Liberec Koncertní mistr orchestru Divadla F. X. Šaldy Petr Matěják odpovídal v rozhovoru.

Co všechno obsahuje práce koncertního mistra? Například dáváte ostatním muzikantům v orchestru signál při ladění?

Koncertní mistr během koncertu představení v první řadě komunikuje se skupinou prvních houslí, dále pak s ostatními smyčcovými nástroji. Musí být však v kontaktu s celým orchestrem. Koncertní mistr zastupuje orchestr v uměleckých otázkách, je vyjednávacím partnerem dirigentovi. Reprezentuje orchestr navenek… a samozřejmě během zkoušky a představení dává signál k ladění.

Kde jste působil před Libereckým divadlem?

Začínal jsem v roce 1988 v Pražském komorním orchestru bez dirigenta, který byl tehdy jedním z nejlepších těles svého druhu na světě. Dělal jsem zde také dva roky koncertního mistra, což znamenalo nastudování repertoáru a „dirigování" orchestru na koncertě od prvního pultu. Práce bez dirigenta byla zajímavá, protože hudebníci se cítili umělecky zainteresovaní. Sklízeli jsme ve světě obrovské ovace. Po nástupu do orchestru jsem začal ihned působit v Českém smyčcovém triu a v Prague Spirit Quintetu (quintet byl jazzový soubor). V roce 1997 jsem odešel do Kvarteta Martinů a zůstal až do podzimu 2006. Na jaře 2005 jsem se seznámil se dvěma německými kolegy a založil Max Brod Trio, klavírní trio. V Německu jsem aktivně působil až do roku 2011.

PROCESTOVAL SVĚT

To jste asi hodně cestovali. Kde všude jste vystupovali?

Ano, se všemi soubory jsem hodně cestoval celá Evropa, Severní Amerika (15x), Jižní Amerika, Japonsko (22x), Korea, Čína, Hongkong, Singapur, Malajsie, Austrálie, Nový Zéland…

  PETR MATĚJÁK. Houslista a koncertní mistr Divadla F. X. Šaldy.

Rok 2011 se stal důležitým mezníkem v mém životě, ukončil jsem práci v Max Brod Triu, Českém smyčcovém triu, Prague Spirit Quintetu a přišel do Liberce.

Jak jste se vlastně dostal do Divadla F. X. Šaldy?

Byla to náhoda… Rozhodl jsem se, že omezím svou činnost v zahraničí a hledal jsem možnosti v Česku. Ve finále jsem se rozhodoval mezi Prahou a Libercem. Zvítězil Liberec… také kvůli rodičům, kteří tady žijí a mohu je tedy konečně pravidelně vidět. Působím zde pět let.

LIBERECKÁ OPERA

Jak hodnotíte libereckou operu?

Liberecká opera vyhrála několikrát za sebou přehlídku operních souborů ČR. To znamená, že vyhrála pochopitelně i nad Národním divadlem. Myslím si, že není mnoho lidí v Liberci, kteří si skutečně uvědomují, co jejich opera dokázala…

No, těžko říct, do libereckého divadla jezdí i hodně německých diváků, ale Liberečané si opery určitě váží.

Součástí každé výhry je závazek do budoucna. Všichni totiž očekávají, že už to nebude jiné. Konkurence je ale veliká…

Kam se opera za těch pět let, co v ní působíte, posunula?

Osobně cítím za těch pět let, co zde hraji, že celý soubor opery (orchestr, sbor, balet) umělecky roste. Doufám, že se na mne kolegové nebudou zlobit, když zde řeknu, že největší kvalitativní posun vidím v orchestru. Poslední symfonický koncert (9. 4. 2016) je toho jasným důkazem. Výkon orchestru DFXŠ je dnes srovnatelný s nejlepšími orchestry v ČR. To neříkám, protože v tomto orchestru hraji. Nejsem zde dlouho a mám pořád ještě schopnost nahlížet na věci v divadle „zvenčí".

Petr MatějákPetr Matěják je absolventem Konzervatoře v Teplicích a Hudební fakulty AMU. Své vzdělání si rozšířil u prof. Vladimíra Malinina v Moskvě a na mistrovských kurzech v Německu, Maďarsku, Švýcarsku, Itálii, Anglii atd. Působil v Pražském komorním orchestru bez dirigenta, Martinů kvartetu, založil Max Brod Trio. S těmito soubory nahrál více než 60 CD a procestoval celý svět. Na pódiu vystupoval sólově a v komorních souborech po boku slavných osobností (Josef Suk, Václav Hudeček, Jiří Bárta, Liana Isakatze, Salvatore Accardo, Dimitri Ashkenazy, Shinya Okahara, William Howard, Stephan Piccard, Guy Tuvron, Stefanie Kopetschke, Petr Matěják ml. atd.). Vyučoval na interpretačních kurzech v USA, Anglii, Japonsku. Nyní Petr Matěják již pět let působí v Liberci.

HOUSLOVÉ ZAČÁTKY

Vzpomínáte si vaše začátky hraní na housle?

Moc jsem tomu nedával… zaujal mne až v šesté třídě geniální Josef Muzika, poslední žák Otakara Ševčíka. Vyznal se v houslích jako málokdo na naší planetě. Shodou okolností jsem byl i já Muzikovým posledním žákem. Za tři roky jsem u něho zvládl veškerou houslovou techniku.

Opravdu je Josef Muzika srovnatelný se světovými houslisty?

Poznal jsem osobně hodně slavných světových houslistů, jako student jsem k nim jezdil na kurzy a jako profesionál jsem později s některými hrál. Nikdo z nich mi neřekl (anebo neukázal) více než Josef Muzika.

Proč Josefa Muziku moc lidí nezná?

Díky tomu, že cestoval do Ruska s vojenským transportem, dostal se na seznam účastníků vojenského transportu. Nikdo později nezkoumal tu okolnost, že měl u sebe napsáno „houslista" (a ne kulometčík apod.). A tak po roce 1945, když se seznamy legionářů dostaly do rukou KGB, byl jeho osud zpečetěn. Přes veškeré úsilí se nepodařilo Muzikovi sehnat místo, hledal v Polsku, na Slovensku a v Čechách. Nikdo ho nechtěl, i když místo bylo volné. Nepomohla mu ani osobní známost s prezidentem E. Benešem, kterému chodil již od dvacátých let hrát koncerty na Pražský hrad. Po roce 1948 byl předčasně penzionován. Po válce měl téměř až do své smrti zákaz činnosti.

V jaké době vás učil?

Od 12 do 15 let.

SYNOVY ÚSPĚCHY

Váš syn je také velmi úspěšný houslista, určitě jste na něj hrdý. Nedávno měl v Liberci koncert.

Syn vystudoval prestižní Curtis Institute of Music ve Philadelphii v USA. Vzdělání dokončil v Berlíně, vyhrál několik mezinárodních soutěží…

Co hrál?

V Liberci hrál s orchestrem Divadla F. X. Šaldy Wieniawského koncert fis moll, Massenetovu Meditaci z opery Thaïs a ještě přidával jednu část ze Sonát a Partit od J. S. Bacha pro sólové housle. Pro všechny zúčastněné to byl obrovský zážitek…

HUDBOU SE ŽIVÍ

Živíte se muzikou celý život nebo jste vyzkoušel i jiná zaměstnání?

Věnoval jsem se zatím v životě pouze hudbě.

Patří housle k nejtěžším nástrojům? Osobně považuji za náročné ještě bicí nástroje.

Pokud se bavíme o profesionálním zvládnutí nástroje, tak housle a klavír patří k nejtěžším.

Lákalo vás někdy hrát něco jiného než klasiku?

Lákalo! Dvacet let jsem hrál v jazzovém kvintetu, natočil jsem s ním i několik CD, hrál jsem a natáčel salonní hudbu, folklór. Nahrál jsem řadu sól pro filmové producenty z celého světa, i pro ty z Hollywoodu… Spolupracoval jsem například také s Karlem Svobodou na jeho projektech, jezdil jsem za ním do Jevan. Ve sklepě svého domu měl špičkově vybavené studio.

FILMOVÁ MUZIKA

Jakou hudbu pro film jste dělal?

Nedokáži vyjmenovat všechny filmy, bylo jich hodně. Setkal jsem se například s těmito skladateli: Karel Svoboda, Jan Jirásek, Petr Hapka, Michal Pavlíček, Michael Kocáb, Milan Kymlička, Rachel Portman, John Barry, Michael Giacchino, Hans Zimmer a mnoho dalších…

Co říkáte na moderní hru na housle? Onehdy jsem obdivovala hraní zuby a za hlavou houslisty kapely Zrní.

Housle se dají použít různým způsobem, mělo by to mít ale vždy nějaký hudební smysl.

Velmi jsem si oblíbila smyčce u kapel Electric Light Orchestra nebo Beatles, jsou vám blízké i takové využití smyčců?

Líbí se mi, jak používala smyčce skupina Beatles. Dodnes se tím kapely nechávají inspirovat.

Jakou hudbu rád posloucháte ve volném čase?

Poslouchám všechno možné, jak se říká od Bacha po Vlacha. Prostě se neuzavírám před ničím. Naposledy jsem si s chutí opět poslechl Stephane Grappelliho a Marka O'Connora.

Co děláte, když se zrovna nevěnujete muzice?

Věnuji se své rodině, jezdím na kole, rád pracuji na zahradě, setkávám se s přáteli…