Jak se zdá, horší věci si příroda nechává na víkendy, jakoby nechtěla dát lidem odpočinout, jakoby říkala: jak vy ke mně, tak já k vám. Loňský orkán Kyrill zuřil zejména o víkendu 20. a 21. ledna, v listopadu minulého roku přišlo masivní sněžení v neděli jedenáctého, do třetice Emma. Místo zaslouženého odpočinku tedy do boje. Nastartovat pily, vyjet k vodě ve sklepě, pomáhat zabezpečit odfouknuté střechy. Mnohdy to je boj s větrnými mlýny. Ale to se již od prvotní myšlenky, totiž kalamit o víkendech, trochu vzdaluji. Zajímavé je, jak to má příroda načasované. Chceš si oddechnout, natáhnout nohy? Hybaj do práce, poroučí vichr, prosí potřební. A člověk, ten tvor, který tak dokonalým způsobem dokáže ničit Zemi nejen tím, že vykácí deštné pralesy, ale i černými skládkami v lesích kolem Jablonce, běží a bez dechu se rve se živlem, vyslaným přírodou k potrestání toho malého, slabého ale chytrého (někdy vyčůraného) živočicha, jež usurpuje život a přírodu kam šlápne. Kdoví, jak s Emmou bojovali lidé, pomáhající před několika dny odvézt sníh z Jizerské magistrály nebo stavějící nesmyslné stavby v chráněných oblastech? Já myslím, že srdnatě.