VYBRAT REGION
Zavřít mapu

V bouři "Apokalypsy", v níž je vám jako v ráji

Sychrov - Na zámku Sychrov se v pátek představí finská Apocalyptica, unikátní rockový soubor, jehož ctí drsní metaloví fanoušci i klasické publikum.

30.6.2011
SDÍLEJ:

Kapela ApocalypticaFoto: Ralph Strathmann

Původně nemělo jít o víc než jen o originální nápad v podobě nevšední nahrávky, který ovšem ani jeho strůjci nijak nepřeceňovali. Vlastně ve skutečnosti ho už na počátku považovali za trochu pošetilý. A tak se raději pojistili – zvolili si odpovídající název. V něm zkombinovali osobní náklonnost v té době k mnohem slavnějším kolegům z Metallicy a bytostné přesvědčení, co bude následovat, až bude vše za nimi a oni od prvního alba prodají pár set zanedbatelných výlisků – Apocalyptica.

„Jestliže prodáme tak do tisícovky desek a vystoupíme na pár show, bude to fajn,“ vzpomíná na tu dobu Eicca Toppinen, vedoucí skladatel a violoncellista tohoto souboru, v jehož čele se zítra představí na svém koncertě v zahradě zámku Sychrov. Jenže, muzikantský osud je někdy pěkně nevyzpytatelný.

Legendární metal ve smyčcové úpravě

Místo živelné či obchodní pohromy si totiž myšlenka jejich projektu vysloužila cosi diametrálně odlišného. Průkazné zaujetí publika, které bylo najednou konfrontováno s něčím, co do té doby právě nezažilo - čtveřici mladých, dobře rostlých a charismatických chlapíků, ke všemu ještě původem z folklórního Finska, kteří jim nabídli velmi specifické interpretace skladeb legend metalové hudby svébytně aranžované pro violoncello.

Ano, mohl to být jen pouhý experiment, ale na to se potenciál kvartetu ukázal už od počátku příliš výrazný. Neboť Apocalyptica se rozhodně na pozadí svého záměru nepředvedla jako partička nudících se rockerů, která by na sebe chtěla jen upozornit svérázným tvůrčím pojetím.

Původně cellový kvartet, delší dobu trio, nyní už zase doplněné o bubeníka ve složení Eicca Toppinen (Eino Toppinen), Paavo Lötjönen, a Perttu Kivilaakso a Mikko Sirén totiž nebyli povšechně jen metaloví nadšenci, ale první tři především zdobila pověst skutečně školených klasiků. V raných letech se seznámili během studií na Sibeliově akademii v Helsinkách a už tehdy hráli v cellové kapele s repertoárem, do kterého patřil rovným dílem Johann Sebastian Bach i Jimmy Hendrix.

Bouřlivé i magické, divoké i akademické

Ke své první desce se dostali díky společnému koncertu s několika dalšími metalovými kapelami v helsinském Teatro Heavy Metal Clubu. Zde si jich též povšiml zástupce společnosti Zen Garden Records Kari Hynninen, který byl jejich hudebním klonováním natolik unešen, že jim – jak jinak – nabídl smlouvu.

Apocalyptica tím dostala šanci nahrát vlastní album. A i když k němu od počátku přistupovali muzikanti spíše s nadhledem a docela opatrně, se svou debutovou nahrávkou Plays Metallica by Four Cellos s cellovými coveverzemi veleslavné rockové mašiny, diváky i posluchače takřka odbourali. Zapůsobili jako dokonalé zjevení. Bylo to dobré, a přitom jiné, dynamické a rozbouřené, ale současně i magické. Divoké i konzervativní.

Populární hudba se s klasikou kombinovala už dříve, ale takovéto pojetí…? Zkrátka, tohle tady chybělo. Oči ovšem chvíli kulili i sami muzikanti v drsné image a s nástroji akademiků – zprvu totiž nemohli uvěřit, že místo pár set kusů na lokálním trhu, prodali od alba po celém světě rovný milion kopií a kam přijedou tam je rovným dílem pronásledují davy metalových fanoušků i ctitelů klasiky. Ze souboru se bez nadsázky stal opravdový hudební unikát.

Kuriózní cesta k vlastní tváři

A tím zůstává Apocalyptica dodnes. V neposlední řadě i proto, že už hned po prvním albu nevsázela na jistotu: „Po tom úspěchu jsme dostali nabídky na nespočet show a koncertů, ale zvuk se při nich hodně změnil. Měli jsme pocit, že první album muselo znít strašně, a tak jsme se motivovali k tomu, abychom nahráli ještě jedno,“ ohlíží se Toppinen.

Druhá deska pod názvem Inquisition Symphony Apocalyptica vyšla v roce 1998. Na rozdíl od jejich debutu už navíc nezahrnovalo jen skladby kultovní Metallicy, ale také pro cello upravené fláky dalších ostrých veličin jako byli v té době Faith No More, Sepultura, Pantera, ale poprvé i tři vlastní kompozice.

„Bylo to komické, protože po prvním albu všichni říkali, že taková kuriozita jednou za čas fakt potěší. V tom druhém případě si zase pochvalovali – fajn, že jste to vzali z opačného konce, ale škoda, že teď už asi opravdu není cesta, kam to hrnout dál. No a vidíte – kolik let od té doby uplynulo a my jsme stále tady!“ směje se Toppinen. Ve skutečnosti tím ale glosuje osud třetího alba Cult, na kterém se Apocalyptica rozhodla definitivně začít psát a nahrávat vlastní písně, a to i proti vůli své vydavatelské firmy, která od ní nadále požadovala interpretaci převzatých hitů.

Nejsme na rozhraní, jsme rockeři

Právě toto rozhodnutí ale pomohlo kapele rozkvést jako gotická růže a ještě více umocnit její zvukovou i autorskou ojedinělost. Jak sami muzikanti tvrdí, přání bývalého vydavatele nemohli vyslyšet hlavně proto, že jeho pohled na ně byl mylný. Jsou přesvědčeni, že je vnímal jako kapelu, která se snaží propojovat rock a klasiku, s čímž ale nemají nic společného.

„Jsme rocková partička a ne něco mezi, protože jakmile se ocitnete na rozhraní, ztratí vaše hudba náboj nemluvě o samotné myšlence. Stanou se z vás víc interpreti než skuteční muzikanté. Takhle skončit je to nejstrašnější, co rockovou kapelu, za níž se považujeme, může potkat,“ svorně tvrdí členové Apocalypticy.

Filharmoničností ke tvůrčí svobodě

Dosud posledním albem Apocalypticy je loňské a v pořadí již sedmé 7th Symphony, které ve své podstatě představuje příkladně ke svému názvu velkorysé filharmonické dílo. Instrumentálních skladeb je na něm více než kdykoliv předtím a mnohé se vyznačují dlouhými progresivními pasážemi.

Asi nejlépe ji vystihuje recenze Miroslava Schwanzera z portálu Abbyszine, který o nahrávce mj. píše: „Charakteristickou filharmoničnost, kterou má kapela osvojenou už od raných desek, kdy ještě ohromovala pouze neokoukaností a netradiční úlohou svých instrumentů v metalu, nyní přetvořila do celku, který dýchá jak svobodou a nespoutaností, tak také vyspělostí. Zatímco na předešlém albu „Words Collide“ ještě promlouvaly nástroje skrze skoro až aranžérskou primitivnost svědčící o touze podbízet se, na „7th Symphony“ máme naopak tu čest už s vyspělou kapelou, ne pouze s vyspělými hudebníky, kteří svůj um staví před poslání samotné skladby.“

Pádnější důkaz pro návštěvu zítřejšího koncertu této vskutku nevšední a přitom, jak o tom přesvědčili její samotní členové, nadčasové formace, bychom asi stěží mohli najít.

Na Sychrově se Apocalyptica představí od 20 hodin. A rozhodně nebude nijak nadsazené, když podotkneme, že jakkoliv apokalyptická navenek, ve své čiré podstatě představuje dotek s hudebním rájem, do něhož dnes populární hudba ve své současné podobě, zase tak příliš často cestu neskýtá. I v tom jsou tihle hoši jedineční.

Autor: Ivan Šiler

30.6.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Policie. Ilustrační foto.

Zloděj si přišel při vloupání na hrad Vranov na pěkný lup

Přátelské utkání ve volejbale mezi reprezentačním výběrem České republiky a Kanady se odehrál 17. srpna v Jablonci nad Nisou. Na snímku vpravo je Donovan Džavoronok.
19

Vzpruha. Češi v generálce skolili Kanadu! Nekola bere na ME i trio z Dukly

Kulturní tipy na pátek a víkendové dny

Jablonecko, Semilsko – Omladina pořádá Jabloneckou hudební noc; miláček publika Paddy Kelly míří do Semihorek; do hradu ve skalách míří šermíři i kazatelka či sopranistka koncertuje v hradní kapli.

AUTOMIX.CZ

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Sportovně užitková vozidla vládnou světu a to nejen mezi novými auty, ale jejich obliba výrazně roste i mezi ojetinami. Pojďme se tedy podívat na to, jaké možnosti máte, když si chcete pořídit ojeté SUV s relativně omezeným rozpočtem. Probereme si SUV do 300 tisíc a koukneme na pět kusů, které za to stojí. A také na pět, jimž byste se měli vyhnout.

Smržovští osedlají také dvousaně

Smržovka – „Museli jsme po sezóně nejprve vyřešit velký problém. Pro naše závodníky jsme neměli dostatek saní,“ uvedl k dění v sáňkařském oddílu TJ Spartak Smržovka bývalý reprezentant a nyní nadšený funkcionář TJ Spartak Smržovka Miloš Morávek.

V letních kinech se připravují na konec sezony

Jablonecko, Semilsko - Blížící se konec srpna s sebou přináší i závěr letošního promítání pod širým nebem. Zatímco se většina menších letních kin v regionu už uložila k zimnímu spánku, Zámecké letní kino v Lomnici nad Popelkou završí filmový týden až tuto neděli. V Turnově a v Jablonci se pak bude promítat do konce prázdnin.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení