V kraji ho znáte spíše jako fotografa módních přehlídek, portrétů, rodin s dětmi a kapel. Sem tam překvapí originálními exteriérovými fotografiemi, ve kterých se snoubí jeho zájem o esoterní a okultní vědy. Tentokrát fotograf Martin Koubek představí v jabloneckém Eurocentru svoje cestopisné snímky z Paříže, kam se během tří let vydal pětkrát. Více o cestování, práci a výstavě pověděl sám autor.

V Jablonci vás lidé znají převážně jako fotografa aktů, módních show a lidí. Teď přicházíte s výstavou, která je cestopisná. Jaký byl přechod k jinému tématu? Je to rozdíl?

Je rozdíl mezi tím, co vás živí a tím, co děláte ve volném čase. Mít možnost vydělávat focením na cestách, tak mě třeba lidé z okolí nebudou znát jako portrétního fotografa.

V cestopisné fotografii je větší „klid" a svoboda. Můžete se beztrestně toulat celé hodiny, aniž byste zmáčkli spoušť. Bylo by zajímavé tento způsob zkusit na rodinném focení v ateliéru.

Jak dlouho jste v Paříži pobyl?

Martin Koubek (Cow-back)Martin Koubek je jablonecký fotograf. Svému řemeslu se věnuje již od šestnácti let. Po ukončení studií nenastoupil na „slibnou" kariéru profesora biologie a základů společenských věd, ale vydal se na dráhu fotografa na volné noze. Skrze fotoateliér Cow-back spolupracuje s řadou místních i přespolních firem, a to jak ze světa módy, tak i hudby a kultury. Od roku 2010 se začal věnovat i cestopisné fotografii nafotil Čínu, Toskánsko, Drážďany a Paříž, kterou nyní představí veřejnosti na výstavě v jabloneckém Eurocentru.


Materiál pro výstavu vznikal v průběhu 3 let, a to během 5 návštěv. Vždy se jednalo o necelý týden, kdy jsem většinu času trávil prací a pak spíše po nocích či poslední den si vyrazil zafotit. Poznal jsem Paříž v letním žáru i zahalenou do sněhové pokrývky, kterou nepamatují místní desítky let.

Co všechno jste tam dělal? Byla to spíš rekreace nebo jste tam byl pracovně?

Primárním účelem byla pomoc mé výborné kamarádce (která dost podstatnou částí může za to, že se fotografií živím) u jejího stánku na veletrhu bižuterie. Většinu dne jsem tedy okoušel, jaké to je prodávat bižuterii. Občas jsem si odskočil na novinářský průkaz do vedlejších pavilonů na Pret a Porter, kde jsem mohl žasnout nad módními přehlídkami, které jsou v porovnání s tuzemskými extravagantní směsicí módy a experimentálního divadla. Ve zbytcích času jsem s fotoaparátem křižoval město světel. Někdy jsem nachodil během jednoho dne i 25 km.

PAŘÍŽ OČIMA MARTINA KOUBKA

Kterou z fotek považujete za nejzdařilejší? Vím, je to těžké, přesto zkuste nějakou vyzdvihnout.

Jedna z mých oblíbených fotek je snímek bezdomovce hřejícího se v lednové noci na mříži klimatizace metra před budovou opery. Je tam zachycen neustávající proud života spěch, přepych, okázalost, a to vše v kontrastu s všude se připomínající bídou, která poklidně čeká na každém rohu. S hrdinou fotky jsem si nerozuměl, nabídl jsem mu za snímek pár euro, ale on je gestem odmítl. Místo toho jiným posunkem naznačil, jestli bych neměl spíš cigaretu… nekouřím.

Co vás na Paříži nejvíce zaujalo? Co třeba šokovalo? Co překvapilo? Co zklamalo? Pokud vůbec…

V Paříži jsem si oblíbil dvě její čtvrti. Jednou z nich je slavný Montmartre, který doporučuji navštěvovat pouze v noci. Druhou z nich je židovská čtvrť Le Marais. Můžete tam potkat Židy v jejich tradičních jarmulkách a přitom nasávat hutnou historickou atmosféru. Jediné, čím jsem asi byl šokován či zklamán je stálá přítomnost vychytralých individuí připravených vás přelstít a obrat. Naštěstí jsem vždy vyvázl bez úhony a po čase jsem se spíš škodolibě těšil z toho, že já převezl je.

Bavilo vás cestopisné focení natolik, že plánujete podobnou výstavu do budoucna?

Na další výstavu již snímky mám, bylo by to z mého putování po zemi středu Číně. Lidé mi i píší, jestli bych u nich v podniku nechtěl vystavovat.

Jediné, co mi chybí jsou sponzoři na tisk. Do toho se už lidem moc nechce. V posledních dnech mi do cesty osud zavál příležitost stát se příští rok fotografem na závodu Rallye Dakar, takže pokud mi zůstanou hvězdy dále nakloněny, budu mít ve své sbírce i něco z Jižní Ameriky.

Na jakých projektech teď pracujete?

Z rovna včera jsem se nechal inspirovat záběrem z nejmenovaného filmu a plánuji udělat malou sérii špinavě obskurních snímků. Mám už i nějaké dobrovolníky, kteří do té špíny chtějí jít. Doufám, že výsledek lidi zaujme.

O výstavě a Paříži:

Eurocentrum Jablonec nad Nisou, pondělí 3. listopadu do pondělí 5. ledna 2015, VÝSTAVA MARTINA KOUBKA

Vernisáž: pondělí 3. listopadu od 17 hodin

Město světel Martin Koubek poprvé pracovně navštívil v září roku 2011.

Následovaly další čtyři cesty, z nichž poslední proběhla letošní září.

Materiál pro výstavu vznikal v průběhu 3 let, a to během 5 návštěv.

Vždy se jednalo o necelý týden, kdy většinu času trávil prací a pak spíše po nocích či poslední den si vyrazil fotit. Poznal Paříž v letním žáru i zahalenou do sněhové pokrývky, kterou nepamatují místní desítky let.

„Pokud jste fotograf, tak během první výpravy oběhněte notoricky známé ikony. Pak už, na důkaz duše rebela umělce pohrdajícího provařenými ikonami Paříže utopenými v davech nemožných turistů, můžete zabloudit do ponurých uliček a fotit zdi s plakáty, voyeursky číhat na své nic netušící foto-oběti či si prostě jen čmárat čárami světel, kterých je Paříž plná," vysvětlil fotograf Martin Koubek.