„Co tam prosím tě studuješ? To je doba, než ty dáš něco do košíku!" míval ke mně připomínky jeden kamarád. „No dívám se na složení," povídala jsem mu. Kroutil nade mnou hlavou.

„Víš, co tam přidávají jedů?" říkávala jsem mu. „Prosím tě, já kupuju podle obalu a nebo, že mě to chutná, že to mám už vyzkoušený," on zas na to.

No nepřeli jsem se, on si dával svoje do svého košíku, já zase svoje do mého, on si snědl to svoje, a já taky to svoje. Asi důvěřoval výrobcům, že by do potravin nepřidali nic, co by člověku mohlo škodit. A nevěřil  expertům, kteří tvrdí, že i stopové množství umělých barviv nebo konzervantů pravidelně konzumované může zanechat také neblahou stopu v našem těle. No považte, už jen ty názvy: chinolinová žluť, brilantní modř - zde mi dovolte citaci z emulgatory.cz: „Používá se k barvení limonád, sladkostí, zmrzliny, cukrovinek, pekařských výrobků, cereálií, pudinků… Studie prováděné na krysách zjistily výskyt zhoubných nádorů v místě injekčního vpichu nebo po požití…"

Ale kdo nechce slyšet, neslyší.

Teď leží kamarád na JIPu. Má po operaci, odstranili mu zhoubný nádor tlustého střeva. No užil si své, ale měl štěstí, přišlo se na to včas, ani nebude potřeba chemoterapie.

Je mu jasné, že bude muset změnit jídelníček. „To je z toho, čím nás tady krměj," zlobí se a vinu hází na výrobce. Ano, tak buď vyrábějí bonbony pro děti, nebo jed na krysy.

Ale na Jeníčka v kleci se pasuje každý sám.