Zatím to podle reakcí obyvatel vypadá, že osadní výbory v Železném Brodě a přilehlých vesničkách mají cosi do sebe. Následující příběh má s nimi pramálo společného, jen jediného jmenovatele, a tím je výbor (a to ještě nevím zcela přesně), takže drazí spoluobčané, nevztahujte jej na sebe. Zažil jsem ještě výbory SSM. Třídní předseda chodil po intru a dělal si černé puntíčky, když viděl bordel na podlaze či nevysypaný koš. A dával je taky za známky. Nějak se mi to sešlo, nevysypal jsem koš, nezametl a dostal pětku (z ekonomiky) a už jsem šel na kobereček. Předseda – jinak kamarád z pokoje – do mne začal šít, že kdy se srovnám, abych dělal naší milované socialistické vlasti jen radost. A tak já, že jó, že se napravím. Přišel převrat a drahý soudruh v ukončeném očekávání se dal na lehkou zločineckou dráhu. Dnes se vše zdražuje, výlupci vymýšlejí kulišárny a podvody, ale ještě, že tu relativní svobodu máme. Jen díky ní se dnes můžeme ohradit, vzepřít a bojovat. Byť mnohdy marně, ale přece jen bojovat.