Stížnosti nadřízeným či vyhrůžky žalobou – to je obvyklá praxe těch, kteří se cítí ublížení články v novinách. Jenže Chomutovský deník zřejmě šplápl někomu na kuří oko tak, že to přehnal a sáhl až k násilí. Redaktora Chomutovského deníku Jana Rödlinga napadl neznámý muž přímo u něj doma!

Už v sobotu ráno našel Honza u auta, kterým jezdí, splasklé kolo. Původně si myslel, že ho jen někde prorazil, byť díra byla neobvykle velká. Odpolední události mu měly dát znát, že o náhodu nešlo…

Ranař zazvonil u jeho dveří v sobotu v šest odpoledne. Jen se zeptal, jestli je opravdu Jan Rödling a hned se po něm začal sápat. „Vlezl až do bytu, do předsíně. Ubalil mi jednu facku, pak jsme se tam chvíli drželi. Řekl mi, ať přestanu blbě psát a dávám si bacha na to, co píšu,“ popisuje kolega Honza, v tu chvíli šokovaný útokem ve vlastním bytě.

Muž pak vycouval zpátky do chodby a snažil se redaktora ještě jednou uhodit, ten ale uhnul. „Zavřel jsem dveře a zavolal policii. Podal jsem trestní oznámení na neznámého pachatele,“ dodává Honza.

Násilník musel našeho redaktora pronásledovat, aby zjistil, kde bydlí a jakým autem jezdí. Co je jisté – nešlo o akci samostatného naštvaného člověka. Někdo ho poslal.

Kdo? To musí zjistit policie, která případ šetří.

Každopádně Jan Rödling se dlouhodobě věnuje podivným praktikám v místním politicko podnikatelském prostředí. Nesrovnalosti okolo kolaudace areálu Banda, stavba hotelu u zimního stadionu… To jsou dvě témata, která zatím vyvolala největší odezvu i od dotčených. Dopisy, v nichž jmenované firmy hrozí právníky či požadují okamžité zaplacení čtvrt milionu za mimosoudní vyrovnání, už řešili naši právníci. Nad rozčilenou telefonickou vyhrůžkou jsme tehdy mávli rukou. Kdo má ale potřebu přímo vyhrožovat a používat pěsti?

Co je zvláštní – velice podobný případ zažil i Chomutovák Petr Točín, neskrývaný kritik chomutovských poměrů. I jeho před několika měsíci napadli u dveří bytu dva neznámí muži. Zjistit se je nepodařilo.

Poznámka šéfredaktora: Máme se bát?

Není moc povolání, při kterém můžete lidi naštvat tak, že na vás pošlou násilnické magory. Novinařina mezi ně evidentně patří, alespoň v Chomutově.

Myslel jsem si, že je to v našich podmínkách něco nemyslitelného. Že podobně primitivní přístup vůči novinářům volí podnikatelští a političtí gangsteři kdesi daleko na východě. Někde, kde je demokracie v žebříčku hodnot hluboko pod ropou či rubly. Tak bohužel ne.

Je jasné, o co šlo lidem, kteří muže na kolegu poslali. Chtěli by, aby psal o zvířátkách ze zooparku nebo o diskotékách handikepovaných dětí a nevrtal se ve věcech, které mají zůstat pod pokličkou. Pod tou naší chomutovskou politicko–podnikatelskou pokličkou, pod níž už to nějaký čas bublá a nepěkná vůně se odtud line.

Máme se bát? Máme se bát o zdraví, životy, o svůj majetek nebo i o své děti? Budou na nás posílat gorily a vyhrožovat nám? Proč? Protože jsme se dali na povolání, které je naprosto přirozenou součástí demokracie? A protože ho vykonáváme v Chomutově, kde evidentně někomu demokracie nevoní? Protože nepíšeme jen o zvířátkách ze zooparku?

Z toho jde husí kůže po těle.