„Je to dost bezohlednej čin od těch sebevrahů. Nikdo z nás po tomhle zážitku netouží a nepřeje si ho. Strojvedoucí si pak takovejhle nemilej zážitek v sobě nese celej život. A to nemluvím ještě taky o provozních problémech, který tím způsobí," konstatoval strojvedoucí.

Jaké úseky si sebevrazi vybírají se jednoduše říci nedá. „Na tratích vůbec nezáleží, do hlav sebevrahů nikdo nevidí a jednou si lehne tam, podruhý zase jinam. Trať na to určitě nemá vliv. No a to zastavování. Záleží na spoustě věcí. Na povětrnostních podmínkách, na rychlosti, na hmotnosti toho vlaku, a na úseku, kde zrovna jedu. Nedá se to nějak paušalizovat. Ale v zásadě platí, že když jsem si na 100% jistej, že na kolejích někdo leží, už to nezastavim," dodal strojvedoucí.

Na kolejích v Libereckém kraji vyhaslo V loňském roce 7 životů. V roce 2011 to bylo devět. „V roce 2012 ze sedmi mrtvých se prokázala sebevražda ve čtyřech případech. O rok dříve to bylo šest případů," uvádí ve statistice mluvčí Drážní Inspekce Martin Drápal.

V celé republice v roce 2012 zemřelo při střetu vlaku o 26 osob méně než v roce 2011, avšak počet usmrcených s prokázaným motivem sebevraždy stoupl o 5.

Liberecký kraj je v této statistice výjimkou. Sebevražd naopak ubylo. „Loňské střety s vlakem, kdy se tímto způsobem rozhodl ukončit svůj život se stali na tratích Tanvald Smržovka, Liberec-Jeřmanice, Turnov Malá Skála a Rovensko pod Troskami Hrubá Skála," uvádí statistika Drážní inspekce.

Zajímavé je také to, že z loňských sebevražd na železnici to jsou všechno až na jeden případ muži a ročník narození od 1946 až 1954.

Častější střety lidí s vlakem a nevhodné chování cestujících na železnici začala v roce 2008 řešit Drážní inspekce bilboardovou a letáčkovou kampaní. „V současné době jsou tyto materiály využívány především při přednáškách ve školách nebo na preventivních akcích," konstatoval Martin Drápal, mluvčí Drážní inspekce.

Naďa: Zabít jsem se chtěla už třikrát, pak jsem to „vzdala"
Místo toho, aby si naplno užívala života, řeší v sobě neuvěřitelná muka. Sedmnáctiletá Naďa K. se už třikrát pokusila o sebevraždu. Až když šla na počtvrté pokusit se svůj život ukončit tak, že si lehne na koleje, poslechla svou kamarádku a začala se léčit. „Všechno to odstartovalo asi v patnácti, když jsem začala randit s klukama," vypráví svůj příběh Naďa a pokračuje: „Všechno bylo dobré, do chvíle, kdy se mě chtěl kluk dotknout, třeba jen nepatrné pohlazení po zadečku. I když se mi ten kluk strašně líbil, dostala jsem hrozný hysterický záchvat. Až později jsem zjistila proč," dodala štíhlá blondýnka.

Naďu od čtyř let dva roky pravidelně osahával její strýc. Její utrpení skončilo, když strýce zavřeli za loupežné přepadení. Dívka svou zkušenost nikomu neřekla a ze své paměti tyto zážitky vytěsnila. Na povrch vše vylezlo v pubertě.

„Byla jsem ze sebe nešťastná, říkala jsem si proč já, proč? Přidaly se k tomu i různé řeči od vrstevníků, to už jsem neunesla a v koupelně spolykala léky, našla mě starší sestra," popsala Naďa.

Dívka skončila na psychiatrii, kde se podrobila léčbě a navštívila psychoterapeuta. Společně se snažili najít příčinu.

„Až hypnóza prozradila co se mi stalo. Bylo to pro mě hrozné zjištění. Neunesla jsem to a znovu jsem spolykala léky, pak ještě jednou. Nakonec jsem šla ke kolejím. Naštěstí šla za mnou kamarádka, které jsem se zdála „divná" a moje rozhodnutí ukončit život mi rozmluvila, sama byla totiž v dětství zneužívaná, dosud to tajila, a to mi asi pomohlo, to, že nejsem jediná a že se to dá překonat i když to chce hodně sil," řekla Naďa K.