„Účinkující v doprovodném programu dostali maximální plat čtyři stovky, dnes dostávají desetitisíce," vzpomínal na zlaté časy výstavnictví. Mezinárodní přehlídky skla a bižuterie nikdy neměly obchodní charakter, ale hlavně kulturní.

Ladislav Pekař byl autorem většiny z nich. Jeho krédo bylo, že na výstavě musí to svoje najít jak běžný návštěvník, tak zkušený obchodník nebo výrobce. Expozice byly proto vždy velmi atraktivní, aby zaujaly širokou veřejnost.

Ladislav Pekař jako ředitel Sekretariátu mezinárodních výstav se sídlem na výstavišti také většinu scénářů k těmto výstavám režíroval a pak do detailu připravil spolu s jedenáctičlenným týmem.

Na výstavě se prezentovali domácí i zahraniční výrobci. Na poslední bylo zahraničních přes dvě stě počínaje indiány.

„Navštívili jsme v Americe mnoho obchodů a výrobců, navazovali jsme stále nové kontakty, zvali je na jabloneckou výstavu," vzpomněl Ladislav Pekař. Produkce jabloneckého bižuterního průmyslu byla v té době největší na světě. „Čeští výrobci se v Jablonci představili každoročně všichni, kteří v té době existovali," dodal bývalý ředitel.Na výstavě dostaly prostor pravidelně také bižuterní a sklářské školy a to jak naše, tak zahraniční. Své důležité místo měli výtvarníci a samozřejmě výrobci. „Všechno, co jsem dělal, muselo mít smysl. Návštěvník musel dostat ucelený pohled na dění kolem bižuterie," říká Pekař.

Bižuterie se zpočátku prezentovala v jednom pavilonu a zahraniční exponáty v druhém. Český pavilon býval vždy úžasný, protože vystavující výrobci také akci financovali. Zahraniční pavilon byl naopak strohý a méně lákavý. „A to se mi nelíbilo," vyjádřil tehdy nespojenost Ladislav Pekař a navrhl uspořádat výstavní pavilony podle charakteru výroby, např. bižuterie kovová, skleněná jak domácí, tak zahraniční, a to vždy na společné výstavní ploše. A jeho nápad se osvědčil. V sousedství vedle zahraničního výrobce si ten domácí více uvědomoval, jak si konkurence nebo on sám stojí.

Šest týdnů krásy

A jaká byla návštěvnost této kdysi velkolepé jablonecké akce? „První výstavu v roce 1965 navštívilo 350 000 lidí. Trvala šest týdnů. Nejmenší návštěva v historii byla „jen" sto padesát tisíc návštěvníků. Tato čísla nám závidělo i tehdy významné město výstav a veletrhů, Brno. Tam se mohli chlubit nejvíce třiceti tisíci návštěvníky,"právem se dnes může chlubit exředitel.

Pro zahraniční vystavovatele bylo ctí porovnat se na tak velké akci s českými i všemi ostatními výrobci. Mezi exponáty se nacházely ozdobné předměty vyrobené z plodů indiánských kmenů i náhrdelník za tehdy několik desítek tisíc marek. Ten musel každý večer ředitel donést do trezoru do spořitelny.

Velkolepá akvária

Ladislav Pekař při každé výstavě povolil náležitě uzdu fantazii tvůrců. Dokladuje to například expozice, ve které byla bižuterie umístěna jednak do akvárií, další mezi ptáky a dokonce mezi ryby a motýly. Ti se pro tuto příležitost přivezli až z Ameriky. Ryby přicestovaly ze Středomoří. Akvária o velikosti poloviny dnešního sálu obdivovaly právem stovky tisíc lidí.

Výstavy ale nepotěšily jen návštěvníky Jablonce. Cestovaly také po světě. Viděli je obyvatelé Leningradu, Montrealu, Nitry, Bratislavy a dalších měst. Všude sklízely obrovský úspěch.

V Leningradě čekalo ráno na otevření a vstupenku dvanáct tisíc lidí. A právě do Leningradu se musela jak zvířata, tak exponáty vydat speciálním, vytápěným letadlem, aby při cestě neuhynula.

Na samém začátku byl vždycky nápad. Ten pak předal bývalý ředitel architektům, aby pro něj našli prostory. Pak dostali slovo výtvarníci, aby námět ztvárnili. „Výstavy od roku 1965 do 1973 jsem všechny režíroval. Nikdy se nestalo, že bychom prodělali. Původně jsem byl chemik v textilním průmyslu, pracoval jsem v Liberci. Pak jsem dostal nabídku navrhnout jablonecké výstaviště a odstartovat tradici výstav," zavzpomínal Ladislav Pekař.

Stavba začala v roce 1963 a přišla na padesát milionů korun. Tehdejší ministryně je schválila bez váhání.

Přes den spali

Jednoho dne mezinárodní bižuterní výstavy skončily. Rozpadl se průmysl jablonecké bižuterie a nebylo, kdo by akci finančně dál podporoval . Ředitel se proto rozhodl pro kontraktační výstavy, které se udržely dalších pět let.

„Rád vzpomínám na všechny. Nejvíce nám dala zabrat ta s rybičkami a dalšími živočichy," připomněl si veselou historku Ladislav Pekař. Na té nasbírali mnoho zkušeností. Nakoupili totiž motýly z Amazonky, ale noční. A to netušili. Ti totiž přes den spali.

A tak pro jabloneckou výstavu sbírala jedna škola z Moravy motýly a každý den dorazila v poště „čerstvá" zásilka. Ptáte se, proč z Moravy a ještě k tomu poštou? „V Jablonci, díky kyselému ovzduší, totiž nebylo možné motýla v roce 1965 vůbec spatřit," vysvětlil teď už úsměvnou historku Ladislav Pekař.

A co se týče kulturního programu? Nebylo snad jednoho českého umělce, který by v Jablonci nevystupoval. A byla to pro něho čest prezentovat se na tak velké kulturní akci. Nezbytnou součástí bývaly také módní přehlídky. I těm dával ředitel Pekař svůj nádech a námět.

I když se už zlaté časy jabloneckých mezinárodních výstav skla a bižuterie nevrátí, určitě stojí za připomenutí právě teď, před velkou módní přehlídkou, kterou v jabloneckém Eurocentru pořádá ve čtvrtek 9. ledna od 17 a 20 hodin Svaz výrobců skla a bižuterie.

Autor: Dagmar Březinová