Někdy se nad tou panikou pozastavuji. Panika z toho, že se do sousedství nastěhují Romové. Majitelem nemovitosti v těsném sousedství našeho domu byla lidská bestie, která mučila svého otce, nechávala ho spát na holé zemi jen v košili, nutila ho vyměšovat do kýble, který mu ani nevyměňovala, ven ho pouštěla jen v noci pod dohledem statného vlčáka a nedávala mu jídlo. Po městečku rozšiřovala zvěsti, že tatínek duševně ochořel a vesele brala důchod. Když se na to přišlo a starého pána, kterého jsem osobně znal, odvezli po razii do nemocnice, byl s důchodem útrum, navíc soud na krku. Bestie vytrhala kabely elektřiny a prodala je do šrotu. Šmejdila po našem dvoře, co se dá ukrást. Zbořila stodolu, aby prodávala cihly, co na tom, že spadl štít naší stodoly. Dělat nechtěla a tak nakonec pronajala část domu Romům. Nebyli to svatoušci, ale chovali se lépe než majitel, tisíckrát lépe. Bestie byla barvy bílé. Jako neposkvrněný sníh.