Baví mě parodie na nás. V Tele Tele i od Kabátů

Marek Eben je muž mnoha tváří. Hraje s kapelou Bratři Ebenové, zahrál si i v mnoha filmech, je výborný spíkr a moderátor a již patnáct let dělá zajímavé rozhovory se známými osobnostmi ve svém pořadu Na plovárně. Vystřídalo se jich u něj již téměř šest stovek. Tentokrát se role obrátily a otázky jsem mu kladla já. Povídali jsme si o jeho kapele, pořadu Tele Tele, Komenském, Plovárně, jeho otci, analogovém nahrávání, Rolling Stones i další muzice.

V polovině října vyjde nová deska Bratří Ebenů s názvem Čas holin. Kapela ji nahrála analogově a vyjde jak na cédéčku, tak na vinylu i flashce. Trojice ji v sobotu 13. prosince přiveze do jabloneckého Eurocentra.

Jak jste se se dostal ke Komenskému? Přes otce a jeho hudbu? V Česku se jím zabývají hlavně Alfréd Strejček a Štěpán Rak.

Já tohle představení pamatuju ještě, když ho táta hrál s Milanem Friedlem v Lyře Pragensis. Byl jsem kluk a mohlo mi být tak deset let. Koncerty byly U Martina ve zdi, za varhanami byla lavice pro registrátora a tam jsme si mohli jako kluci sednout. Já jsem to představení viděl už tehdy. A už tehdy se mi to nesmírně líbilo.

Hráli jste pak představení někdy společně?

O mnoho a mnoho let později táta přišel s myšlenkou, že bychom to mohli společně hrát. Byla to pro mě velká radost. Jednak byla zábava pozorovat tátu při práci, protože kdybyste viděla to, co měl na pultě… On vlastně vůbec neměl noty. Měl pouze text. Po každém úryvku textu měl dva řádky notové osnovy, kde bylo hlavní téma a v podstatě to byly varhanní improvizace. Každý ten koncert byl trošku jiný. Otec byl také velký pečlivka na barvy, takže si dokázal s varhanami neuvěřitelně vyhrát. Každý koncert byl jiný, protože každý stroj je jiný. U toho se člověk nemohl nikdy nudit. Ani nepřicházel v úvahu žádný stereotyp. Vždycky jsem se těšil, jak asi tato plocha bude znít a znovu a znovu jsem byl překvapený.

Druhá věc je ta, že Komenského text je geniální a je neuvěřitelně vtipný! My máme tendenci vnímat Komenského jako suššího patrona, ale tohle je plnokrevný vtipný text, místy poměrně dost sarkastický a místy dost skeptický nad stavem tohoto světa. Má to samozřejmě také hlubokou vnitřní rovinu, včetně toho závěru návratu k Bohu, čímž Komenský nabízí jedinou cestu, jak životem projít.

Předpokládám, že když jste viděl představení několikrát, že jste Labyrint světa a ráj srdce celý i několikrát četl?

Ano. Jen nemůžu říci kolikrát. Není to tak, že bych každý měsíc otevřel Komenského… Ale určitě to bylo několikrát.

Ráda sleduji váš pořad Na plovárně. Vždycky žasnu, s kým vším jste dělal rozhovory. Jak si osobnosti vybíráte? Pouze sám, nebo i produkce? Zasahuje do toho i fakt, že nějaká osobnost přijede zrovna do Česka?

Samozřejmě. My nemůžeme nikoho přivézt. Na to Česká televize nemá prostředky.

A můžete třeba nějaký rozhovor udělat vy, když se pohybujete v zahraničí.

To by šlo, kdybych s sebou nemusel vozit štáb dvě kamery, dvě záznamová zařízení, zvukovou techniku… Bylo by to velmi nákladné. Musíme se spolehnout na to, kdo přijede do České republiky. Pak musíte loudit u pořadatelů, jestli vám tu osobnost půjčí. Zaplaťpánbůh po těch patnácti letech, co pořad točíme, už někteří organizátoři volají sami. Přivezou někoho a mají zájem, aby z toho byl nějaký mediální výstup. V takovém případě to máme snadné.

S kým jste dělal rozhovor naposledy?

V současné chvíli, v září, máme Plovárny natočené až do konce roku. Poměrně bohatou žeň jsme měli na Karlovarském filmovém festivalu. Tam jsme dokonce, což se nestalo ještě nikdy předním, dělali dvě Plovárny živě s publikem. Jedna byla s Laurou Dern, kterou si diváci budou pamatovat jako doktorku z Jurského parku. Druhá živá Plovárna byla s Melem Gibsonem, což bylo hodně náročné. Točilo se to ve velkém sále Thermalu a bylo tam asi třináct set lidí, což je poměrně velké publikum.

Máme to živě předtočené a teprve se to bude stříhat a dabovat. Ovšem kdo chce, tak na internetu má možnost vidět verzi v anglickém změní.

Jakého setkání si nejvíce vážíte? Vím, že to bude hodně těžké, přesto, zkuste.

Ono se to velmi těžko vybírá, protože my jsme v této chvíli natočili 580 Plováren. Občas se povedly věci, které byly mimořádně výjimečné, jako například: Dalajláma, Bill Gates, kompletní Genesis, Robert Redford, Pete Sampras, Boris Becker, spousta dalších sportovců. Takže vždycky je to úžasný zážitek.

S bratry chystáte novou desku? Půjde po stopách těch minulých? Kdy vyjde? Pojedete k ní turné a zastavíte se tady u nás na severu?

Odpověď by zněla ano i ne. Člověk ze své kůže nevyleze, takže píše písničky tak, jak to umí. Naše publikum najde další sadu třinácti Ebeních písniček, které ovšem mají úplně jiná témata, než měly ty desky předešlé. Každá doba, ve které písničky píšete, vás poznamená a taky ji v písních reflektujete. Tato deska se bude jmenovat Čas holin podle jedné písně. Zrovna tato písnička se zabývá tím, jak ta celá doba zhrubla. Ale to neznamená, že by tam nebyla celá rada lyrických věcí. Objeví se tam také zhudebněná básnička Vítězslava Nezvala Sbohem a šáteček a celá řada dalších věcí. Hrajeme ve stejné sestavě ještě s kluky od Vladimíra Mišíka z ETC a s Jaromírem Honzákem, výtečným jazzovým kontrabasistou. Ještě tam s námi hostuje výborná zpěvačka Barbora Kabátková, která zpívá jednu písničku, a celé to album jsme natáčeli na analog, což už se dnes skoro nedělá, do 24stopého pásu. Žádný digitální prvek se tam nenajde a vyjde to i jako vinylová deska i jako flashka.

Kdy album vyjde?

V půlce října.

Chystáte k nové desce i turné? Zastavíte se u nás na severu?

Určitě chystáme k albu koncerty. Jeden z nich bude v Jablonci. 13.12. V Eurocentru, takže hned za tepla!

Zajímalo by mě, co říkáte na parodie? Pamatuji si z dětství, že v pořadu Tele Tele kdysi vzniklo takové vtipné video na vaši písničku Já na tom dělám. Viděl jste ho?

No jo, Já na tom dělám, samozřejmě. (Smích) No, výborné to bylo. Skvěle jsme se bavili. To je vždycky dobré znamení, když na vás někdo udělá parodii. Podle mého názoru, kdybych já měl dělat parodii… Vlastně jsme lehkou udělali na bratry Nedvědy. Můžete parodovat jen něco, co je výrazné. Když to výrazné není, nemáte se čeho chytit. Parodie se dá udělat na výrazný projev nebo slogan. Já si vážím každé parodie, která na nás vznikne. Tahle byla zrovna velmi povedená.

Vzpomenete si ještě na nějakou parodii o vás?

Třeba mě velmi těší, že naši kapelu mají v jednom textu Kabáti. Jmenuje se Ebenový hole. V textu se zpívá: „Pak tam vlítli Ebeni, v rukou měli hole, tloukli nás do holení, to bolelo, ty vole."

Někde jsem četla, že jste v mládí poslouchal Beatles a Rolling Stones, moje oblíbené kapely. Máte je ještě rád?

No jasně, to jsou lásky, které se nezapomínají. A mimochodem, tu naši desku míchal britský inženýr Phill Brown, který točil s Rolling Stones celou desku. Dělal s nimi Beggars Banquet.

Jakou muziku posloucháte teď?

Všechno možné. Mám svoje oblíbence jako třeba Johnny Mitchell, Sting, Frank Zappa… Je to namíchané. Poslouchám rád Crosby, Stills, Nash & Young. Boba Dylana mám rád. Jsou to všechno starší ročníky. Já jsem přeci taky starší ročník. Ještě Richarda Bonu mám rád. To je kamerunský baskytarista a zpěvák a je úplně senzační. Doporučuji!