Nejsme žádní modelové. Nejvíc si na módu potrpí houslista

Liberec, Jablonec nad Nisou -/SOUTĚŽ, ROZHOVOR/ Rozhovor s Janem Ungerem, zpěvákem a frontmanem z kapely Zrní o připravované desce, videoklipech, nástrojích, kořenech kapely, hraní do klobouku i módě.

SOUTĚŽVyhrajte lístky na Festival Mezi kopci Soutěžte s Deníkem a vyhrajte dvě vstupenky na jablonecký Festival Mezi kopci, který se koná již tuto sobotu 2. července od 11 hodin. Otázka: Kolik let slaví od založení kapela Wohnout? Správnou odpověď posílejte na emailovou adresu Hana.Langrova@denik.czNezapomeňte připsat celé jméno a telefon, abychom vás mohli informovat o případné výhře.

Zrní jsou jednou z hlavních kapel Festivalu Mezi kopci. V Liberci si střihli v březnu dvoják na náměstí a v Lidových sadech. V rozhovoru odpovídal frontman kapely Jan Unger.

Na jaře jste jeli turné, ke kterému patřily i odpolední koncerty na náměstí, byl to takový návrat k vašim kořenům, kdy jste akusticky hrávali na ulicích.

To ještě nebyla kapela, když jsme si přivydělávali hraním do klobouku. Jezdili jsme i po Čechách i na vandry po celé Evropě. I v začátcích kapely jsme takhle vyhrávali venku a pak už se to přehouplo do oficiálních koncertů.

Podařilo se vám navodit tu náladu, kterou jste kdysi cítili, když jste takhle na ulici hráli?

Ano, po patnácti letech jsme se k tomu vrátili a je to hrozně příjemné. Člověk se vrátí k tomu studu na náměstí, který je úplně jiný než před lidmi na večerním koncertě, kteří na nás přijdou cíleně. Když hrajeme na našem území, které už známe, tak je to určitě jiné, než rozbalit na náměstí nástroje a zahrát lidem, co nás třeba ani neznají. Stydíme se vzít si je do ruky a pak to začne a stud se rozplyne.

Pamatuji si, že v Liberci s vámi zpívali malí kluci, to bylo hezky spontánní.

To bylo super. To považuji na tom za nejlepší.

Když jste začínali, jaké jste měli plány?

Chtěli jsme být nejslavnější kapela všech dob. (Smích) Nejsme zatím spokojení. Chceme pořád jít dál a je jedno, kam nás to dovede. Chceme se zlepšovat a užívat si hraní. Kdybychom začali stagnovat a spokojili se s výsledkem, tak to začne být rutina. Nechceme, aby naše kapela byla práce v pravém slova smyslu. Chceme, aby pro nás byla nějakou životní cestou, jak po duchovní, tak po technické stránce. Pořád to chceme rozvíjet někam dál.

O té rutině zpíváte v písničce Lazar. Je to spojené s Kladnem a industriální prací ve fabrice?

Určitě taky. Je to metafora vnitřního vězení. Nejenom vnějších věcí, ale i vnitřních. Nesvoboda, ze které se člověk může dostat tak, že změní něco venku nebo že se vnitřně osvobodí a začne ho bavit práce, kterou dělá. Zkrátka, že člověk najde místo, kde se nejlépe dokáže realizovat.

Vy už se všichni živíte hudbou? Nebo máte bokem nějakou práci?

Ne, už všichni kapelou. Já tedy mám ještě jako jediný mini úvazek. Pracuji na počítači.

To bych do tebe neřekla.

Já bych to do sebe také neřekl. Je to náhoda, jak jsem se k tomu dostal a už mi to tak zůstalo.

Živit se hudbou, to je velké štěstí. Moc lidí už to v Čechách říct nemůže.

To je to hlavní. Náš sen, který se splnil. Chtěli jsme být svobodní. Toužili jsme po tom cestovat a nebýt ničím zaměstnancem. Myslíme si, že každý člověk může najít ve světě místo, kde bude prospěšný sobě i ostatním a bude fungovat a realizovat se.

Kolik míváte koncertů měsíčně, když se hraním dá uživit?

V zimě a na jaře je to slabší, to máme třeba pět koncertů za měsíc. Když se sezóna rozjede, což je od dubna dál, tak máme 10 i více koncertů měsíčně. Zbylé dny cvičíme a máme zkoušky.

Kupují lidé ještě cédéčka?

Zdaleka to není to hlavní, co by kapelu živilo. Koncerty jsou hlavní a překvapivě trička se dobře prodávají. Celkově Merchandise je poměrně jednoduché vyrobit a lidem se to líbí. Je to druhý zdroj příjmů, až potom jsou CD. Ty jsou spíš takové promo. Ale pro nás je to to hlavní, co chceme dělat.

Na vaší muzice se mi hodně líbí beaty, asi nejsou vždycky živé, někde jsou přednahrané. Dělá je bubeník asi všechny.

Jak mrtvé, tak živé beaty dělá bubeník. Něco na místě a někdy nahrává zvuky v prostoru, třeba v lese. Pak to dává do compu a použije to v nahrávce i na koncertě.

Používáte i beatbox, ale i jiné zvuky.

Jsou to smyčky různých zvuků z ulice, z továren a lesa.

Vaše skupina také používá hodně netradičních nástrojů, které vlastně primárně nástroje ani být nemusí. Třeba kufr.

Kufr je dobrej. Nedávno jsme přemýšleli, jak dlouho s námi je. Asi osmý rok. Už je to stařešinka a už z něj vlají cáry.

Jaké máte ještě netradiční nástroje. Třeba flétna a i jiné píšťaly. Bubeník také na něco pískal.

Tu jsem si vyřezal loni o prázdninách z invazivní rostliny bolševník. Máme to tak, že když se nám ve zkušebně objeví v rukou nějaký nástroj, díky tomu, že ho dostaneme od někoho k Vánocům nebo nám ho někdo daruje, zapracujeme ho do naší muziky. Zjevilo se to, aby se to hned použilo. Některé věci použijeme jen v jedné písničce a jindy vůbec. Pracujeme s tím, co přichází.

Hrál jsi někdy na flétnu?

Byl jsem vyloženě flétnista, nikdy jsem nezpíval. Měl jsem našlápnuto se tím živit, ale pak přišla kapela a pohlo se to jinam. Místo klasické hudby jsem začal hrát v alternativní kapele.

Mě vždycky flétna překvapí v bigbeatové muzice, třeba u Rolling Stones Ruby Tuesday nebo Jethro Tull ji hodně využívají. Vždycky jsem flétnu brala jako dětský nástroj, na kterém se děti učí a pak přechází k jiným…

Jasně, u nich je to výborné. To se mi právě na flétně líbí, že je dětský nástroj. Jde o primitivní lidovou hudbu a člověk tím sundá tu moderní rockovost.

Z aktuální desky máte klip k písničkám Loďky a Lazar. Podle čeho vybíráte, ke které natočíte video?

Většinou vybereme největší hit z desky. U Loděk jsme měli chuť je udělat, protože jsme je měli hodně rádi. Primární byl ale Lazar.

V jednom z vašich textů zpíváte, že na outfit sere pes. Řešíte oblékání a módu? Nedávno jsem četla, že čeští muži utrácejí málo za oděvy, za nimi už jsou jen Maďaři.

Úplně normálním způsobem. Asi nejsme žádní modelové. Nejvíce si potrpí na oblečení houslista, ten řeší módu. Všichni chceme oblečením komunikovat se světem. Chceme se oblékat tak, jak to cítíme uvnitř. Pro mě osobně je důležité, abych prakticky fungoval, mohl jít do lesa. Nechci se sám sobě nelíbit nebo navenek působit jinak, než to vnímám uvnitř. Hlavní je ale praktičnost.

Od desky Následuj kojota uběhl už rok a půl, určitě točíte něco nového.

Ano, je to tak. Je to úplně jiný, jsme zvědaví, jak to bude fungovat. Máme z toho strašně dobrý pocit. Tím, že je to jiné, je to pro nás zábavné.

K řadovým deskám jste vydali ještě remixy.

Ty vytvářel náš první zvukař Karel Štulo. Vytvořil je k desce Soundtrack na konci světa. Ke Kojotovi k titulní věci udělal remix náš kamarád Vašek Ježek, který nám dělal už beat k písničce Vězni. Mix vznikl spojením se skladbou Looped od Kiasmos.

ZRNÍ

na Festivalu Mezi kopci

Kdy: sobota 2. července, od 20 hodin

Kde: poloostrov Tajvan, Jablonec nad Nisou