Výpravčí Květa Vlčková je v současné době nejznámějším obyvatelem Rynoltic. Slávu ji přinesla její „nádražácká duše" a příkladná starost o železniční stanici, která se stala jejím domovem. Koho by pak nepotěšilo, že bydlí na nejkrásnějším nádraží v České republice? Paní Květa je na svou stanici právem pyšná. To, že je stanice v Rynolticích nejkrásnější, jí ale nestačilo. V čekárně tak začala půjčovat knihy cestujícím. Kdokoliv odjíždí z Rynoltic směrem na Liberec nebo Českou Lípu může si vybrat knížku podle libosti.

„Knížky jsme podědili s manželem a já si říkala, že by ještě mohly někomu přinést radost," odpovídala paní Květa ve středu večer na otázky, jak přišla na nápad s otevřenou knihovnou, a dodala, že už začala přemýšlet i o tom, že by knihy řadila v knihovně třeba tématicky podle žánru.

Přijelo tolik lidí, jako za celý měsíc

Spojení literatury a železnice přitáhlo tento týden do Rynoltic najednou tolik lidí, kolik jich tady vystoupí a nastoupí za měsíc. Za paní Květou totiž přijel Alois Nebel. Pro ty, kterým je tvorba spisovatele Jaroslava Rudiše neznámá, vysvětlím, že se jedná o jednoho jeho literárního hrdinu, nádražáka sloužícího ve stanici Bílý Potok v Jeseníkách. A ve stejnojmenném grafickém románu se Alois zamiluje do paní Květy.

„V románu sice pracuje Květa jako toaletářka na Hlavním nádraží v Praze, ale myslím si, že s paní Květou Vlčkovou mají dost společného. Obě jsou takový prima ženský," vysvětloval Jaroslav Rudiš ve středu více než dvěma stovkám lidí, kteří se na první rande kresleného Aloise a živelné Květy Vlčkové z Rynoltic přijeli podívat.

Spontánní akci, která vznikla z nadšení a snahy podpořit poctivou práci paní Květy, zorganizoval kamarád Jaroslava Rudiše Petr Vondřich. Zafungoval jako dohazovač a seznámil výpravčí a spisovatele s více než kladným vztahem k železnici.

Rychlík z Liberce přivezl sto lidí

Ještě okolo 17 hodiny bylo ve středu na železniční stanici v Rynolticích pár lidí, o půl hodiny později z přijíždějícího rychlíku z Liberce vystoupila asi stovka lidí a zaplavila areál nádraží. Všichni přijeli za paní Květou. „Slyšel jsem, že v Liberci na nádraží raději ani nevylepovali na akci plakáty, protože se báli, že přijede hodně lidí a zkomplikuje to dopravu," říkal šeptem jeden z účastníků kulturní akce.

Paní Květa nebyla ze začátku ani zdaleka tak optimistická. „Říkala jsem si, že přijede tak 20 lidí. No a teď už jich je přihlášeno jenom na facebooku asi sedmdesát," říkala mi Květa Vlčková minulý týden. Nakonec jich dorazilo do Rynoltic něco přes dvě stě. Někteří přijeli z Liberce, jiní z nedalekého Jablonného a nakonec přišlo i pár obyvatel Rynoltic.

Vstupenkou na akci byla kniha

„Udělali jsme si výlet, přijeli jsme autobusem raději dřív, abychom si to tady všechno prohlédli," řekl mladý pár z Liberce a ukazoval dvě knihy, které přivezli paní Květe do nádražní knihovny. Díky nápadu Petra Vondřicha, který vymyslel, že vstupenkou na akci bude místo peněz kniha, se jich v Rynolticích sešlo více než dost. Paní Květa bude mít rozhodně, co dělat. Sama prý dává přednost historickým románům. Při besedě se spisovatelem pak přiznala, že si ráda přečte i nějakou filozofickou knihu.

„Dneska někdo přinesl Čtyři dohody. Minulý týden jsem tady objevila Alchymistu," radovala se výpravčí nad novými přírůstky. Díky štědrosti všech, kteří se na organizaci podíleli, se po exkurzi nádražní stanice všichni přesunuli do místního kulturního domu, kde mělo proběhnou autorské čtení. Místo něho se ale spíše diskutovalo a vyprávělo. Rudiš připomněl události vzniku románu Alois Nebel a paní Květa vyprávěla o životě na nádraží. Její dobrá nálada nakazila plný sál lidí, který ji několikrát odměnil spontánním potleskem. Třeba tehdy, když Rudišovi na otázku, jestli ji nebudí vlaky, řekla, že ne, že toho přes den moc nenaspí.

Vydařený večer zakončil film, který podle románu vznikl. Premiéru si odbyl v Benátkách na filmovém festivalu, ale v Čechách se poprvé promítal na Den železničářů, který mimochodem paní Květa stále slaví.