Akce Ulov si svého prvodárce startuje

Někdy člověka napadnou velmi bláznivé věci. Pokud se jim ale vytvoří proveditelné mantinely a dá řád, nemusí z toho vzejít věc špatná. Před několika měsíci jsem seděla v čekárně na transfúzním oddělení, až na mne přijde řada. Zaujal mě mladík, na první pohled zcela evidentně nesvůj. „A co bude teď?“ ptal se člověka sedícího naproti. „Půjdete na prohlídku,“ odpověděl muž mile a ne příliš výřečně. Došlo mi to. Mladík je prvodárce a neví, do čeho jde. Vzala jsem dva hrnečky čaje (protože pít se fakt musí a on před sebou neměl nic), posadila se vedle něj a step by step mu popsala, co se bude dít. S úsměvem mi poděkoval, že řekl: „To bylo fajn, měla byste tu dělat průvodce.“

A v hlavě se mi začal rodit nápad, pokaždé s sebou vzít nováčka. On pak vezme dalšího nováčka. Prostě systém nechvalně proslulého „letadla“ aplikovaný ku prospěchu věci.

Člověk většinou nerad chodí někam do neznáma. Třeba by i daroval krev, ale neví kde, kdy a co má vlastně dělat. Na všechny, kteří přistoupí na naši výzvu s nadsázkou nazvanou Ulov si svého prvodárce, se moc těším. Sice se budeme na chodbě transfúzního oddělení nevědomky míjet, ale to není podstatné. I když někdo bude třeba ze svého rozhodnutí darovat to nejcennější, co má, vyřazen zdravotními komplikacemi, přesto mu mnohokrát děkuji. Může za sebe poslat náhradníka. A bude dárců přibývat. Někdo vezme syna, jiný bratra, další kamarádku z práce.

Je středa 11. května, dopoledne vyplnil dotazník můj první prvodárce, kolega, inzertní poradce Jabloneckého deníku Aleš Kašek. Koho vezme příště on? To nechám na něm. Já už svého prvodárce na příště mám. Ale o tom příště.