Tedy řeknu vám, snad kvůli žádnému problému jsem neměl objemnější fascikl, než v případě cesty přes Kokonínský park. Hlavní postava příběhu mne zásobovala s železnou pravidelností. Nechme stranou dohady o to, kolik listů bylo popsáno a kolik stromů na ně padlo, zaměřme se na případ jako celek. Uznejme, že dotčená strana má pravdu. Uznejme, že pravdu má ale i radnice. Byl jsem se na místě podívat dvakrát. Klidné místo, cesta mi přišla průjezdná úplně v pohodě, navážku na kraji cesty jsem ale viděl také. Ale i proto je jasné, proč případ nese jasné stopy sousedského sporu. Jděte se tam podívat a uvidíte a učiníte si obrázek sami. Psát o podobných problémech stojí dost psychických sil, čímž nechci politovat, protože mě to nevadí. Ba naopak podobné sloty vyhledávám. Bohužel, nelíbil se mi nátlak, který byl na mou osobu namířen. I v dopisech starostovi a vedení města mne jmenovali a hrozili mým jménem. Slova jako nečinnost, ale i osobní statečnost, mi docela hnula žlučí.