Odpovědi na tyto otázky mohl získat každý, kdo se během víkendu zúčastnil svátku dobrého jídla v Liberci. Ten se stal jedním ze čtyř měst u nás, kam letos zavítal festival Bosch Fresch Food. Kdo přišel, ten myslím nelitoval. Organizátoři skvěle zacílili na místo park u bazénu. Pod korunami kaštanů v něm lidé ochutnávali produkci desítky restaurací a kuchařů, kteří ukázali, že jídlo může být i na tácku jak kulinářským, tak estetickým zážitkem.

Nabízely se tu kuchyně z Evropy, Blízkého východu i Asie. Třeba skvělé závitky v rýžovém papíře, z kterých nekapal olej, zato byly k prasknutí nadité zeleninou a krevetami, jste si mohli dát už za čtyřicet korun. Komu se sliny sbíhaly nad pečenou křepelkou nebo francouzskými husími játry či telecím hřbetem plněným nádivkou s rebarborou a pistáciemi, musel sáhnout hlouběji do kapsy, ale zážitek stál zato. Kdo na to neměl, musel louskat šváby. Na špeku. Mezi nesčetnými stánky se totiž našli i ti, kdo vsadili na pokrm budoucnosti hmyz. „No, budu statečná a ochutnám, přivírá se sebezapřením oči Lucie Martinková, když ochutnává smaženého cvrčka. „Ujde." „Já to nedám," říká studentka vedle, s pohledem upřeným na smažené larvy a sklípkany. Proti gustu žádný dišputát. Jdu si spravit chuť do kávové zóny. Nesčetné pražírny ji vaří opravdu skvělou a jako bonus přidávají spoustu rad. Ital Roberto předvádí dokonce, jak se dělá těsto na nudle a mašličky, ochucené kávou. Téměř u každého stánku vás čeká nejen dobré jídlo a pití, ale i zábavné povídání.

„Jsem nadšený, tolik dobrého jídla, je to skvělý zážitek," popsal dojmy Jan Flégl, který se sem přišel podívat na své oblíbence kuchařku Karolínu Kamberskou a Liu ze seriálu Ohnivé kuře. O kus dál zaslechnu francouzštinu. Bon, bon, chválí Alain Jacht, jehož maminka pochází z Vratislavic.

JÍDLO, SLUNCE POHODA

S nabídkou přicházejí i liberecké restaurace: Black Horse, Zlatý Lev (ten si mimochodem vyslouží cenu diváků za nejlepší menu), slow restaurant Omam s pravým kebabem či Jitravský dvorec, který vsadil na francouzskou kuchyni. Jejich nixtamizovaná dýně zní sice strašně, ale chutná skvěle.

Architekt Petr Stolín.
Věnujeme se všem možným typům architektury, říká architekt Petr Stolín

Lidé s plnými tácky se tváří spokojeně. Pod jedním ze stromů potkám tanečníka DFXŠ a dvojnásobného držitele Liberecké Thálie Jaroslava Koláře. Pochutnává si na „asii". „Já nejím, ale přímo žeru, moje žena skvěle vaří," směje se. Pohybu má dost.

To se už ale blíží poledne a s ním show prvního muže české gastronomické scény Zdeňka Pohlreicha. Gurmány fascinuje svým uměním, televizní fanoušky svými hláškami, v nichž si nebere servítky. Pikantní je, že pořad je překládán do znakové řeči, takže lidé se zájmem počkají, jak si se slovníkem „šéfa" poradí překladatelka Kristýna Voříšková. Když našpulí pusu a poté znázorní rukou zadní část těla, je všem jasné, co právě Pohlreich s gustem vzkázal všem vegetariánům. „Ty prdele a tak dál, je součást vašeho image?" ptám se šéfa, když trpělivě pózuje se svými fanynkami. „Není, jak to přijde, tak to řeknu," odpovídá.

„Sprosťák," ulevuje si jedna z návštěvnic a odchází. Většinu lidí ale jeho hlášky baví. Než nakrájí steak, rozvoní se mrkev a cibule. „Tohle lidi vidí, jen když vařím já, jak já to dělám," pochválí se. Ví, že má proč.

„Bylo to skvělé, skutečně nejlepší, co jsem kdy jedla. On to fakt umí," směje se Karolína Tůmová, která v soutěži Deníku vyhrála ochutnávku Pohlreichova menu a dodává, že by ho klidně snesla i doma.

Procházím mezi stánky s makromolekulární svíčkovou, cizokrajným ovocem a bochníky holandského sýra. O kousek dál lidé ochutnávají smaženého krokodýla. „Něco mezi rybou a kuřetem," znalecky zhodnotí Zdeněk Zezulka z Jablonce a pustí se do velblouda. Záhadou tak pro mě zůstává, že jedna z největších front stojí na burgry.