ten jeden chce oběsit?
Měl v té době trápení se svou dívkou. Hned po natáčení se mu to podařilo.
K vaší kapele neodmyslitelně patří i ženy, stálé jsou ty tři. Mají vlastní funkci a humor. Myslím, že se vám podařilo dokázat skoro nemožné. Ženy vždycky měly dál k humoru než muži. Ale ty vaše jsou opravdu velmi vtipné. Jak se k vám přidaly?
Jednu jsem klofnul na nějaké estrádě, druhou na stopu a třetí v kavárně.
Hned na první pohled jsem na všech poznal, že se hodí na legraci.
Je pravda, že v době, kdy jste zpíval píseň o rychlíku z Opavy, ještě žádný nejezdil? Ale teď už ano?
Když jsem psal písničku „Rychlík jede do Prahy", ani v duchu mě nenapadlo, že do Opavy rychlík nikdy nejezdil. Stalo se tak až v letošním roce a Opava nás na slavnostní zahájení rychlíkové dopravy pozvala jako vizionáře, kteří jim rychlík už před čtyřiceti lety předpověděli.
Překvapilo mě, že teď vyplavala vaše humorná píseň Pražská mešita. Lid z ní skoro udělal protiuprchlickou hymnu. Ozvali se vám třeba někteří posluchači? Nerozčiloval se někdo?
Mrzí mě, že byla písnička v této napjaté době víceméně zneužita podobně jako Jožin z bažin v Rusku. Dělám si v ní legraci z Pražáků, že se bojí mešity. Opravdu jsem tenkrát měl názor, že když jsou u nás tisíce katolických, husitských a českobratrských kostelů a stovky synagog, proč bychom se jako stát s náboženskou svobodou měli bránit nějaké té mešitě. Bohužel, doba se trochu změnila, a tak se zloba mnoha Čechů obrátila i proti muslimským uprchlíkům, kteří jsou v tom z devadesáti devíti procent nevinně. Prchají před válkami, které si podle mne Evropa a Amerika zavinila sama rozvrácením stabilních autoritativních režimů v severní Africe.
Vždycky jsem se bránil satiře i politickým podtextům a najednou moje písničky proti něčemu bojují. Ale takový už je asi úděl písničkářů, kteří své výtvory natáčejí. Jejich písničky si pak už žijí svým životem a dělají si, co chtějí jako zlobivé děti, které se rodičům utrhnou ze řetězu.
Vaše texty jsou hodně založené na hře se slovy, někdy jsou i nezapamatovatelné (třeba Zkratky), vy sám jste napsal okolo šesti stovek písní, jak to děláte, že si je ještě pamatujete? Kolik písní tedy máte aktivních v repertoáru a pravidelně je hrajete?
Bez problému jich zazpívám na pódiu jen asi sto. Máme je v repertoáru už asi čtyřicet let, a tak bych byl asi úplný pitomec, kdybych si je nepamatoval. Mám už je v mozku tak zafixované, že je možná v klidu odzpívám i jako totální sklerotik. Až jednou zapomenu, jak se jmenuju, kde bydlím a jakého jsem pohlaví, takového Jožina z bažin určitě zmáknu bez jediné chybičky.
Nedávno jste řekl, že méně je někdy více, a že už jste přestal psát písně v osmdesátých letech, ale potom ještě nějaké vznikaly pro televizní pořady, teď už žádné?
Sem tam si jen tak pro sebe a pro zábavu otextuju nějaký méně známý americký jazzový evergreen, který někde objevím, a který mě upoutá. A také když přijde nějaká lukrativní zakázka třeba na reklamní písničku tak se dám také s chutí do práce.
Nejslavnější písně Ivana Mládka
Jožin z bažin, Linda, Hlásná Třebáň, Brno je zlatá loď, Jez, Prachovské skály, Praha-Prčice, Medvědi nevědi, Zkratky, Zobali vrabci zobali, Rychlík jede do Prahy, Dáša Nováková, Vdova z Barrandova, Když je v Praze hic, Znojmo, vidím tě dvojmo, Tak se nám ti naši mladí berou, Ztratil jsem sako, Bílý tatínek, Nejkrásnější období je podzim, Mešita…
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
