A všichni, co tady nemaj co dělat, ven! No potěš, takhle se s lidmi bavili politici naposledy snad před více než jednaadvaceti lety. To tenkrát jeden soudruh, dnes stále v pevném zdraví, hlásal cosi o maďarských bojlerech, co tam tak úspěšně chovaj. A o tom, jak je nutné mít podporu v lidech. „A proto je tak důležitá ta podpora zespodu. Aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to lid to žádá. My s tím souhlasíme, s tím lidem. A ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě a neměli jediného slova podpory,“ hřímal soudruh. Inu, doba se obrátila, přesto mi něco někdy připadá jako deja vu.