Ztišení. To je podle římskokatolického faráře a libereckého arciděkana Radka Jurnečky asi největší poselství těchto svátků. Svátků, které neslavíme, ale ctíme. Bez ohledu na to, zda jsme či nejsme věřící. „Často v těchto dnech obcházím hřbitovy a vždycky se mi naskytne stejný obraz. Lidé se v tichosti zastaví u hrobu. Vzpomínají, co s lidmi, kteří už s námi nejsou, zažili a co si tak vlastně odnesli do svého vlastního života, do budoucnosti," říká duchovní.

Právě to zastavení a ztišení, které nám mnohdy až ve vzpomínkách umožní vidět to, jací naši rodiče, prarodiče, ale někdy i děti byli a jaké hodnoty či poselství nám po sobě zanechali, je podle něj hlavním smyslem dušičkových svátků.

SETKAT SE, VZPOMÍNAT A ODPUSTIT SI

Dalším důležitým aspektem Dušiček je podle něj také obnovení narušených, zpřetrhaných či nefungujících vztahů uvnitř rodiny. „Tady to není tak zakořeněným zvykem, ale na Moravě, odkud pocházím, se o Dušičkách schází na hřbitově vždycky celá rodina. Setkání pak pokračuje u jednoho z příbuzných a nesou v sobě dech odpuštění a vzájemnosti", zdůrazňuje farář z kostela sv. Antonína Velikého v Liberci, Radek Jurnečka.

Vzpomínka na zemřelé je také velkou příležitostí připomenout si své kořeny, jak biologické, tak i situační. „Dušičky nám dávají možnost vyprávět rodinnou historii a zlomové body této historie. Poučit se, inspirovat se, vyhnout se opakovaným chybám, být hrdý, že patřím právě do této rodiny," podtrhuje pražský psycholog Lucian Kantor. Vyprávěním rodinných příběhů se podle něj odkrývá fantazie, emoce a také správný čas. Kairos. „Čas, který nevyžaduje hodinky, ale vždy byl součástí bájí, mýtů a pohádek. Čas vycházející z cyklu od zrození k smrti, ale také pravý čas na to poprvé dát někomu dárek, poprvé se zamilovat, poprvé projít krizí, čas postavit se na vlastní nohy, čas být partnerem rodičů a čas starání se o rodiče. Vzpomínka na zemřelé nám dává možnost ukazovat dětem i sobě stěžejní body života, které mu dávají smysl," zdůrazňuje psycholog.

Dušičky jsou sice velkou, ale nikoliv jedinou příležitostí, vzpomenout si na ty, co odešli. „Vzpomínat na zemřelé můžeme kdykoli a často tak činíme v nějakém kontextu. Například uvaříme jídlo a vzpomeneme si, že nás ho naučila babička, ale dušičky jsou tím správným časem," připomíná psycholog. A dělat věci ve správný čas má podle něj svůj zásadní význam. „Když prošvihnete správný čas, kouzlo okamžiku a jeho síla je pryč. Třeba když se neomluvíme hned, naše omluva už nikdy nebude mít takovou váhu," vysvětluje psycholog Lucian Kantor.

DUŠIČKY VE SVĚTĚ V anglosaských zemích je vzpomínka na dušičky známá jako Halloween. Název je jakousi zlidovělou verzí „Dušiček". Původně se tedy svátek jmenoval All Hallows Evening. Ve volném překladu Večer všech svatých. Na americkém kontinentě má spíš podobu karnevalu. Děti chodí v tento den koledovat. A například v Mexiku lidé nosí na hroby dárky svým zesnulým. Většinou jde o věci, které měl mrtvý rád. Výjimkou nejsou cigarety… V obchodech se také prodávají cukrové lebky.

Svátky Dušiček a vzpomínka na mrtvé podle něj také velmi úzce souvisí s rituály, které rovněž mají a odpradávna měly pevné místo v řádu světa i osobního života. „Rituál je přechodový stupeň mezi před a po. Pokud se vzdáme rituálů, ztratíme smysl života, A ztratíme-li smysl života, budeme jej naplňovat krátkodobými radůstkami. Muž bez rituálů se například bude bát odejít od své maminky, oženit se a založit vlastní rodinu. Žena bez rituálu se může bát role matky a bude se snažit najít jiné alternativní výzvy, aby měla výmluvu, že na to nebyl čas. Rituály jsou drobné stupínky vedoucí ke smyslu života. Ale pozor, vždy musí jít o rituál, nikoli jeho náhražku, ta vytváří opak," zdůrazňuje psycholog v odpovědi na otázku, k čemu jsou rituály v našem životě důležité.

V kontextu Dušiček to pak může znamenat i to, že se vyprázdní podstata. Místo, abychom jeli zavzpomínat, připomenout si, mnohdy i pochopit či odpustit, jedeme „na hrob". Svátky vzpomínek se zvrhnou ve svátky komerce. Čím větší kytka, tím lepší. Splníme povinnost, ale ztratíme smysl.

DUŠIČKY. SVÁTEK VŠECH MRTVÝCH V křesťanských zemích se slaví od 10. století. Křesťanská církev přitom, stejně jako v případě jiných svátků, navázala na pohanské rituály. V tomto případě keltské oslavy roku, Samhain, který byl vnímán jako doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých.Také tradice zapalovat svíčky pochází od Keltů i Slovanů, kteří věřili, že oheň očišťuje a světlo pomáhá chránit před zlými duchy.Z pohanské tradice přetrvává americká podoba halloweenu. Nejde však o žádný import. I na českém venkově se ještě v 19. století kolem svátku Dušiček vyřezávaly bulvy krmné řepy. Tento obyčej byl běžný i v domovině Keltů na Britských ostrovech, odkud si ho naopak lidé odvezli do USA.

Dušičky. Příležitost myslet na ty, jimž jsme hodně dlužni i vděčni

Na zemřelé nevzpomínáme v těchto dnech pouze v intimitě osobních vzpomínek či návštěvou hřbitova. Slouží se za ně i speciální mše. Jednu takovou bude v litoměřické katedrále sloužit i biskup naší diecéze, Jan Baxant. Deníku odpověděl:

Biskup Jan Baxant při slavnostním otevření.Zdroj: DENÍK/Monika Gordíková

Čím je tento svátek výjimečný?

Výjimečný je tím, že v těchto, jak se říká, dušičkových dnech, myslíme ne na sebe, ale na ty, kterým jsme hodně dlužni a za mnohé vděčni. Myslíme na druhé, na ty, kterým už to nemůžeme osobně říct a jako poděkování za všechno, co pro nás udělali, na ně vzpomínáme v modlitbě.

Lidé v tento den nebo spíše několik dnů dopředu navštěvují a zdobí hroby. Nezměnil tento svátek svůj obsah? Nezměnil se ze svátku vzpomínek spíš ve svátek hrobů?

Je to spíše obojí. Památka zesnulých je svátek vzpomínek, svátek vděčnosti a lásky vůči naším drahým zemřelým. A k tomu samozřejmě patří i to, že když mám někoho rád a chci mu projevit vděčnost, dám mu třeba kytku nebo bonboniéru. Hroby zdobíme v obdobném smyslu položíme na ně květiny nebo rozsvítíme svíčku.

Musíme „Dušičky", jak se svátku lidově říká, slavit, či spíše uctívat pouze na hřbitově?

Je dobře, když na naše zemřelé vzpomínáme na hřbitově, kde odpočívají jejich tělesné pozůstatky, protože na tomto místě pro ně můžeme také něco udělat, nejenom zavzpomínat. Hřbitov je svaté pole a do tohoto pole, jak říkám, vkládáme vzácná semena naše zesnulé a modlitbu za ně.

V čem se liší Dušičky, tedy svátek Všech svatých, který připadá na 1. listopadu a Památka zesnulých 2. listopadu?

Na svátek Všech svatých prosíme všechny svaté Boží přátele, kteří jsou již v nebi, aby nám pomáhali prožít náš život zde na tomto světě ve vztahu k druhým lidem abychom se dokázali pro druhé obětovat, tak jako oni se obětovali, a abychom třeba také něco vytrpěli ve prospěch druhých, tak jako oni to dělali. Památka zesnulých 2. listopadu, to je spíše ta vzpomínka na ty, kdož jsou v očistci. Vychází to ze Starého zákona, kdy již starozákonní Juda Makabejský vzpomínal na zemřelé. Je to náboženský projev vztažený k těm, kteří tu zde na Zemi žili před námi, a se kterými jsme stále nějak duchovně spojeni. Věříme, že i když zemřeli, jejich duše jsou nesmrtelné.

Jak prožíváte tento den vy osobně?

Takzvaný den Dušiček prožívám téměř jako každý jiný den. Určitá výjimečnost je v tom, že sloužím v katedrále bohoslužby za zemřelé a odpoledne mám dušičkovou pobožnost modlitby na hřbitově. Se všemi, kteří přijdou, se zamýšlím nad skutečností smrti a vzpomínám na naše zemřelé.