Georg Mederer a Erich Stenz, dva němečtí důchodci z Bavorska, kteří se stali noční můrou kastelánky hradu a zámku Frýdlant Jany Pavlíkové a ředitele územní památkové správy Miloše Kadlece. Samozvaní hledači pokladů si usmysleli, že slavná Jantarová komnata, která za války zmizela z Kaliningradu, se nachází ve sklepení frýdlantského zámku. I když si tam sklepení prolezli a přístroje nic neodhalily, Bavoráci přesto v německém tisku tvrdí, že jim Češi schválně hází klacky pod nohy.

Nedávno vyšel v Německu článek, který dehonestoval český stát i celou moji rodinu, že záměrně bráníme hledačům v pátrání. Bylo to natolik neuctivé a neurvalé, že jsem i zvažovala podání trestního oznámení pro pomluvu,“ uvedla kastelánka Jana Pavlíková.

Megerer se Stenzem se opřeli i do ředitele památkové správy na Sychrově Miloše Kadlece. „Napsali o mně, že jak úředník ze Sychrova bych se měl začít bát Putina, protože prý až ruský prezident zjistí, že schválně bráním vyzvednutí ruské Jantarové komnaty, tak si na mě došlápne,“ líčí Kadlec. Ten teď proto pověřil jednoho z archivářů památkového ústavu, aby vše kolem údajných beden s pokladem na Frýdlantě odborně sepsal.

TISÍCE BEDEN

Tvrzení Megerera a Stenze se opírá o svědectví kuchařky, která na zámku přes válku pracovala, a která viděla, jak Němci do sklepení stěhují množství beden. Jenže tam nebyl ani jantar, ani zlato. „Na Frýdlant se skutečně ke konci válko navozilo ohromné množství beden. Byly v nich ale knihy z berlínské městské a radniční knihovny, z muzea Marky a gymnázia Zum Grau Kloster. Pak různé rarchiválie nebo osobní věci ředitele berlínksé knihovny nebo jednoho z šéfů NSDAP Roberta Kocha jako lovecké trofeje nebo soupravy skla. Hrad byl bednami zavalen, Němci je sem naváželi od konce roku 1944, aby věci ochránily před bombardování,“ popisuje Kadlec.

„Hned po válce ale Němci požádali o vrácení knih a Češi jim bez problémů vyhověli. Poslední bedny s archiváliemi se pak odvážely v srpnu 1952. Pomáhali je nosit i trestanci z liberecké věznice, dokonce se nám podařilo dohledat, kolik za to dostávali. Takže trestanec obdržel 10.40 Kčs na hodinu, dozorce 25 Kčs na hodinu a pronájem nákladního vozu na den přišlo na 400 korun. Celkem stál ten převoz v roce 1952 129 000 tehdejších korun, bylo toho plných sedm vagónů, většinu ale Němci uhradili v naturáliích v podobě vědeckých přístrojů, například mikroskopů. Na žádný zazděný sklep s Jantarovou komnatou se ale nepřišlo,“ říká Kadlec s tím, že už brzy vyjde odborný článek, který snad všechny fámy kolem Frýdlantu vyvrátí.

PODMINOVANÝ SYCHROV

„Doufám, že už pak oba pánové dají pokoj, protože s nimi bylo opravdu nelehké jednání. I když jim přístroje ve sklepeních Frýdlantu nic neukázaly, přesto trvají na svém a označují nás za lháře, to opravdu není nic příjemného,“ uvedla Pavlíková.

„Já sám nechci nijak téma Jantarové komnaty zlehčovat, ale zažil jsem, když se na počátku devadesátých let hledala i na Sychrově. Najely tam vrtné soupravy a začaly hloubit sondy u zámeckého schodiště. A já zažil 21. 3. 1991 nejhorší noc svého života, kterou jsem celou strávil pod dohledem BIS, protože šly hlášky, že celý Sychrov vyletí do povětří, protože se hledači blíží k Jantarové komoře a celý zámek je podminovaný,“ vzpomíná Kadlec.