Lumírovi z Liberce bylo v srpnu 1968 právě 11 a půl roku. Poprvé viděl herce Jana Třísku jinak než v kině. „Bylo to na pohřbu obětí z libereckých ulic. Byl jsem tam s tetou a strýcem, mezi stovkami dalších lidí. Pamatuji si na průvod devíti rakví přikrytých naší vlajkou,“ vzpomíná na osudné dny v Liberci, přes který se k Praze hrnula vojska „spřátelených“ vojsk Varšavské smlouvy.

Tanky s okupanty se dostaly až na náměstí před radnici, které bylo k ránu plné lid zburcovaných střelbou.

MASAKR PŘED RADNICÍ

„Bylo to šílené, nevěřili jsme vlastním očím. Na zemi leželi zranění a postřelení lidé, ostatní propadali panice a snažili se odplazit pryč. Kulky jim přitom doslova svištěly nad hlavou,“ promítl si znovu v myšlenkách další pamětník.

Mnozí přirovnávali situaci, kdy vojáci pálili do lidí ze čtyř metrů, k masakru. Jeden z tanků pohřbil pod svými pásy sanitku. Celkem si 21. srpen vyžádal v Liberci devět obětí. Jednou z nich byla i zdravotní sestra v jedné ze sanitek.

Mezi těmi kteří se na náměstí plazili před kulkami, byli i pozdější prezident Václav Havel, který v Liberci v osudové dny pobýval, a jeho přítel, herec Jan Tříska. Okamžitě začali organizovat odpor proti okupaci prostřednictvím utajeného rozhlasového vysílače.

Jan Sedlák přemýšlí nad tou nejlepší odpovědí.
O starém vděku a náhle padlé víře

„Poznal jsem jen Jana Třísku, který mluvil nad rakvemi. Toho druhého muže jsem neznal. Netušil jsem, že je to budoucí prezident,“ dokončil vzpomínky z pohřbu dnes šedesátiletý muž.

Okupace ho připravila o otce. „Byl fotograf a po sérii snímků, které otiskly západní noviny, se před následky rozhodl později emigrovat. S tátou jsem se viděl až po mnoha letech, podruhé to bylo až na jeho pohřbu,“ promluvil muž.

Jeden z mnoha osudů, které rozdělil minulý režim. Ten, který řečeno s Karlem Krylem učil ohýbat hřbet. A který nám možná znovu chystají naši mocní.

Jak vzpomínáte na invazi sovětských vojsk do republiky?

Čtenáři Deníku vzpomínají na události ze srpna 1968.Zdroj: Deník/ Denisa Albaniová

Čtenáři Deníku vzpomínají na události ze srpna 1968.Zdroj: Deník/ Denisa Albaniová

Zdroj: kameramani: Wolfgang Wenzel a Milan Vaniš, Jablonec nad Nisou

V POLICI SE ZŘÍTIL TANK Z MOSTU

Byla to zřejmě první tragédie na Českolipsku, způsobená pobytem okupačních vojsk. Jeden z ruských tanků, který projížděl Žandovem a Horní Policí na západě Českolipska, se 21. srpna ve 4 hodiny ráno zřítil z místního historického mostu. Stroj skončil „na zádech“ a úplně uvěznil posádku uvnitř. Uvnitř zahynuli tři nebo čtyři mladí sovětští vojáci.

Přesné číslo není dodnes známo, Sověti totiž kolem nehody rozpoutali úplnou dezinformační kampaň. „Tank se sunul po historickém mostu a zasekl se mu pravý pás, takže přestal být ovladatelný, prorazil kamenné zábradlí a zřítil se na loučku u školy na levém břehu Ploučnice,“ popsal nehodu českolipský historik Ladislav Smejkal.

„Z dobového vyprávění si pamatuji, že vojáci po pádu ještě žili a byli uvězněni v železném vraku. Spodním poklopem k nim nebyl přístup, protože byl uzavřen zevnitř.“

První novinové zprávy o nehodě vyšly o tři dny později. Různě vypovídaly o třech nebo čtyřech sovětských obětech. A pak se tragického příběhu ujala propaganda. Zčásti sovětská, zčásti už ale československá normalizační.

Ještě v roce 1968 vyšla v Moskvě kniha s názvem K událostem v Československu. A v ní se objevil i popis tragédie z Českolipska. I když poněkud zvláštní. „Tank pod velením sovětského důstojníka Andrejeva vyjel velkou rychlostí ze zákrutu silnice. Provokatéři přivedli na silnici skupinu žen a dětí. Nebylo už kdy tank zabrzdit. Tankisté nechali svůj tank sjet ze srázu, aby ženy a děti nepřejeli. Velitel a dva členové osádky zahynuli.“

„Ať detaily byly jakékoliv, byly tu zmařeny životy a zničeny právě tak krutě jako životy našich obětí okupace,“ dodává historik Ladislav Smejkal.