Podařenou akci mají za sebou jablonečtí profesionální hasiči. V sobotu odpoledne vyjeli k loděnici u jablonecké přehrady. Jejich pomoc potřebovali dva holubi. Do akce chtěli vzít plošinu, nakonec jim stačil žebřík.

„Jsou tam nahoře v koruně stromů,“ zní upřesnění místa k požadavku na záchranu. Na tom, že holubi sedí ve větvoví stromů, by rozhodně nebylo nic výjimečného, pokud by nebyli zamotáni do vlasce. Jak se opeřenci dostali nahoru se záchranáři zřejmě už nikdy nedozvědí. Pro ně podstatné dostat je na zem, tak jak je prosili lidé volající o pomoc. „Vezmeme si plošinu, z ní to půjde nejlépe,“ uvažují. Výjezd takového monstra ale není jen tak, a proto hledají jinou variantu. Stačit musí žebřík. A je rozhodnuto.

Jedna menší větev padá po ostrými zuby motorové pily k zemi za druhou. Konečně je cesta vzhůru volná a k dvojici nechtěně spolu spoutané míří špička žebříku. „Mám je. Mám je v hrsti,“ ozývá se z koruny už nahé od listí. „Lepší holubi v hrsti, než vrabčáci na cestě,“ paroduje rčení kolemjdoucí, když zjistí, kdože pomoc potřeboval.

Co ale s holoubky. Bůhví jak dlouho tady drkotali zobáčky v listopadové zimě. Ani zbaveni vlasce nemají sil roztáhnout křídla a frnknout na svobodu. Sedí jako pecky, odevzdaní osudu. Z jedněch chlapských rukou jdou do druhých. Uniforma jako uniforma, opeřenci nevnímají, že do azylu je převážejí už jablonečtí strážníci.

Velitel zásahu mírně posune přilbu z čela a hlásí na operační středisko informaci o ukončení záchranné akce dvou ptáků. Z reproduktoru vysílačky se ozývá na oplátku jen neutuchající ženský smích. „Nesmát se,“ velí sametový mužský hlas na oplátku.

„A pak tam hodíme titulky, nějakou melodii a kamera se zvedá do koruny stromu a přes větve se zbytky listí je vidět, jak v dálce odjíždějí všechna auta záchranářů. A pak tam mlasknem přes celý KONEC. A filmek je natočenej,“ glosuje podvečerní zajímavost jako vystřiženou z laciného filmu posluchač záchranářského éteru.

Jo i takové věci se někdy v Jablonci nad Nisou dějí.