Moje babička taky chodívala do takového Klubu důchodců. V naší střediskové obci fungoval pár baráků od nás. Když byla zima, muselo se tam jít před schůzkou ráno zatopit a když jsem zrovna nebyl ve škole, chodil jsem se tam porozhlédnout. Tedy, měli to tam přepychové. Veliká místnost do elka, kuchyňka, kamínka, dlouhý stůl. Když se pořádně přiložilo, bylo tam i útulno. Babičky (protože dědečci se tam přece nebudou vybavovat s bábama) si přinesly vždycky něco na zub, ta moje vždycky upekla nějakou buchtu. A už babičky šveholily, smály se a dělaly drby. Dnes nevím, jestli vůbec Klub důchodců v mé skoro rodné střediskové obci vůbec funguje. Zaprvé, děda i babička jsou již v Pánu, takže nemám s kým tam zajít, za druhé, dům, kde se starouškové scházeli, vrátili po pádu komunistů původnímu majiteli. Ale vždycky, když přijedu na návštěvu za rodiči a zahlédnu ten dům, vzpomenu si, jak to tam ve společnosti babiček vypadalo, jak tam bylo příjemně. A světe, div se, na chuť štrúdlu a bábovky. s