SOUTĚŽ: V muzeu panenek bydlí princátko, Einstein, miminka i Chucky

Panenky zdaleka nejsou jen hračky. Dokládají historické i sociální poměry, ve kterých vznikaly. Mnoho z nich si nese svůj zajímavý příběh. Jiné zase pomáhají jako pomůcky pří policejních výsleších nebo se mohou stát učební pomůckou. Nejen o panenkách povídala v rozhovoru majitelka Muzea panenek a medvídků pod Troskami Naďa Šimková.

Kdy jste začala sbírat panenky a jak se stalo, že jste si otevřela vlastní muzeum?

Panenkám jsem se začala intenzivně věnovat zhruba v 19 letech. Po absolvování výtvarné školy mě začaly zajímat především z hlediska uměleckého, ale i historického. Zajímala jsem se o výrobce, výtvarníky, začala cestovat. Diskutovala s dříve narozenými o jejich hračkách. K otevření muzea mě přesvědčili přátelé, kteří měli zato, že je sobecké nerozdělit se o zkušenosti z tohoto oboru a nechávat si své sběratelské trofeje pouze pro sebe.

Ve vašem muzeu je opravdu mnoho exponátů. Řada jich je i velmi cenných. Jak se vám podařilo za tak krátkou dobu nashromáždit tolik panenek a medvídků? Dostáváte některé i jako dar od návrháře nebo od návštěvníků muzea?

Myslíte, že více než třicet let je krátká doba? Celá řada těch skutečně velmi cenných je v muzeu právě díky mým dlouholetým přátelským vztahům s výtvarníky, co se týká uměleckých panenek. Ty historické jsem obvykle objevila zapomenuté na půdách, odložené v bazarech, od příbuzných, přátel. Tu a tam i nějaký návštěvník přinese nějakou drobnost.

Nebylo to náročné i finančně?

Každý sebemenší koníček je finančně náročný. Ale sběratelé jsou obvykle zvláštní lidé, kteří bezmezně dokáží šetřit na všech dalších možných požitcích, aby tak láskyplně obohatili svoji sbírku.

Smím se zeptat, jakou hodnotu mají všechny exponáty dohromady, máte představu? Kolik je ve vašem muzeu panenek?

Skutečnou hodnotu celé expozice, která čítá více než 2000 exponátů, opravdu neznám. Pokud bych se rozhodla sbírku prodat jako celek, byla by předmětem světové aukce a teprve by se ukázalo, jak hluboko by milovníci panenek byli ochotni sáhnout do kapsy. Toto se samozřejmě řídí vždy obdobím, momentální ekonomickou situací, dobovými trendy i sociálním postavením sběratelů a jejich možnostmi. V současné době překvapivě nesmírně klesly ceny historických panenek, lze říci o více než padesát procent za posledních deset let, zatímco díky obrovské poptávce po panenkách uměleckých ceny soudobých panenek neustále stoupají.

Zůstaňme ještě u financí, jaká panenka má největší hodnotu a proč? Vy dokonce některé panenky i prodáváte, že?

Hodnoty panenek se obvykle odvíjí od jejich výjimečnosti, věhlasu autora, ocenění, kterým se panenkám dostalo na světových soutěžích. K takovým panenkám patří kupříkladu modelovaný unikát Alberta Einsteina, 1 metr veliká panenka ztvárňující mladší dceru amerického presidenta Baracka Obamy a mnoho dalších. Panenky běžně v muzeu neprodáváme. Přes všechna opatření jako jsou čističky vzduchu a skleněné vitríny se neubráníme působení prachu, bohužel, občas i nenechavým dětským ručkám. Takovou panenku pak k velké lítosti jsem nucena ze sbírky vyjmout a třeba i nabídnout k prodeji, aby neutrpěla ještě více. Skončí tak u jedné z mých přítelkyň sběratelek, což pro mě není tak bolestivé a naštěstí se to nestává příliš často.

Některé exempláře slouží jako učební pomůcky miminka, na kterých si dívky zkouší péči o novorozence. Máte jak historické, tak novodobé?

Ano, v naší expozici ukazujeme panenku jako jednu z nejmodernějších učebních pomůcek, americký patent elektronického robo-mimina, které lze připojit k počítači, a jako kontrast nejstarší učební pomůcku z roku 1840, celoporcelánovou koupací panenku, na které se učily mladé šlechtičny, jak pečovat o miminko. Dále pak panenku určenou k výuce zdravotních sester a porodních asistentek z roku 1900 a též známou učební pomůcku, panenku z roku 1960, kdy se na školách běžně vyučovala péče o dítě.

Některé panenky jsou i dokladem doby historie. Řekněte nám příběh panenky z koncentračního tábora.

Málokdo si uvědomí, že panenky zastávají celou řadu jiných funkcí a nelze jejich význam omezit na pouhou dětskou hračku. Jednou z nejvýznamnějších funkcí je panenka jako historický dokument.

Nejeden návštěvník zvážní při pohledu na celuloidovou krásku, jejíž prasklou hlavičku maskuje čepeček. I se svou majitelkou prošla koncentračním táborem. Přežily obě! Panenka s nějakými šrámy a prasklinami. Její majitelka mě tenkrát požádala, abych panenku nechala zrestaurovat. Bylo velice těžké starší paní vysvětlit, že to není o nechuti investovat peníze do opravy, ale že by panenka ztratila opravou, pravděpodobně výměnou části, svoji identitu.

Jiné panenky zase dokládají kulturu státu, ze kterého pocházejí, jak hodně se liší panenky z různých států? Jaké jsou zastoupeny u vás v muzeu?

Panenky, cestovatelky časem, skutečně vždy opisovaly a opisují dobové trendy v závislosti na zeměpisné šířce té či oné země. Liší se použitými materiály, způsobem provedení, oblečením i účelem, ke kterému slouží. Celá řada je zdrojem obživy domorodců.

V expozici jsou panenky přivezené z různých koutů světa z Mexika, Kuby, Peru, Japonska, ostrova Mauricius.

V letošním roce jste křtili panenku princátka George. Je to jediný kus? Jak probíhaly oslavy kolem tohoto exponátu?

Panenka je v současné době jediný kus a její autorka získala první místo v celosvětové soutěži Little Prince pořádané u příležitosti narození královského potomka George Alexandera Louise z Cambridge. Tato panenka byla 1. května letošního roku posvěcena na státním zámku Sychrov. Akce byla částečně veřejná a zúčastnila se jí i známá herečka a milovnice panenek Bára Štěpánová.

Ve vašem muzeu také máte demonstrační panenky na výslech dětí Jája a Pája. K čemu slouží a co je na nich zajímavého?

Jsou to látkové panenky kluk a holka, které slouží k usnadnění komunikace při výslechu zneužívaných a týraných dětí. Má na ně patent Česká republika a jako jediná instituce tohoto druhu získalo naše muzeum povolení Policejního presidia v Praze tyto látkové panenky vystavit.

Ve vašem muzeu najdeme i „panenky" chlapců, proč jich je podstatně méně?

Naše zákoutí panenky chlapci je určeno pro mužskou část návštěvníků. Panenek chlapců bylo vyrobeno málo, neboť dávaly výrobcům mnohem menší možnosti, co se týká účesů, ale i oblečení.

Má Česká republika nějakou tradici výroby panenek? Kolik návrhářů z Česka je u vás v muzeu zastoupeno?

Pokud hovoříme o české tradici ve výrobě panenek, je to stejné, jako bychom hovořili o výrobě čínského hedvábí v Čechách. Vyráběly se zde hračkové panenky, především známé chodičky, a to v nejznámějším podniku Hamiro. To samé platí i o uměleckých panenkách, ve kterých nikdy nemělo Česko žádnou velkou tradici.

V současné době se do Česka dostávají trendy ze zahraničí, kdy se celá řada dam pokouší o výrobu panenek miminek z vinylových skládaček. Bohužel, u výrobců panenek platí naprosto stejná kritéria jako u malířů obrazů. I tento obor požaduje výtvarné znalosti, ale ani to nestačí. Je také o světovém věhlasu a jméně autora. Takže panenka, byť udělaná s láskou v rámci domácího hobby, obvykle bývá kvalitou a sběratelskou hodnotou na míle vzdálená od skutečné sběratelské umělecké panenky, která se může stát nejen hodnotným doplňkem interiéru, ale cenným rodinným dědictvím. To je také důvod, proč v naší expozici najdete pouze práce věhlasných světových výtvarníků, nikoli práce amatérské.

Některé vaše panenky si zahrály třeba ve filmu nebo někde „pózovaly". Prozraďte nám nějaké zajímavosti.

V expozici je kupříkladu hrdinka pohádky, kterou výtvarnice vytvořila za účelem natáčení. Je to roztomilá dívenka s miminkem v náručí a jmenuje se Curly Sue (Kudrnatá Sue). Zajímavostí je i panenka pocházející z muzea v Coburgu od věhlasné německé výtvarnice paní Carin Lossnitzer, mé přítelkyně, které se dostalo ocenění v Německu za celoživotní dílo v oblasti panenkové tvorby.

Panenky v novorozeneckém oddělení vypadají jako živé, stalo se někdy, že by si je někdo spletl a vznikla kuriózní situace?

No, jéje, příhod, kdy uměleckou panenku někdo považoval za živé dítě, jsem sama zažila tolik, že by to nestačilo na jeden velký samostatný článek, možná i knihu! Jedno z miminek, které také u nás v muzeu bydlí, převážela jeho autorka, výtvarnice, na výtvarnou soutěž. Zastavila na pár minut na benzínce koupit si občerstvení. Náhodou tam zavítala také místní policie a bez váhání rozbila sklo auta a zachraňovala novorozence. Výtvarnice se příliš neradovala.

Pamatujete si na svou první panenku?

Jak bych se nepamatovala! Bylo to miminko s celuloidovou hlavou, pootevřenou pusou se dvěma bílými zoubky a tvrdě vycpaným látkovým tělem, oblečené do červeného oblečku s kapuckou a já mu říkala Kapucínka! Nezůstala mi. Moje praktická maminka usoudila, že už jsem velká holka a než jsem přišla ze školy, byla novou maminkou sousedova holčička. Bulela jsem celou noc do polštáře a těšila se, že až vyrostu a budu vydělávat korunky, zase si podobnou panenku koupím! Podařilo se a v muzeu je nyní Kapucínek několik!

Co říkáte na současné panenky? V jedné ze sbírek jsou také zastoupeny.

Pojem současné panenky je skutečně velice široký. A je nutné jej nejprve rozdělit do dvou skupin. Současné panenky hračkové tovární, či ručně vyrobené. Druhá skupina panenky umělecké. Panenky první skupiny lze zařadit též pod pojem spotřební materiál. Jsou určeny na hraní a mají obvykle hodnotu do výše srdeční záležitosti jejich majitele. Současné panenky umělecké z produkce věhlasných světových výtvarníků jsou hodnotným sběratelským a populárním artiklem, hodným galerijních expozic. Panenky prodávané v supermarketech patří do první skupiny a do muzeálních a výstavních expozic rozhodně nepatří.

Jaké panenky považujete za nejcennější a nejzajímavější?

Co se týká panenek historických, opravdu nejvíce si cením těch s příběhem, které slouží právě jako již zmiňovaný historický dokument. Co se týká panenek současných uměleckých, nejvíce si cením těch, jejichž jména autorů notoricky znají a milují všichni příznivci tohoto oboru na celém světě.

Jak často měníte expozice? Připravujete každý rok nové? Líbila se mi třeba výstava pro vaši dceru pro radost.

Každý rok připravuji pro expozici něco nového jako překvapení pro skalní návštěvníky a příznivce muzea. V praxi to vypadá asi tak, že od ledna letošního roku plánuji změny aranžmá a nové záležitosti pro zahájení následující sezóny muzea v květnu 2015. Jsou to obvykle moje vlastní myšlenky, někdy ovlivněné světovými událostmi, někdy i událostmi v mém osobním životě. Tak vznikla také malá stávající expozice nazvaná Panenky s duší Ladě pro radost, věnovaná mé mladší dceři v době, kdy se jí, jak se říká, lepila smůla na paty, včetně těžké autohavárie, ze které se zotavovala.