25 pohádek o strašidlech baví děti i dospělé

POHÁDKA
O VÁNOČNÍM DÁRKU

Milé děti, já vím, že hodně z vás dostalo pod stromeček lyže, protože v našem městě jezdí na lyžích každý. A já vám povím pohádku o tom, jak dostal v Liberci lyže první kluk.

Jednou před Vánocemi seděla liberecká strašidýlka před radnicí a přemýšlela o vánočních dárcích. Ani jeden z mužíčků si nevěděl rady. Nemohli se rozhodnout, co dají všem lidem z Liberce, aby měli radost. Modráček vzdychal: „No jo, Vánoce, to je vždycky nějakého přemýšlení, jak všem udělat radost.“ Neptík se dal taky slyšet: „Já mám každý rok na čele mozol, jak moc přemýšlím, co připravím.“ A Valda dodal: „Nejlíp se má Tonek, ten pořád spí. Nemusí myslet na dárky.“

„Počkat, teď mě něco napadlo,“ ťukl se do hlavy Modráček. „Pamatujete si na loňské Vánoce, jak jsme svolali všechna zvířata, co nemají nikde doma, a všechny lidi, co jsou sami? A jak každý takový pes i kočka dostali právě na Štědrý večer pod stromeček nového pána? Teď už v Liberci není nikdo sám a všechna zvířata mají také kde bydlet. Je potřeba dát dárek všem lidem v našem městě, aby jim tu bylo ještě líp.“ „Ale jaký? “ zamyslel se Neptík. „Na tohle naše malé rozumy nestačí, jdeme k Jizerákovi.“

A tak se všichni tři malí mužíčci vydali do Jizerských hor za Jizerákem. Došli až pod Smrk, kde Jizerák bydlí, a viděli, že se ze Smrku kouří. Pán našich hor byl tedy doma a zrovna se díval na úpatí své hory, aby zjistil, jestli k němu někdo nejde na návštěvu. Když zahlédl tři postavičky, jen natáhl ruku, vzal je do dlaně a položil je na zem před dřevěný trůn. Vyndal z pusy fajfku a nejtenčím hlasem, aby je neodfoukl zpátky do Liberce, se zeptal: „Copak mi chcete? Jen tak byste sem přeci nepřišli.“

Slova se ujal Valda: „Jizeráku, chceme všem lidem z Liberce dát dárek k Vánocům. Ale nevíme jaký. Tady Modráček by jim tak mohl dát nějakou rybí šupinu, Neptík trochu vody ze své kašny, já nevím a Tonek by jim možná zasvítil. Ale to je málo. My bychom jim chtěli dát něco, co by jim dlouho vydrželo a o čem by věděli, že to mají od nás.“

Jizerák se zamyslel, zabafal z fajfky a pokýval hlavou. Pak znovu zabafal z fajfky a řekl: „Myslím, že už vím, co jim dáte.“ Odkudsi vytáhl dvě prkénka a dvě tyčky. Prkénka na konci trochu ohnul a ke konci tyček přidal kroužky. „To jsou lyže a k nim musí být hůlky. Jezdí se s nimi po sněhu. Mám je od svého bratra Krakonoše. Dám vám tyhle a vy je dejte pod vánoční strom před radnicí. Něco vám prozradím. To jsou totiž kouzelné lyže. Když je dáte prvnímu, který půjde okolo, hned se objeví další. A tak pořád dokola. A teď už vás dopravím i s lyžemi zpátky do Liberce, abyste se moc neunavili a mohli se řádně na Vánoce připravit.“

„Moc děkujeme,“ řekla všechna tři strašidýlka najednou a ocitla se v Jizerákově dlani. Než se mužíčci nadáli, byli zpátky v Liberci a i s lyžemi honem pospíchali k Valdovi do Valdštejnských domků, kde měl bydlení. Položili dárek od Jizeráka na zem a mudrovali. „To by chtělo trochu vylepšit,“ řekl Valda a sedl si radši ke stolu, aby si mohl rukou podložit hlavu, těžkou od přemýšlení.

Modráček zvedl prst a bylo jasné, že ho něco napadlo. Vzal svůj stále mokrý šos a přejel s ním po lyžích. Hned se leskly jako zrcadlo. „To udělala voda z mého šosu,“ vysvětloval, když na něj kamarádi zůstali koukat s otevřenou pusou. Neptík se nechtěl nechat zahanbit a doběhl do své kašny na Nerudově náměstí. Hned byl zpátky a nesl tlustý provaz. „To je na tyčky,“ oznámil. „A na co?“ ptal se jindy důvtipný Valda. „Koukej,“ řekl Neptík a dal se do práce. Na každou tyčku udělal z provazu oko a byl hotov. „Sem si budou lidi dávat ruce, aby je mohli líp chytit, ne?“ durdil se Neptík nad tím, že ho kamarád hned nepochopil. Jenže v očích svitlo i Valdovi.

A protože Valda je šikulka šikovná a jeho bydlení je plné nářadí, našel dva řemínky a čtyři hřebíčky a přibil hřebíčky k lyžím. „A to je na co?“ divil se Modráček. „No přeci na boty, aby se dalo na těch lyžích chodit, ne?“ Všichni tři se radovali, jak se jim práce podařila, a šli honem spát. Zítra je Štědrý den a nesmějí být ospalí. Když se druhý den odpoledne všichni tři sešli, vzpomněli si také na Tonka. „Přeci ho nenecháme prospat Vánoce,“ řekl Modráček, a tak se všichni vydali za ospalcem Tonkem do věže kostela. Dupali po schodech, aby svého kamaráda vzbudili, jenže tentokrát se jim to nepodařilo. Tonek spal jako dudek a museli s ním pořádně zaklepat, aby se probral.

„Co se děje?“ protáhl se Tonek ospale. „Vstávej, jsou Vánoce!“ pokřikovali všichni tři kmotři najednou. „Už zas? Vždyť byly nedávno,“ podivil se Tonek a hrabal se z postele. „A co mi chcete?“ Vyprávěli mu, jak byli pro dárek u Jizeráka a co jim dal pro všechny, co mají v Liberci doma. Tonek si promnul oči a najednou byl vzhůru. „Cože, vy dáte všem dárek a co jim dám já? Vždyť nic nemám.“ Tonek složil hlavu do dlaní a bylo mu smutno. Chvíli bylo ticho, pak promluvil Valda. „Ty, Tonku, ty přeci umíš dělat hvězdičky. Tak je udělej a posaď je na vánoční strom před radnicí.“

Tonek odpověděl: „To je sice pravda, ale po Vánocích hvězdičky zmizí a lidi nebudou mít nic. Musíme vymyslet něco jiného.“ A vtom se rozjasnil. „A já už vím co. A teď jdeme k vánočnímu stromu na náměstí.“

Už se šeřilo, ale okolo vánočního stromu na náměstí před radnicí stále chodilo dost lidí. Položili lyže od Jizeráka pod strom a čekali na prvního kolemjdoucího. Byl to kluk, asi třináctiletý. Všichni čtyři se k němu hrnuli: „Tady máš dárek od nás a od Jizeráka. Jezdí se na tom po sněhu, nejlíp to jde z kopce, ale taky to jde do kopce.“ Kluk jen poděkoval a chtěl odejít. Ale to se ozval Tonek: „Počkej, ještě jsi nedostal dárek ode mě.“ Natáhl ruku k jeho ruce a objevila se hvězdička. „Vezmi si ji,“ řekl Tonek. Kluk po ní sáhl a jak se jí dotkl, rozlila se v jeho duši dobrá nálada. A to byl Tonkův dárek. A tak ti, co šli tenkrát kolem libereckého vánočního stromu, dostali lyže a k tomu dobrou náladu. A tak je tomu dodnes. Všichni, co mají v Liberci doma, jezdí na lyžích od Jizeráka a od strašidýlek a od Tonka mají dobrou náladu. A ta jim vydrží, i když nemají na nohou lyže. Že je to tak?

Tak, děti, a teď už víte, proč všichni v Liberci jezdíme na lyžích.