Zvoní „Hočiovkám" a jim podobným umíráček?

Kouřit se prostě nebude, „každej pingl" bude mít vedle pípy pokladnu elektronických tržeb,  všichni se ostříhaj podle jednotného vzorce… ne, ne o stříháni už ani slovo. Se zlou bych se potázala, stejně tak jako s tím zákazem kouření (upozorňuji, že pět let nekouřím a jsem tomu ráda).

Na festivalu Hočiovky se kouř dal krájet, že ani foťák nechtěl zaostřit a ne jedna kadeřnice by si tu povzdechla, jaká pěkná páča někteří chlapi dodnes na hlavě nosí.

Ve smíchovském sklípku to v sobotu prostě vřelo, texty písniček byly ostré jak břitva a pívo, téměř dvakrát levnější než sodovka, teklo proudem. Stačilo jen cinknout mincemi o misku a bylo nalito.

Běžím se po schodech nahoru na ulici na pár minut nalokat mrazivého ale čerstvého vzduchu. Poletující vločky se usazují na šále načichlé kouřem a mění se ne příliš voňavý odér. Ale co, všechno oblečení půjde do pračky, s tím vědomím nikotinového parfému jsem mezi „pražské undergroundové máničky" na jejich lednový festival šla… Najednou mi v uších zazní část odpoledního projevu…  „Chtěl jsem si dát pivo s kamarády, ale vláda mi to znemožnila…" Že nevíte kterého? Stačí si tuhle přímou řeč zkopírovat do google…  a poslechnout.

Jednotlivé části tohoto textu dostávají však konkrétnější rozměr při implementaci na vlastní situaci třeba přímo v našem regionu.

Kmeny a klany vzpínající se režimu a uniformitě byly vždy pro vládnoucí garnituru nebezpečné a nežádoucí. Bylo třeba je „zaříznout" hned v zárodku, aby moc nezesílily a nevystrčily pořádně růžky. Nesoucí se na vlně národní nespokojenosti by mohly být jejich myšlenky spouštěčem revolty.  Ještě před pár roky těžkooděnci honili muzikanty z kapely Ortel a jejich příznivce, dnes si odnesli body ze Slavíka a  v dubnu koncertují v libereckém Domě kultury.

Všechno do sebe zapadá, že? Nebo  se mi to jen zdá?