Morálka, charakter, slušnost, smysl pro povinnost, zodpovědnost, solidarita. Někdy mám pocit, že tato slova se zvláště u nás stala prázdnými frázemi. Senátoři chodí do práce jako do holubníku, část poslanců rebeluje proti daním, jedna část koalice hrozí druhé, že z vlády odejde, všichni se paktují s každým, který jim něco slíbí, do toho prezident vládu kritizuje, premiér ho přirovná ke komunistům, ve skladech je sedmdesát procent alkoholu nezávadného, i přes jedenáct dní trvající prohibice alkohol stále zabíjí, volby na Liberecku by vyhráli komunisté, pojišťovny nebudou proplácet konopí k léčbě, zase jedno ministerstvo přišlo o pořádné miliony a teď se k tomu nezná, historicky nejméně Čechů je spokojené s členstvím v Evropské unii, z výroků některých vysokých politiků jde až hlava kolem, byť jsou mnohdy i hodná souhlasu („naši chemici zasáhnou v Sýrii, zmocní-li se tam nějaký magor svinstva"), na hranicích (když máte smůlu) vás zkontrolují jak za Husáka a každou chvíli zase nějaká předražená zakázka. To je obraz Česka? Navenek zcela jistě ano. To dobré, věřím, zůstává mezi námi. Jen je válcováno. A nejen penězi.