Část dokumentu se natáčela i ve varnsdorfském gymnáziu, kde před více než 60 lety Koch studoval.

Jurij Koch (narozen 15. září 1936 v saské obci Horka) je pozoruhodný spisovatel a novinář píšící ve třech jazycích hornolužické a dolnolužické srbštině a němčině. Narodil se v lužickosrbské rodině kameníka. Navštěvoval školy v Chrósćicích, Varnsdorfu, Budyšíně a Chotěbuzi. Poté absolvoval studium žurnalistiky a divadelní vědy v Lipsku. Pracoval jako redaktor a zpravodaj v rozhlase a od roku 1976 je spisovatelem ve svobodném povolání. Součet knižně vydaných titulů (próza, poezie a divadelní hry včetně jazykových verzí) čítá na 60 položek. Je uznávaný po celé Evropě u nás byl s ním před časem odvysílán pořad v rámci cyklu „Evropané“. Jeho pronikavý pohled směrem minulost-současnost-budoucnost prostupuje celým jeho novinářským i spisovatelským dílem. Jeho tvorba byla několikrát oceněna, mimo jiné obdržel Státní vyznamenání Jakuba Barta Ćišinského, cenu Carla Blechena nebo literární cenu Životní prostředí spolkové země Severního Rýnska-Westfálska.

U nás je znám především jako autor dvou titulů: Sestup z hor snů (Nawrót sonow) v překladu Jiřího Mudry a Modrá vrána experimentálně ze dvou originálů lužickosrbského Ha lećala je módra wróna a německého Jubel und Schmerz der Mandelkrähe. Díla přeložili Radek Čermák a Lukáš Novosad. V první z knih se na více místech vrací k příhodám z doby studií ve Varnsdorfu, druhá obsahuje reportážní povídky o boji Lužických Srbů s neodvratnou devastací krajiny kvůli ložiskům hnědého uhlí. Modrá vrána neboli mandelík hajní je pro něj symbolem ohroženého druhu, jehož zánik předchází zániku druhu zvaného člověk.

Ve své dosud nejnovější knize Zabych ći něšto rjec (Zapomněl jsem ti něco říci), z níž v českém překladu vyšel zatím jen úryvek, věnuje rozsáhlou kapitolu svému pobytu na lužickosrbském gymnáziu v poválečném Varnsdorfu.

„V posledních dvou dekádách se spisovatel Koch objevuje ve Varnsdorfu vícekrát. Jak při abiturientských setkáních bývalých studentů lužickosrbského gymnázia, tak při literárních čteních, poznávacích zájezdech (kde působil jako neoficiální průvodce i novinář) a naposledy při natáčení již zmíněného dokumentárního filmu,“ prozradil nám básník, překladatel a publicista Milan Hrabal.

Úryvky z knihy Modrá vrána

„Moje mateřština je lužická srbština, prastarý západoslovanský jazyk, kterým se dokáže dorozumět nějakých šedesát tisíc lidí v zemi, kde žijí dva národy, v které však veřejný život plně ovládá němčina… Proč píšu i německy? Zkrátka a jednoduše protože mě může číst víc lidí.“

Žijeme v přelomové době, nejdůležitější v lidských dějinách. Na konci etapy euforického rozkvětu. Na začátku etapy nejrůznějších pochybností. Přehodnocování hodnot. Nadchází velká chvíle, věk udržitelného rozvoje a udržování: udržování míru, života, světa, životního prostředí…