Dnes už manželský pár přišel do Čech z Ruska v roce 2001. Oba měli to štěstí, že byli přijati společně do angažmá Národního divadla v Brně a v roce 2007-2008 tančili jako sólisté ve Státní opeře v Praze. Pak už přišla zatím poslední štace v libereckém Divadle F. X. Šaldy. O jejich kariéře, životě v Česku, přístupu k dětem v jejich baletní škole, o tom všem se dočtete v následujícím rozhovoru. Nedávno měla premiéru inscenace Spící krasavice, kde účinkují děti z baletní školy Malex.

Co vás přimělo k odchodu do Česka, začínali jste v Brně, že?
Maria Gornalova: Byla to náhoda, jeli jsme se podívat za kamarády. Chtěli jsme zjistit, jak se jim tady daří a jaké tu jsou možnosti. Ale práce byla jen pro Alexeye. Nakonec jsem dostala možnost něco předvést taky a smlouvu jsem dostala.

To už jste tehdy byli spolu?
Maria: Ano, spolu jsme od roku 2000, manželé od roku 2005.

Předpokládám, že je lepší být v cizině ve dvou, než se probíjet sám?
Maria: Ano, ale není vůbec jednoduché dostat smlouvu pro oba, to se prakticky nestává. Všude shánějí určité typy do baletních souborů. Měli jsme oba štěstí.

Jak se stalo, že jste měnili angažmá?
Maria: Po šesti letech jsme už chtěli změnu a zase se nám povedlo oběma najít angažmá ve Státní opeře v Praze. Další štěstí, oba jsme se dostali na pozici sólistů.

To jste byli úplně na začátku kariéry.
Alexey Yurakov: Bylo nám dvacet. Já byl mladší, byli jsme ještě děti (úsměv).
Maria: Do začátku to lepší být opravdu nemohlo, ale Praha nám úplně nesedla, takže jsme se přesunuli do Liberce. Paní Lindušková, bývalá ředitelka, udělala vše proto, abychom tady zůstali. Chtěli jsme to nejdřív vzdát. Měli jsme nějaké nabídky z Německa, které měly svá pro a proti. A znovu se učit nový jazyk, zvykat si na mentalitu, to je těžké.
Alexey: Liberec nakonec u nás zvítězil a jsme za to rádi. Zvlášť s odstupem času to hodnotíme pozitivně.
Jsme spokojeni s prací i s životem tady, narodil se nám Jaromír a máme svou baletní školu Malex.
Maria: Podařilo se nám v Liberci skloubit víc věcí najednou. Divadlo, rodina, baletní škola – to je pro nás vše. Ale pořád jsme sólisti v divadle, to je to, čemu dáváme sto procent, to ostatní nicméně zabírá také stále více času.

Jak funguje vaše baletní škola Malex?
Maria: Fungujeme při divadle, kde využíváme zkušebnu, a na představení si pronajímáme malé jeviště.
Alexey: Pokud je to potřeba, tak děti pravidelně v představeních účinkují.

Jak staré děti berete do souboru?
Maria: Od čtyř do devadesáti devíti let (smích). Původně jsme zakládali baletní studio pro dospělé. V tu dobu jsme neměli vlastní děti ani zkušenosti a nepřišlo nám to nejdřív tak zajímavé. Mysleli jsme si, že bude lepší pracovat jen s dospělými, protože ti už vědí, co chtějí a jsou schopní pracovat naplno dvě hodiny. Odcvičí to a nikdo je nemusí přemlouvat. Práce s dětmi jsme se trochu obávali. Když se nás ale všichni ptali, proč nemáme v souboru děti, tak jsme to nakonec zkusili. Máme jich teď přes padesát.

Co rozhoduje o tom, koho přijmete?
Alexey: Vždy v létě v červnu máme nábor pro nováčky. Pokročilé děti nebo hodně talentované jsme schopni vzít i během roku.
Maria: Hlavně musí být děti trochu mentálně připravené, vyzrálé a vědět, jestli to chtějí dělat. Sama jsem viděla, jak se rozlítnou dveře a rodiče strčí dítě do baletní školy s poznámkou, že je to zaplacené a že dítě prostě musí. U nás to takhle nefunguje. Takže se jich nejdřív zeptáme: chceš to ty, nebo máma? To je nejdůležitější. Většina dětí má hudební sluch a nějaké dispozice. Ale to není to hlavní. Jestli budou, nebo nebudou dělat balet, je na nich. Kdyby chtěli jít na konzervatoř, tak je to něco jiného, tady ty požadavky nejsou tak přísné.
Alexey: Určitě to dítě musí mít hudební sluch a dobrou koordinaci, pak s ním začneme pracovat. Když k nám přijde malé dítě, hned neví a nemůže pochopit, co může a co dokáže, to až po několika hodinách. Protože v tu chvíli hraje roli třeba stres.
Maria: Výhodu mají děti, které jsou vyzrálejší, ale dáváme šanci i těm, které potřebují více času a otevřou se tomu cvičení třeba až na páté lekci. Dáváme šanci i dětem, které jinde odmítli, teď máme dvě takové holčičky. No vidíte, a teď vystupují v představení Spící krasavice. Taneční pedagog musí být nejdřív psycholog, každé dítě má úplně jiný přístup, ke každému dítěti vede jiná cesta.
Váš syn Jaromír předpokládám taky prochází taneční průpravou.
Alexey: Ano, taky tančí ve Spící krasavici, ale pro něj je to samozřejmost, má k tomu i nadání.
Maria: Netlačíme na něj, ale má k tomu dispozice a jeho to baví.
Alexey: Nedávno jsme byli na brněnské taneční soutěži Naruby a tam naše děti získaly první místo, sólista první místo a Jaromír také jednu cenu. Tak jsme rádi za tenhle úspěch.
Maria: Je za tím spousta práce, dětem přece jen musíte hodně vysvětlovat, aby všechno pochopily a hlavně přijaly.

Jak máte rozdělené role jako pedagogové?
Maria: S úplně malými holčičkami dělám já.
Alexey: Občas zaskočím taky, ale to je opravdu jednou dvakrát do roka.
Maria: Jinak se staršími dětmi děláme spolu, na hodině máme patnáct dětí, ale jeden člověk to nezvládne, musíme být dva.
Alexey: Ti hodně pokročilí se zvládnout dají, mají svůj program a dokážou pochopit zodpovědnost za to, co dělají, hlídají se navzájem. Dospělým se věnuji já, Maria občas také vypomůže.

Jaký je o baletní školu Malex zájem?
Maria: Zájem je slušný, ale ne každý vydrží. Klidně se stane, že přijde dítě, po nějaké době se zeptá, jestli může na záchod a pak zmizí. Tohle se fakt stalo. Ale naštěstí většina vydrží, důležité je opravdu to, že ty děti v současné době samy mají zájem o to cvičení.
Alexey: Už se to posunulo do roviny, že nemusíme nikoho přemlouvat. To by totiž ani žádné výsledky přijít nemohly, nefungovalo by to.
Maria: Stává se, že dětem přijde cvičení moc náročné, zaseknou se a nechtějí dál pokračovat. Necháme je, ať si to nechají projít hlavou a většinou se vrátí.
Alexey: Zvlášť, když přijdou uprostřed rozdělané sezóny. Pro tyhle děti je to velmi náročné, protože se musí sladit s ostatními a rychleji do toho proniknout. Tak jim vysvětlujeme, ať z toho nemají špatný pocit a dají tomu čas. Ale jsou to děti a ty chtějí všechno hned (smích). Takže někdy to vysvětlení nestačí.
Maria: Často se stává, že mají pocit, že už jsou připraveni, dojdou ze „ZUŠ“ nebo jiné baletní školičky a myslí si, že jim to bude stačit. Ale pak je to pro ně šok, protože my se snažíme udržet vysokou úroveň a k té se je snažíme přiblížit.
Alexey: Nemůžeme jít s laťkou dolů, takže i přes vstřícnost k dětem a každému zvlášť, ten trénink je náročný, ale když děti vidí, že to někam spěje, o to víc pak pracují. Náš profesionální přístup prostě platí všude.

A jak je to s dospělými? S jakou motivací přicházejí?
Alexey: Mají to třeba jako koníček, jsou to často tanečníci, kteří už skončili, ale pořád je to baví, i když třeba už dělají něco jiného. Balet nebo tanec je pro ně stále to hlavní.
Maria: Taky maminky, které přivedou dítě tady často také cvičí.

Jak dlouho baletní škola funguje?
Alexey: Není to moc dlouho, teprve od roku 2013.
Maria: Na to, že nemáme žádnou reklamu a děláme to vlastně jako koníček, tak to funguje a naplňuje nás to.
Ale při vaší profesní vytíženosti je to stejně záběr, ne?
Alexey: No, máte to takovou patnáctihodinovou pracovní dobu. Dá se to ale zvládat, náročnější dny se střídají s lehčími.
Maria: Už je naštěstí po premiéře Spící krasavice, tak to teď jde. V tomhle představení musíme mít pod kontrolou naše vystupující děti, sami sebe jako sólisty. Příprava byla dost náročná.

Jak dlouho trvá příprava představení s dětmi?
Maria: Záleží zase na tom, jak jsou mentálně připravené. Celou hodinu se musí soustředit na cvičení. U nás trvají s přestávkou 60 minut. Ti, kteří to vydrží, hodně pochytí a jdou dopředu.
Alexey: Ale představení připravujeme i tak dlouho, prakticky od září, na červen chystáme balet Sněhurka a sedm trpaslíků. Od začátku připravujeme kroky, pak vazby a z toho teprve vzniká představení. Zjistíme, jak se na tom ty děti chytnou. Na představení s nimi na jevišti nejsme, nemůžeme jim pomoct, to představení vedou oni. Výjimka je Labutí jezero, které vedeme my. Je to takové vzdělávací představení, na kterém se děti připravují a učí se.