Co je český, to je hezký, ale ne za každou cenu

„Měla by to být taková hospůdka jako za první republiky, ale mixnutá sedmdesátými lety minulého století,“ stručně popisuje svou ideu Petra Svobodová. U Tří panáků, jež půvabně nazvala osvěžovnou, návštěvníky hned za dveřmi vítá postavička s táckem. Co na něm nabízí? Tři skleničky.

Proč právě sedmdesátá léta? Protože ta jí ovlivnila, vzhledem k jejímu věku, zřejmě nejvíce. V tomto kontextu se může zdát časové ukotvení do první republiky nesmyslné. Opak je však pravdou, když Petru poznáte trochu blíž a pochopíte její smysl pro humor a detail.

„Aby si tu mohl sednout osmnáctiletý kluk vedle dědy v penzi a měli si co říct,“ vysvětluje blíže vizi mladá energická dáma a přiznává, že řada úprav je nejen její nápad, ale sama je i realizovala. Ostatně ke stavebnictví má díky škole hodně blízko.

V rozsáhlém prostoru najdou skutečně své místo jak štamgasti, kteří jsou tady věrni regionálnímu pivu ze Svijan, tak i partička, která si v salonku chce zahrát kulečník a dát k tomu láhev vína nebo rundu panáčků. „Chléb a hry a k tomu i to pivo,“ směje se Petra.

Počítá s tím, že by si chlapi u jednoho stolu zahráli šachy a u druhého klidně mastili karty. Kulečník, šipky a třeba i nějaké soutěže k novému koloritu také patří. „Aby se lidé bavili, znali se, zpívali s kytarou…,“ vyjmenovává další činnosti, kterým otevírá dveře. Malý country večer tu měl svou premiéru už v srpnu.

Snem jsou zatím porcelánové tácky, na něž by obsluha dělala čárky za pivo tužkou. „No ale křídou na futra by to také šlo,“ míní hospodská.

Ta sedmdesátá léta jsou v osvěžovně vidět už dnes. Gramofon z té doby je zcela funkční, panáček Igráček se nostalgicky stále vyrábí a mnoho dnešních dvacátníků může obdivovat jeden z prvních počítačů či magnetofonové kazety Emgeton. Stěny zdobí fotografie dobového Jablonce. Proč? I to je jednoduché. Podpora patriotismu.

„Ráda bych nabízela regionální produkty. Pivo Českého ráje či uzeniny od zdejšího řezníka. Třeba keramiku z Kryštofova Údolí a pálenku ze Zásady už tady mám,“ dodává Petra Svobodová s tím, že vše se bude řídit poptávkou.

I proto si v opticky oddělené části lokálu můžete sednout na vínko. „Ale ne na dvoudecku z té nejlevnější litrovky,“ upozorňuje. Často totiž s mužem přijde partnerka, kterou pivo neláká a raději by se do zábavy zapojila se sklenkou vybraného vína. I na takové hosty chce myslet.