Pravidelně se automobilových závodů už nezúčastňuje. Na startu „Bohemky“ ale nemohl závodník Štěpán Vojtěch chybět. Auta a rally se staly jeho životní láskou. A nebylo to náhodou.

OTEC BYL V EVROPĚ TOP

Štěpán Vojtěch se totiž „potatil“. Jeho otec, Zdeněk Vojtěch, patřil v osmdesátých letech k absolutní evropské špičce v závodech na okruzích. A v posádce s Břetislavem Engem vybojoval i titul Mistra Evropy.
Štěpán Vojtěch kráčí ve šlépějích otce. Stejně jako auta, tak i Rally Bohemia je láskou, ke které se každoročně vrací. Jak říká, je jeho srdeční záležitostí.
Na Rally Bohemia už tedy pravidelně nestartujete?
Pravidelně nezávodím už pár let. Ale motosport máme v rodině asi navěky. Před několika lety jsem se zúčastnil v San Marinu závodu Rally legend. A tam dozrála myšlenka pořídit si znovu vůz, se kterým jsme kdysi závodili – Peugeot 206 WRC. A od té doby ho máme v Liberci a občas s ním vyjedeme na závody. A s ním jsme také jeli i letos.
Jste Liberečák, Bohemka je pro vás srdeční záležitostí?
To určitě ano. Je to pro nás vlastně takový domácí závod.
Jaká byla ta letošní, navíc v konkurenci silných soupeřů?
Určitě byla náročná, ostatně jako vždy. Ona je náročná díky krásné trati a navíc v ní poslední roky hraje velkou roli počasí. Letos obzvláště. Nejprve bylo sucho, pak přívalové, rychlé deště. Takové podmínky jsou náročné na správnou volbu pneumatik, případně i na jejich rychlou změnu. Byla tedy, jak jsme zvyklí, zase těžká a zase pěkná.
Dojel jste sedmý, byl jste s výsledkem spokojený?
Byli jsme z výsledku nadšení. V konkurenci současných špičkových posádek a moderních vozů to byl perfektní výsledek. Naše auto je z roku 1999 a současná automobilová technika, tak ta je samozřejmě dál.
Neplánujete tedy další start?
Teď v nejbližší době ne. Děláme to s celým týmem spíše při práci, jako koníčka, jak se říká, jen tak mezi řečí. Tentokrát jsme byli rádi, že jsme auto dokázali na závod připravit. Mechanici si pořádně mákli a jen díky jejich nasazení jsme se mohli postavit na start. Před cestou bylo potřeba vyměnit motor. A na přípravu jsme měli tentokrát jen jeden týden.
Jak velký máte váš tým?
Mám ve firmě nastálo zaměstnané dva techniky, kteří se mnou zažili celou moji automobilovou éru. Děláme jako firma běžnou servisní činnost a ostatní s námi spolupracují, když je třeba. Neprovozujeme závodní tým a nemáme už ani takové zázemí, jaké je na závodech potřeba. Prostě vyrazíme na závody s mechaniky, náhradními díly a pneumatikami, tak jak to kdysi bývávalo. Proto bylo sedmé místo v současné konkurenci fakt úžasné.
Máte ještě nějaký svůj nesplněný automobilový sen?
Vzhledem k tomu, že už je to můj koníček a úspěšné závodní roky mám za sebou, tak už žádné velké automobilové sny nemám.
Převzal jste tedy žezlo po vašem velmi úspěšném otci…
To ano. Ale můj otec v dobách jeho největší slávy závodil hlavně na okruzích, hrál prim v Mistrovství Evropy. Já jsem jezdil nejprve kopce a pak jsem se s bratrem etabloval do rally. Startoval jsem v závodech Mistrovství světa a dalších. A v určité době jsem, stejně jako otec, patřil k nejlepším. Teď už je to ale minulost, která se nevrátí, ovšem rád na ni vzpomínám. A na trasu závodu rally Bohemia se vždycky rád vracím.