Jablonec n. N. – Slavný ruský psycholog Pavlov by měl v Jablonci dobrou příležitost k výzkumu. Jeho pokusy jsou dobře známé. Rozsvítí se žárovka, pes dostane jídlo, vzniká podmíněný reflex.

Podnět, který to vyvolá, může být jakýkoliv: zvuk zvonku, tikání metronomu, blikání světla. Podmínka je pouze jediná: Podnět se musí opakovat stejně. Podmíněný reflex, například slinění u psů, pak vzniká už po čtrnácti dnech.

Nic vám to nepřipomíná?

Stále stejná melodie, stále stejný hlas, stále stejná nahrávka. „Prodáváme čerstvá vajíčka a žampióny.“ Koho by napadlo, že se práce psychologa z počátku minulého století dá tak dobře aplikovat na pouliční prodej.

„Jak primitivní, ale jak účinné“ praví se ve filmu Adéla ještě nevečeřela. Ano, je to nevkusné, je to agresívní, drzé, ale účinné.

Říkám si jen, kde jsou hranice toho, co si necháme líbit. Co kdybych každou neděli objížděla sídliště se stále stejnou nahrávkou a hlásala třeba „Nejlepší hrušky rostou na mojí zahradě“?

Město, které dovoluje takovouto manipulaci, si neuvědomuje, o jak agresívní zásah do podvědomí se jedná. Omluva je pouze jediná: Jablonec není výjimkou. Nedávno mě tato píseň probudila v Hradci Králové.

Není to bizarní? Baví mě představa, jak v neděli objíždím sídliště s ptačí písní, z domů vybíhají slintající spoluobčané a marně hledají potravu. Snad by si pak uvědomili, jak byli zmanipulováni.