Přestože zvláště mladší část populace je veřejnou diskusí o státním zadlužování i předvolební kampaní utvrzována v přesvědčení, že výplata důchodů v jejich současné výši sráží zemi do propasti státního bankrotu, důchodci v České republice si na vysoké noze nežijí. Nemohou proto následovat seniory z některých evropských zemí, kteří – ačkoliv si nikde nepřivydělávají – mohou trávit jarní a letní měsíce v nejrůznějších teplých krajích.

Jestliže výše či spíše „níže“ důchodu přiměje českého důchodce k další ekonomické aktivitě a pracuje pouze po určitou část roku a přitom nepožádá účtárnu svého zaměstnavatele o roční zúčtování daně nebo si sám nepodá daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob, přijde o nemalé peníze. Nevyužije totiž část základní slevy na poplatníka, která činí 24 840 Kč ročně.

O část základní slevy na poplatníka přijde i důchodce, který u svého zaměstnavatele nepodepíše prohlášení k dani a jeho měsíční výdělek nepřevyšuje 5 000 Kč. Z tohoto příjmu se srazí a odvede konečná srážková daň 15% a takto zdaněný příjem již není možné uvést do daňového přiznání a nárokovat si roční slevu na dani.
Jsem přesvědčen, že ekonomicky aktivní důchodci při respektování uvedených zásad daňové optimalizace svých přivýdělků ve všech předvolebních pádech skloňovaný státní bankrot nezpůsobí, a ani ho nepřiblíží.