Rozhovor vznikl během představení nové expozice ze světa kriminalistiky a tajných agentů Top secret. Pavla Coufala, 41letého ředitele, vystudovaného učitele němčiny a zeměpisu, jsem se zeptala:

Jak jste se dostal ke své zálibě v technických vynálezech, držela vás už od dětství?
Trochu ano, ale asi ne tak jak myslíte. Jako každý kluk v mém věku jsem „hltal“ časopis ABC. Hrozně mě zajímal vesmír a kosmonautika. Tam někde ale už možná vznikla pozdější myšlenka na planetárium, které dnes navštíví kolem padesáti tisíc lidí ročně.

Naučné filmy a programy, které tu promítáte jsou z liberecké dílny?
Ano, většina, ale ne všechny. Zpočátku jsme je nakupovali, jako všechna ostatní planetária na světě. Jsou ale velmi drahé, proto jsme začali vyvíjet vlastní. Ikdyž to nebyl jediný důvod. Jeden film stojí zhruba 600 tisíc, a naše jsou už i dražší, protože se na jejich vývoji a podobě pracuje i rok. Chtěli jsme ale především vytvořit interaktivní pořady na přání návštěvníků a také učitelů, kteří tu mohou vysvětlovat některé jevy lépe než z učebnic ve škole. Děti si tu vyzkouší třeba odstředivou sílu nebo mohou porovnávat velikosti jednotlivých planet. Toho učitele v sobě u asi nezapřu.

iQLANDIA. Ilustrační snímek.
Libereckým science centrem iQLandia prošlo loni přes 425.000 lidí

Je pravda, že liberecké planetárium je jedno z nejmodernějších na světě?
Ano. Planetária se dělí na klasická a digitální. My máme právě tu druhou variantu, což umožňuje nejen sledovat hvězdnou oblohu, ale i simulovat různé jevy, jako zatmění Slunce, ale i sledovat prstence Saturnu, černé díry a také dokážeme pružně reagovat na nejnovější výzkumy NASA.

Planetárium je ale jen součástí celého science centra. Kolik je v něm celkem exponátů. Jak a kde vznikají?
Někdo přijde s nějakým námětem na určitý jev. Třeba zatmění Slunce. Pokud nápad zapadá do naší koncepce, začne se vymýšlet z jakého bude materiálu, jak bude fungovat, jak se bude obsluhovat, jak se popíše pro návštěvníky, aby jej dobře pochopili… Je to poměrně dlouhý proces od nákresu přes prototyp. Ale když pak vidíte, že to, o jste si vymyslel, funguje, je to nádherný pocit.

Martina Rosenbergová
Ukončete členství, vyzývá Rosenbergovou liberecká ČSSD

Máte na to speciální tým?
Kdepak. Všechny expozice a exponáty vymýšlíme jako nadstandard, protože nás to baví. Nikdo ze zdejších zaměstnanců to nemá v popisu práce. Pětičlenný tým, který na nich, pracuje jsou naši zaměstnanci nebo externisté. Jak rád říkám: hobbisté. Musím se pochlubit, že řadu našich exponátů dokonce prodáváme do zahraničí, protože jde o naprosté unikáty.

Například?
Třeba obtiskový 3D skener, který tvořit 80 tisíc tyčinek. Umíme ho vyrobit jako jediní na světě.

Který z desítek exponátů je váš nejoblíbenější?
Vždycky ten poslední. Teď například je to simulátor těhotenství. Jde o naprosto jednoduchou, srozumitelnou a navíc levnou pomůcku, kterou připravujeme pro expozici Lidské tělo. V podstatě je to polštář na popruhu, který přesně simuluje pocity těhotné ženy a můžete se na něm vyzkoušet, jak je těžké s touto „zátěží,“ třeba vyjít schody nebo si zavázat boty. Už je o něj zájem i v zahraničí, ale nevěřila byste, jak bylo složité najít firmu, která by je šila…
Nemáme vlastní řemeslníky a musím říct, že je velmi těžké je hledat…. Ale abych se vrátil k vaší otázce. Je to ta jako s dětmi. Pipláte je, ale pak jsou dospělé, vy jste rádi, že je občas vidíte, protože už si žijí svým vlastním životem.

Zaostřeno na Jizerky. Ilustrační fotka.
HLASOVÁNÍ: Zaostřeno na Jizerky: Vyberte nejkrásnější fotku Jizerských hor

Vy sám také vymýšlíte?
Bohužel ne tak, jak bych chtěl. Jako ředitel jsem spíš úředník, ale třeba tenhle simulátor je můj „vynález“.

Teď nedávno jste představili úspěšnou expozici, která přiblíží práci kriminalistů a policejních techniků, novinky máte i v planetáriu, na léto chystáte novou „nano“ expozici, co další plány?
Teď je to projekt FABLAB. Fabrické laboratoře. Jakési dílny, které tvoří elektrodílna, kovodílna, dílna na obrábění dřeva a mnoho dalších. Dopoledne by je využily školy, odpoledne dospělí, o víkendu třeba maminky s kluky, kteří nemají tátu. Školám, které už nemají klasické „dílny“ by to umožnilo blokovou výuku. A nemusely by investovat do jejich vybavení. Na výuku plavání si také nestaví vlastní bazén. Takové dílny jsou dnes už běžnou součástí každého science centra. A město by to navíc nic nestálo.