VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Fejetony mám ráda. Trapnou situaci dokážou proměnit v roztomilou záležitost

Liberec - Původně si novinářka, publicistka a šéfredaktorka Denisa Prošková myslela na budoucnost výtvarnice. Dnes svými postřehy baví nás všechny, co si myslíme, že „tohle se může stát snad jenom mně“.

12.1.2011
SDÍLEJ:

Publicistka a šéfredaktorka Denisa Prošková.Foto: archiv

Nejlepší radu, jak se v trapných situacích nehroutit, jakoby dával už název její poslední knížky fejetonů „Neberte si to osobně“. Nejen o ní, ale i o tom, jak vznikají časopisy pro ženy, jaké to je být na mateřské, když všichni kolem honí kariéru, a jak by člověk neměl věřit všemu, co se píše, bude vyprávět zítra, ve čtvrtek 13. ledna v literární kavárně libereckého Knihkupectví Jaroslava Fryče. Beseda začíná v 18 hodin.

Začalo to v Železném Brodě

Úspěšná autorka, která s moudrým nadhledem a humorem glosuje zmíněná témata, není v kraji tak úplně hostem. Ke kraji ji vážou vzpomínky na léta prožitá na umělecko-průmyslové škole sklářské v Železném Brodě. Přestože později pokračovala ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v oboru knižní ilustrace a grafika u profesora Jiřího Šalamouna a ilustrovala osm knížek, sklářkou ani výtvarnicí se nakonec nestala.

„Mám řadu nectností, ale určitě mezi ně nepatří nesoudnost. Sice jsem maturovala z oboru rytého skla, ale už tehdy bylo jasné, že co do řemeslné zručnosti na některé spolužáky, jako třeba byla Hanka Hančová, dnes tuším Machatová, nebo o rok výš Lucka Šulcová, dnes Pejchová, nemám. Rozhodla jsem se tedy, že budu víc rozvíjet kreslení. Ale z kraje studií jsem se vdala, v druháku vysoké školy se mi narodil první syn a vzápětí druhý. Pak jsem se vrátila dostudovat vysokou. A po ní začal normální těžký život výtvarníka, který někdy práci má a někdy nemá,“ říká Denisa Prošková.

„K psaní mne přivedlo jednoduše mateřství,“ pokračuje. „Přerušila jsem studia a během mateřské si psaním přivydělávala. O novinařině jsem nikdy v životě neuvažovala, ale psaní bylo víc na jistotu, a já dostávala víc a víc nabídek spíš na to psaní. Až převážilo. Na malování potřebuji klid a dlouhodobější soustředění, což při běžném rodinném režimu příliš nejde. Psát ale paradoxně můžu v podstatě všude a kdykoliv. Fejetony mám ráda proto, že dokážou jakoukoliv trapnou situaci proměnit v roztomilou záležitost,“ říká autorka nejenom zmíněné knížky ale například i publikace o cestách a jídle Chuťopis.

Co děláš to dělej rád a…nejlíp, jak umíš

Ze školy, kterou absolvovala také její maminka si vzpomíná na třídního profesora s průzračně modrýma očima a poetickým jménem Vilém Dostrašil. „Permanentně žehlil nějaké naše studentské výstřelky. Hlavně u těch hraničících s projevy nevole vůči režimu se musel značně potit. Tenkrát jsme z něj, když nám otcovsky vlídně promlouval do duše, měli legraci. Dnes vidím velkorysost a hlavně snahu nás chránit před nepříjemnostmi té doby. Kdybychom narazili na kreténa, asi by nám zkazil posudky a tím i budoucnost.“ Paradoxně se právě na sklářské škole od své češtinářky dozvěděla, že by měla rozvíjet svůj talent pro psaní.

„S odstupem času doceňuji i profesory neoblíbených předmětů typu matika, fyzika, deskriptivní geometrie, chemie. Sice dělali bu bu bu, že nás nenechají dokončit školu, ale ve skutečnosti se snažili, aby zbytečně nikomu nekomplikovali život. Tím narážím zejména na svoji naprostou debilitu, co se týče třeba matematiky nebo deskriptivní geometrie. Takže pánové profesoři Mazánku a Jisele, dodatečně děkuji.“

Škola mě naučila, že rozhodně to, že všechno, co člověk dělá, má dělat jak nejlíp umí, i když za to není potlesk ani velké prachy. Ono to asi souvisí s tím, že skláři byli vždycky hrdí. Nevím, jak je to teď, ale když jsem byla na střední škole, tak se sklářská stavovská čest ještě nosila a bylo to znát po celém Brodě.

Už třetím rokem vede tato vystudovaná výtvarnice, zkušená novinářka, ale hlavně maminka dvou synů respektovaný časopis pro maminky Betynka. Jaké jsou dnešní mámy? „Každá generace matek má pocit, že ta následující je horší a má to jednodušší, takže si to logicky myslím i já. Ten rozdíl vnímám hodně i díky tomu, že teď řídím Betynku, časopis pro maminky. Je to na dlouhé povídání. Moje generace byla experimentální. Nemohly jsme se opírat o zkušenosti našich maminek ze socialismu, protože ty najednou neplatily. Metodou pokus omyl jsme se snažily pospojovávat rodinu a práci v rodícím se kapitalismu.

Téma mateřství, otcovství navíc tenkrát stálo úplně na okraji. Dítě se bralo čistě jako soukromé hobby rodičů, se kterým nemají moc otravovat na veřejnosti. Můžu vylítnout z kůže, když občas slyším, od třicátnic, že jsme na tom byly lépe finančně. No to ani omylem.

Mateřská byla maximálně kolem patnácti stovek a i v porovnání s tehdejšími cenami jsme na tom byly hůř než maminky dnes. Je ale pravda, že nebyl na rodiče vyvíjen takový komerční tlak jako dnes. Takže se to, že s mateřskou nastává dočasně prudký finanční sešup, bralo méně úkorně. Zchudnutí k malému dítěti patřilo. Také ještě nestrašil strašák neplodnosti, nebály jsme se tolik o práci a nedělala se ze všeho věda jako dnes.

Dnešní třicátnice už v kapitalismu vyrostly a překvapivě mi nepřipadají vyzrálejší, ale naopak, díky přemíře informací a nabídce možností zmatenější a v mateřství nejistější. A kdo je nejistý, chová se občas agresivně. Takže jsou-li matky třicátnice ve větším houfu, očekávají, že si před nimi ostatní skupiny obyvatelstva sednou na zadek a občas se chovají, jako by byly prvními ženami na světě, které rodily. Samozřejmě, že toto je paušální zhodnocení - každou generační skupinu je pak nutno rozebrat individuálně.

Dokonalý svět aneb Nestíháš, jedeš!

Kromě profesí výtvarnice a šéfredaktorky působila Denisa Prošková mimo jiné také jako redaktorka kultovního časopisu Marianne, u jehož zrodu stála Mirka Vopavová, autorka scénáře televizního seriálu Dokonalý svět. I z profesního pohledu mě tedy zajímalo, do jaké míry šlo o nadsázku, určitou zkratku až karikaturu a do jaké míry o skutečnost? „Popravdě řečeno viděla jsem asi tři díly, takže nejsem úplně v obraze. Ale z toho, co jsem zaregistrovala, nevím, jestli je to k smíchu nebo k pláči, nadsázka pochopitelně byla, ale ne zas tak obrovská, jak by si nezúčastnění mysleli.

Rozhodně bych ale odrazovala slečny, které mají na základě seriálu představy o tom, že se v redakcích celé dny tlachá o vztazích, hadřících a kosmetice a pak se jde jakože něco někam nafotit. V časopisech tohoto typu je obrovský tlak na výkon i velmi náročné mezilidské vztahy. Tvrdý kapitalismus: nestíháš? Jedeš! To se do seriálu nevešlo. Proč by člověk neměl věřit všemu, co se píše nejen v ženských časopisech?“ ptám se závěrem. „To je úplně jednoduché. Časopisům nejde nikdy o duši čtenářek, ale o to vydělat! Je prima se něco nového dozvědět. Ale pak to ženy musí vždycky filtrovat selským rozumem a vlastní intuicí. Manuál na život neexistuje!

Autor: Jana Švecová

12.1.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Rumunka s pohádkovým jménem Arabela se moc fotit nechtěla.Komunikovala jen zdviženými prostředníky, ale slyšela moc dobře.Chvíli se pokoušela sápat redaktorovi Deníku po objektivu.Odvezla si jí sice policie, ale za chvíli už zase běhala svobodně po ulicíc
9

GALERIE: Pozor na falešné hluchoněmé

Nastoupit museli hasiči v protichemických oblecích.
3

Manévry v řeznictví: Přišla obálka s bílým práškem

V Liberci nalezli tělo mrtvého muže

Liberec - V úterý odpoledne ohlásila žena nález bezvládného těla v rybníku v libereckých Radčicích. Mluvčí krajské policie Vlasta Suchánková potvrdila, že se jedná o mrtvého muže.

GALERIE: Psi pomáhají hasičům zachraňovat zraněné, kteří uvízli v sutinách

Plavy - Reportáž na vlastní kůži jaké je sledovat práci záchranářů a jejich psů, ale také ležet v sutinách plných prachu a čekat na vysvobození.

Hudební a divadelní Sedmihorské léto tento týden startuje

Sedmihorky - /GALERIE/ Jeden z největších a především nejrozsáhlejších festivalů v Českém ráji startuje již zanedlouho. V pátek 30. června otevře hudební a divadelní Sedmihorské léto své brány a odstartuje nejen svůj osmý ročník, ale také prázdninové měsíce divadelním představením Miláček Anna.

Mladí brigádu najdou, pokud chtějí pracovat

Českolipsko - Obvykle až začátkem léta studenti začínají hledat brigády. Letos mohou uspět.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies