Ten má ale už také jasno, kam až to chce dotáhnout v kick boxu, kterému se velmi aktivně věnuje. „Mám před sebou náročnou cestu, ale cesty životem mě baví. A sport mě motivuje,“ dodává.

ZTLOUSTL U POČÍTAČE

Proč se rozhodl právě pro kick box? „V dětství jsem byl hodně obézní, měl jsem skoro sto kilo. Nebylo to nic hezkého. Chvíli jsem hrál fotbal, ale ten mě nebavil. Pak jsem byl u skautů, tam se to dalo zvládnout. Ale hlavně jsem seděl u počítače a hrál hry. A přitom jsem tloustl,“ popsal svoje dětství Jakub. Včas si ale uvědomil, že tudy cesta nevede. A ve dvanácti letech se dal na kick box.

„Kamarádi se mi posmívali, že jsem tlustej a necítil jsem se mezi nimi dobře. Všechno se ve mne jednou zlomilo. S kamarádem jsme se dali na kick box,“ uvedl nadějný sportovec a vzpomínal, jak se maminky ptal, proč ho nenutila sportovat už dřív. „Chtěla, abych si na všechno přišel sám. A já jsem jí za to vděčný. Byl jsem rád, že mě nenutila a vybral jsem si podle sebe. K kick box je teď moje životní náplň,“ zdůraznil Jakub.

NAŠEL SI SVÉ TRENÉRY

A pak už navštívil v Jablonci klub Iron Fighters a trenéra Aloise Škeříka. Od té doby to spolu táhnou. „Líbily se mi boxerské filmy, třeba Rocky. A přál jsem si to zkusit. A tak jsem to zkusil. S trenérem Škeříkem spolupracujeme dodnes,“ zavzpomínal na úplné začátky mladý sportovec. A co na to rodiče? „Táta, jako chlap, mě podporuje. Nevadí mu to. Mamka je úžasná ženská. Stará se mi o správnou stravu, pomáhá mi. Ale bojí se. Na každém zápase, na kterém byla, plakala,“ vypráví o rodičích úspěšný syn.

První zápas měl po třech měsících trénování. „A po čtyřech letech jsem věděl, že mi sport hodně dal. Začal jsem být pokorný,“ zdůraznil Jakub. Vyhrával, ale pořád ještě tu správnou cestu hledal. Začal spolupracovat s dalším trenérem. „Kondiční tréninky mi začal dělat Jirka Havránek. A ty jsou opravdu moc hezké, u nových nevím, co mne čeká,“ říká s úsměvem spokojený kick boxer.

UČÍ SE ZE SVÝCH CHYB

Jakub ví, že ke sportu patří výhry i prohry. Když jich měl taky pár za sebou, řekl si, že se musí ještě zlepšit, že musí dřít ještě víc. Prohry ho motivovali. Stále se učí ze svých chyb a stále míří dál. „Jsem opravdu pokorný. Nedovedl bych třeba kick box využít v životě. Nemám rád prát se a od tělesného kontaktu v životě jdu raději pryč. Nikdy bych to, co umím, nepoužil,“ přemýšlí o sobě Jakub. Sportovní cíle má jasné. Pilně se připravuje na zatím svoje největší závody.

V ZÁŘÍ HO ČEKÁ EVROPA

V září ho čeká Mistrovství Evropy v Makedonii, kde se sejde velmi těžká konkurece. „Je to pro mne zatím nejprestižnější soutěž, které se zúčastním,“ uvádí svěřenec Aloise Škeříka. A ten ho také bude na této vrcholné akci doprovázet.

A náročné soutěži odpovídají náročné tréninky i zasloužená regenerace. „Mívám i tři tréninky denně. Jirka Havránek mě připravuje kondičně a Lojza Škeřík technicky. Tak trénuju už víc jak rok. A odpočívám aktivně, třeba jdu s přítelkyní na houby nebo na procházku,“ popisuje přípravu Jakub a dodává: „Regenerace je potřeba, člověk není robot.“

S NÍM UŽ DÁL NEJDU

Do Evropy zbývá pár týdnů. Před vrcholným zápasem trochu zvolní, aby nabral sílu na zatím vrchol své kariéry. „Soupeř si musí po prvním kole říct: To je robot, s ním už nechci jít dál.“ Jakub prostě ví, co chce.