Otvírám dveře a jsem zpátky v mládí – dusno, na zemi změť drátů, zesilovač naplno, rozpité lahve Bráníku, zpocení muzikanti a přátelský chaos – klasická vesnická zkušebna místní rockové kapely Armmando. Jak se zpívá v jedné písničce: "…těm místům nijak neuškodil čas..". Sedám si do rohu a poslouchám chraplák šéfa kapely, který s mým příchodem evidentně ještě zesílil.

V rychlém sledu zní Katapult, Arakain, Deep Purple a na řadu přichází i tlustý zpěvník s vlastní muzikou. Na mojí žádost hraje kapela písničku, která je vlastně pravým důvodem našeho setkání – hymnu hokejového družstva Vlčata Jablonec. Drsná rocková vypalovačka z dílny Armmanda už dva měsíce zní při zápasech a trénincích hokejových benjamínků.

Hymnu pro sedmileté kluky jsem si představovala jinak. Sice vybízí k přátelství, týmové spolupráci a hecuje k výkonu, ale přece jen. Kdo přišel s nápadem?
Kytarista, zpěvák a kapelník Radek přezdívaný Sam: Můj bývalý spolužák a trenér Vlčat Jindřich Zeman za mnou přišel, že kluci potřebují vlastní hymnu. Že poslouchají Kabáty a abychom složili něco od podlahy i pro jejich team. Tak jsme se do toho dali a je to docela pecka. Melodická s jednoduchým textem, hraje se v šatně, při pauzách v zápasech i při trénincích. Šest kluků z Vlčat s námi zpívá refrén.
Basák Petr: Asi tři měsíce psal Sam dvě verze textu, lepší jsme použili, během jedné zkoušky byla hotová muzika a pak jsme hymnu natočili v jabloneckém studiu Pavla Barbory. Pavel je profík a umí písničku dotáhnout do konce. Několik hodin jsme míchali a pak jsme plody práce s Pavlem a poradcem Radimem Kolerem důkladně zalili Muškátem. Prostě správná hokejová vypalovačka s bytelným základem.

Plakáty vaší kapely vídám na vývěskách všude v okolí. Představíte se mi?
Radek: Hrajeme od roku 2004, nedávno se změnilo obsazení kapely. Teď hrajeme v pěti: bicí, basová kytara, dvě elektrické kytary a máme zpěvačku. Na koncertech hrajeme hlavně vlastní skladby, na zábavách převzatou naší a zahraniční rockovou muziku, jezdíme na festivaly a sami taky jeden festival pořádáme. Příští rok chceme vydat CD.
Petr: Chtěli jsme trochu ustoupit do ústraní, pořádně se sehrát a nazkoušet naše skladby. Nováček Ondra, kytara, je s námi necelé tři měsíce. Jenže až do podzimu hrajeme minimálně jednou, někdy i dvakrát, týdně a víc času už při práci nevymáčknene.

Má název kapely Armmando nějaký hlubší význam, je v něm něco pro vás speciálního, duchovního?
Radek: Hrával s námi kamarád z Běloruska Arman Zhumadzilau. Tenkrát jsme dávali dohromady novou kapelu a potřebovali jsme název. Náš bývalý basák Franta po třináctém pivu „vymyslel“ Armmando. Takže zrovna duchovní ani hluboký význam bych tam nehledal.

Když vás tak pozoruju, předpokládám, že o zážitky ať už publikovatelné nebo ne nemáte nouzi. Povídejte.
Radek: Jsou akce, na které se nezapomíná. Nedávno jsme hráli v Sulejovicích na Dni seniorů. To byl nářez. Babči trsaly na Deep Purple, Olympik…to byl fakt zážitek.
Petr: Jenže pak se jeden děda strašně vytočil, co to hrajeme, proč to tak řve, přišel k pódiu a snažil se shodit šedesátikilovou bednu od aparatury. Děda lomcoval sám se sebou a bedna se ani nehla. Pak to ještě zkusil s kabelem a taky neuspěl. Začali jsme hrát na elektrické kytary polky a valčíky, pořádně jsme se do toho opřeli, bylo to jak na punkovém koncertě. Děda se dal do tance a akce skončila velkým úspěchem. Letos nás pozvali zase.

Není vaše poměrně hlasitá produkce trnem oku sousedům v jinak klidné vísce?
Radek: Snad ne, až to někomu začne vadit, tak se určitě přihlásí. Ze začátku jsme měli trochu strach, zkoušíme uprostřed vsi v mojí bývalé bižuterní dílně. Se sousedy jsme se dohodli, že v zimě i v létě bude v osm večer ticho, my to dodržujeme a je pohoda. Prý se tu aspoň něco děje.

Naše setkání končí, kluci jdou na „dvě“, nejmladší Ondra balí a odjíždí. Ještě si povídáme o životě – členové Armmanda jsou typickými představiteli pohodových muzikantů, kteří bez velkých životních excesů spokojeně hrají sobě i jiným pro radost. Smějí se a říkají: „Jsme dobrá banda, u nás najdete všechny osudy: šťastně rozvedený, dočasně ženatý, v předsvatebním očekávání, šťastně zamilovaný.“

V noci mi ještě přichází esemeska: Napište tam krédo naší kapely: Děláme všechno pro to, aby nám život nezevšedněl.“
Informace o novinkách a plánech kapely získáte na www.armmando.er.cz

Autorka Pavla Garwoodová