„Tak co se tady k…. za těch dvacet jedna let stalo? No h….!“ rozčiloval se Honza.

Ale ale Jendo, neříkají tohle lidé, kteří stále čekají, že se něco změní, a přitom zapomínají, že už dvacet jedna let mohou svým dílem ke změně k lepšímu přispívat? Snad je to nějaký posttotalitní syndrom, že si myslíme, že to lepší přijde samo, a my to jenom pozorujeme a čekáme a čekáme, kdo že nám ty lepší časy přinese. A ono to je jinak. Naší pasivity využívají chytráci, kteří ví jak na to, aby občanské netečnosti využili pro vlastní kapsy. A my propadáme beznaději a jsme toho názoru, že je to jedno, jestli jsou tam rudí nebo modří nebo oranžoví nebo kdovíjací, stejně se nic nemění. Přestáváme se o politiku zajímat, vždyť je to stejně zbytečné a hlavně, je nám z toho na zvracení. Stejně jde všem jen o koryta. Malomyslníme. Kam to všechno půjde? Člověk by rád nepropadal beznaději. Teď však babo raď.

Jsou lidé, kteří by v čele státu rádi viděli jen jednu osobu, jíž by mohli plně důvěřovat, že její rozhodnutí jsou ta správná rozhodnutí, a že jí nejde jen o vlastní prospěch a o prosazování svých vizí, nýbrž o blaho všech. A té by dali moc a důvěru, ať si vytvoří vládu jak chce, a z koho chce. Vyžírkům v parlamentu a senátu a dalším paňácům ve státní sféře by dali vale. Jen ukrajují v nouzi peníze těm, kteří jsou už i tak v nouzi nejvíc – rodinám s dětmi, nemocným, starým, jejichž příjmy jsou tolik nízké, že nepokryjí ani náklady na věci nezbytné, natož na věci zbytné.

Jak to, že má někdo za dvacet pět odpracovaných dnů v měsíci stejný plat jako jiný, který pracuje v měsíci jen dny čtyři? A ještě k tomu je jeho výsledkem obrovský státní dluh? Pokud by kdokoli jiný takto hospodařil, měl by co do činění s exekucí, obstavením platu a před následky by neuniknul. Musel by se ujmout odpovědnosti. Ale co se děje s těmi, kteří vytvářejí a vytvářeli schodek republiky? Nic takového. Žádná odpovědnost, žádné následky. Naopak. Mnohdy pak po skončení jejich do zkázy vedoucí činnosti dostanou teplé místo v nějaké dozorčí radě a mohou se nám už jen smát: „Hlupáci, teď si utahujte opasek a pak zase zvolte ty, jež si za vaše peníze pořádně užijou. Cha cha cha!“