„Agentura Dilia se pro nás nyní snaží vyjednat lepší podmínky. Doufáme, že všechno dobře dopadne," věří ředitelka Jana Galinová.

Představení litvínovských umělců s pražskými hosty Pavlem Novým a Honzou Révaiem mají diváci i herci rádi a zatím mělo teprve 45 repríz.

„Pokud by chtěl někdo udělat dobrý skutek, může poskytnout naší obecně prospěšné společnosti Docela velké divadlo i ten nejmenší dar," říká Jana Galinová. A dál odpovídá pro Deník…

Co je licence na autorská práva?
Chce-li divadlo uvádět nějakou hru, musí si tuto licenci obstarat. Je-li autor více než 70 let po smrti, autorské honoráře se neplatí. Do té doby ale ano. A to ve výši od 5 do 20 % z hrubé tržby podle dohody s autorem či s jeho dědici.

„Šejkspír" už nechce

Tak proto Shakespeare…
Jistě, i proto je dnes třeba Shakespeare tak oblíbený autor, který už žádná procenta nepožaduje. V jeho případě se ovšem podle stejného principu platí překladatelům, a to ve výši cca 6 až 8 %. Takzvaně „volným autorem" je k dnešku každý autor, který zemřel do roku 1942. Z oblíbených českých dramatiků je to třeba Tyl, Jirásek či Karel Čapek.

Proto si všechny pohádky v Docela velkém divadle píšete sami?
Vlastně ano. S muzikantem Honzou Turkem spolupracuji od roku 1981, kdy jsme společně nastoupili jako profesoři na Střední pedagogickou školu v Mostě, a já jsem potřebovala písničky do svého ročníkového představení na katedře loutkářství pražské DAMU. Honza mi je napsal na lístek od tramvaje naprosto miniaturním písmem, kterým píše dodnes. A dodnes občas zase v tramvaji na lístky.

Copak nemá internet?
Ale jo, teď už mi texty posílá e-mailem. Ale tehdy mi poslal lístek pod stolem přes kolegy při pedagogické radě. Potom mi písničky zhudebnil a tak vznikla naše, dnes už dvaatřicetiletá spolupráce. Napsal hudbu a texty písní i k mé absolventské inscenaci.
Spolupráce s Honzou mě hrozně baví. Napíšu mu, o čem si myslím, že by písnička měla být, on ji napíše a já žasnu, jak ho to vůbec mohlo napadnout. První verše, které mi Honza napsal, zněly: Kdybych měl zpátky / klobouček mládí / šel bych tou cestou…
Od té doby jsme spolu napsali více než 20 pohádek. Já text, Honza texty písniček i hudbu. Navíc napsal písničky nebo jen hudbu pro dalších minimálně 40 inscenací, které režíroval můj muž, režisér Jurij Galin. A psal hudbu ke dvěma inscenacím, které vymyslela a realizovala pod vedením režiséra Galina naše herečka a scénáristka Lenka Lavičková. Naposledy to byla Klára, příběh ženy, která přežila holocaust.

Tak takový autor se vyplatí!
Určitě. A co je nejdůležitější, když nám nastanou těžké časy, nebo když hrajeme doma či pro charitu, nebere si Honza autorský podíl nikdy, stejně jako já. Jeho svérázný smysl pro humor mě dost těší i baví.

Ale pohádáme se

To se spolu nikdy nehádáte?
Ale jo, hádáme, a pak hledáme kompromisy. V tom případě je pak naším rozhodčím režisér, tedy můj muž Jurij. Anebo Honzova žena Hanka. Ale my holky většinou prohrajeme. (vesele smutně)
Poprosila jsem jednou Honzu, aby napsal poetickou píseň o vodě, ke světovému Dnu vody, na němž jsme se podíleli. A tady ta poezie je:

Představení litvínovských umělců s pražskými hosty Pavlem Novým a Honzou Révaiem mají diváci i herci rádi.Šel tatíček do hospody
chtěl se jenom napít vody
jenže vodu z ledovce
prodávali po stovce.
Kapi kapi kapi kap
Šel tatíček do marketu
že prý voda levná je tu
jenže voda z Afriky
stála tam fakt balíky
Kapi kapi kap
Tak si řekl nemám kliku
mám jen sucho na jazyku
a prázdnou peněženku
Zapomněl že můj ty světe
i chudému pšenka kvete
Zdarma prší venku
Kapi kapi kap

No nezabil byste ho? Za nic to nechtěl předělat, tak bylo po vznešené poezii a písnička je na světě. Jen nevíte, jestli by nám vodohospodáři nemohli dát nějaký dar, když jsme zkritizovali balenou vodu?
Ale vážně. Ta písnička je na YouTube a je k dispozici všem nekomerčním subjektům zdarma. Tak už víme, že minimálně v pěti školkách si ji děti zpívají. I paní učitelky vědí, co jsou autorská práva, a tak se nás na možnost bezplatného používání zeptaly. A my jim dovolili ji volně používat.

Zachraňte princeznu

A navíc dvě vaše pohádky hrají ochotníci v Tisé poblíž Ústí.
Ano, Zachraňte princeznu a Zvířátka a loupežnice. V Tisé totiž bydlí členka našeho divadla, herečka a choreografka Jaroslava Zimová Leufenová, a místní ochotníci ji požádali o pomoc. Vznikla dvě krásná, vtipná představení a my s Honzou jsme s radostí uvolnili autorská práva zdarma. A mimochodem, Honza už beze mě napsal pro Jarku hudbu i k poslednímu představení v její režii, Hrátky s čertem. Premiéru mělo minulou sobotu.

Nejste až moc velkorysí?
My to tak nebereme. Honza má slušné civilní zaměstnání, které ho uživí. Je vysokým manažerem v jednom z největších místních podniků a muziku si nechal jen jako koníčka. Krom divadla má i skupinu Penál. Ten název má členům kapely i jejich příznivcům připomínat, že už nejsou nejmladší. Některým mladým kolegům jsme ovšem museli objasnit, proč má skupina Penál ve znaku rakev. A pak, Honza je prostě velkorysej.

Souhlasím. A vy sama?
Já mám štěstí, že se mi podařilo stát se součástí týmu seriálu Ulice, kde už sedm let hraju roli staré místní nesympatické drbny Milušky Urbanové, která do všeho strká nos. Honorář mi umožňuje nelpět na autorských právech za své texty. Ulice je pro mě takový dárek navíc. Je v ní skvělá atmosféra a báječnej tým lidí, kteří o nás herce pečují a hýčkají nás. Počínaje autory, přes produkci, režiséry a jejich asistenty a pomocníky, ale především garderobiérky, maskérky, kameramani, zvukaři, rekvizitáři, osvětlovači, stavba i všechny ostatní profese. A v neposlední řadě catering. Užívám si tam po práci ve svém divadle, kde mě sice mladší kolegové také hýčkají, ale takový servis tam tedy nemám.

Na fermanu (což je plán představení pozn. autora) Docela velkého divadla od 4. listopadu do 21. prosince není vůbec žádné volno. Je to vůbec možné?
Je, ferman sestavuji já. Ale extrémní případy, jako jsou v jeden den dvě ranní představení Ferdy Mravence v Děčíně, večerní představení Cyrana v Českých Budějovicích a následně další den ranní Labutí jezero v Praze, konzultuji s kolegy. Krom toho jsme ve „volném čase" ještě stihli natočit se skupinou Penál videoklip k hitu Viva Las Vegas.

A co oni na to?
Naši herci jsou svými pány, nezaměstnáváme je, takže ani neříkají ne. Mají totiž jen to, co si vydělají. Naše dotace je směšná a lidé začínají čím dál víc šetřit. Pořadatelé žádají nižší ceny, proto tolik představení. Zatím jiné východisko nemáme.
A pak, my si své lidi pečlivě vybíráme. Nesnesli bychom kolem sebe nějaké otrávené, znuděné a naduté obličeje.

Divadlo? Životní styl

Skvělí nováčci vás nabíjejí?
Ano. Moc ráda poslouchám, když náš Jurij Galin mluví s mladými herci nebo novými kolegy o tom, co je to vůbec divadlo, jeho etika, možnosti, povinnosti a poslání. Mluví o přístupu k roli, o kvalitě umělecké práce, o důležitosti neustálého sebevzdělávání a nutnosti poznání historie oboru i světa. A pokaždé končí větou:„Divadlo není zaměstnání, je to životní styl."