Mohou si podnikající manželé navzájem prodávat zásoby?

Představme si podnikající manžele, kteří podnikají v různých oborech. Manželka provozuje např. obchod s kancelářskými potřebami a manžel poskytuje servisní služby zaměřené na výpočetní techniku včetně jejího prodeje. Manžel v rámci svého podnikání běžně od manželky nakupuje papír, archivační boxy a další kancelářské potřeby, manželka mu odebrané zboží fakturuje a manžel vystavené faktury v termínech splatnosti uhradí. Manželka nakupuje od manžela za stejných podmínek pro své podnikání výpočetní techniku.

Na první pohled je všechno v pořádku, ale pouze na první pohled. Při posuzování tohoto zdánlivě jednoduchého problému musíme vycházet z občanského zákoníku, který v paragrafech 143 151 upravuje společné jmění manželů. Podle občanského zákoníku společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

V případě, že manželé nemají zúžené společné jmění manželů, pak zboží nakoupené jedním z nich patří do společného jmění manželů a patří proto oběma manželům. Z logiky tohoto právního stavu vyplývá, že společný majetek si manželé vzájemně prodávat nemohou. V současné době však správci daně ve většině případů prodej zboží mezi podnikajícími manžely nepozastavují, jestliže si ovšem zboží prodávají za ceny, které jsou na trhu obvyklé.

S rodinným podnikáním je spojena celá řada specifických právních, účetních i daňových situací. Doporučuji proto, aby podnikající manželé pečlivě posoudili a vzhledem ke všem okolnostem správně zvolili vhodnou formu svých podnikatelských aktivit.