Kde jsou ty časy, kdy jsme hltali vše co přišlo zpoza železné opony? Kdy jsme netušili, kolik lidí bylo za to, že hlásali svobodu, odsuzováno i k mnohaletým žalářům, kdy bachaři mlátili lidi za to, že projevili vlastní vůli. Kdy jsme potajmu poslouchali zahraniční rozhlasové stanice, které soudruh rušil, jak se dalo, aby jsme získávali naději ve dny příští. Kdy odpor proti autoritářskému systému bobtnal za podpory celého demokratického světa. Kde jsou ty časy, kdy lidé cinkali klíči? Kde je to nadšení, víra, pospolitost,  společný zájem svrhnout komunistickou hydru? Odpovím si sám. Pod nánosem peněz. A je jedno, jestli se jedná o koruny, eura, dolary či čínské jüany. Tak, jak naši představitelé pochlebovali čtyřicet let Sovětskému svazu, dvacet let USA, tak se dnes kormidlo obrací k Číně. K zemi, kde nejsou dodržována, ba zašlapávána základní lidská práva, kde životnost dělníka v továrnách nepřekračuje pět dní, kde se jakýkoli projev samostatného názoru tvrdě potírá. Kde se krvavě potírá jakákoli demonstrace, kde živoří tisíce, desetitisíce, statisíce disidentů, kteří jsou, stejně jako u nás před pětadvaceti letech, terčem šikany. Na druhé misce vah leží neuvěřitelný balík peněz. Peněz, na které si chtějí naši mocní dnes alespoň sáhnout. Negativ je plná řada, pozitivum jediné. Osobně nevěřím, že má Čína enormní zájem zrovna o jabloneckou bižuterii. Ano, o tu bižuterii, kterou defacto zlikvidovala a připravila na Jablonecku o práci tisíce lidí. Opravdu je nutné plácat se po rameni s komunisty, aby vzniklo v Jablonci pár pracovních míst?   Co je to za dobu, kdy se pravicoví politici celují s lidmi, kteří vyznávají hodnoty, které jsme před dvaceti lety odsuzovali? Kam vlastně může dojít podnikatel podepisující smlouvu s ďáblem? …vlastně … se soudruhem.