Nic neotřese společností tolik jako zpráva o nalezení mrtvého tělíčka v kontejneru. V roce 2005 však hladiny médií vzbouřila jiná zpráva. V Česku byl instalován první babybox. Jednoduché zařízení, které ženám, které se z jakéhokoliv důvodu nemohou či nechtějí o dítě starat, a přesto jej porodí, často za velmi dramatických okolností, pomohou nechat dítě přežít.

Princip babyboxů je jednoduchý. Jedná se o vyhřívanou schránku, do níž rodička anonymně položí narozené dítě. Poté, co se dvířka zaklapnou, není možno krok zvrátit, dítě vyjmout. Ihned se ale zalarmuje zařízení s kamerou, které na sesterně novorozeneckého oddělení hlásí, že babybox má svého obyvatele. A nastává obvyklý kolotoč.

„Dítě vyjmeme, ošetříme a po standardní dobu je na našem oddělení. Následně si jej přebírá kojenecký ústav,“ popsala systém, který zachránil během šesti let 53 človíčků, vrchní sestra dětského oddělení Krajské nemocnice v Liberci Petra Plašková.

Babyboxy zachraňují nejen samotný život, ale i jeho kvalitu. Svědčí o tom obsah babyboxů. Někdy kus špinavého trička, do něhož je právě narozené dítě zabalené, jindy dopis s prosbou, aby byl dítěti dopřán lepší život…

„Byl bych blázen, kdybych tvrdil, že babyboxy jsou samospasitelné. Vždycky tady budou ženy, kterým v důsledku psychózy našeptají nějaké hlasy, že má dítě zabít. Nicméně fakt, že během letošního roku se u nás takový případ ještě nestal, mě nesmírně těší,“ říká zakladatel babyboxů Ludvík Hess.

Právo na život? Ano, ale pěkně podle úřadu

V současné době čelí nicméně jeho zařízení kritice výboru OSN, podle kterého porušují babyboxy hned několik článků Úmluvy o právech dítěte. Například jsou prý v rozporu třeba s právem dítěte na život a od narození i na jméno, totožnost, státní příslušnost či možnosti znát své rodiče.

„Právo na život stojí na nejvyšším místě. Babyboxy život zachraňují,“ reagovala nedávno pro ČTK vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková.
„Úmluvu ctíme a jsme si zcela jisti, že babyboxy s ní v ničem nekolidují. K projektu babyboxů se vyjádřil závazným posudkem Ústav státu a práva Akademie věd České republiky a neshledal rozpory ani s českými zákony, ani s Úmluvou,“ říká v oficiálním prohlášení ke kritice OSN Ludvík Hess.
„Motiv pro zřizování babyboxů spočívá na základním mravním i právním principu - ochrana života stojí nade vším, včetně práva znát svůj biologický původ, jež Úmluva doplňuje slovy „pokud je to možné,“ vysvětluje.

Babyboxy podle komuniké využívají i osoby, které nějakým způsobem propadly stávající sociální sítí - ženy, které nezachytily sociální orgány, ženy, které jsou cizinky a jsou zde nelegálně, nebo třeba ženy, které jen republikou procházejí. „Nepředpokládaná skutečnost, že babyboxy jsou v naší společnosti v tak vysoké míře pro odložení nechtěných dětí využívány, je sama o sobě alarmující a je důkazem o jejich potřebnosti, neboť jsou pro děti posledním místem záchrany tam, kde jiné právní možnosti jsou z nejrůznějších důvodů pro zoufalé matky nepřijatelné nebo nedostupné,“ vysvětluje v dopise Ludvík Hess.
Navzdory výtkám světové organizace zachránily babyboxy, které jsou od roku 2008 českým patentem, za posledních několik dní dalších tři děti.

Před a po „doporučení“ OSN

První padesátka byla odložena „před OSN“, další počítá zakladatel babyboxů „po OSN“. Zprávu o kritice OSN vydala Česká televize 22. června. Už v neděli 3. července v 9:39:56 se otevřela dvířka babyboxu v šumperské nemocnici. Nešťastná maminka do něj vložila právě narozenou holčičku. Byla nahá i s placentou, narodila se doslova vedle babyboxu.

„Druhé děťátko nového číslování byla také holčička, zdravá a oblečená. S doktorem jsme holčičku pojmenovali Jana Husová,“ popsal Ludvík Hess praktiku, podle které dítě většinou dostává jméno dle kalendáře. Malá Jana se narodila právě 6. července. Třetím přírůstkem během pouhých několika dnů byl zdravý chlapeček. V dupačkách a dopisem vyjadřujícím přání lepšího života pro nechtěné dítě..
.
„Není to chyba babyboxů, ale celého nastavení sociálních institucí a jejich kompetencí a činností, ale i možností,“ říká Ludvík Hess v komuniké. Reaguje tak zároveň na kritiku ze strany dalších odpůrců, podle nichž babyboxy nahrávají nezodpovědnému chování.

„Babyboxy nenastolují určitý neblahý stav, ony pouze reagují na neblahý stav společnost,“ dodává Hess v závěru dokumentu. Jeho slova na účet české společnosti pak nejlépe dokresluje fakt, že OSN se nedotkla pouze babyboxů, které pravděpodobně kvůli nesprávné interpretaci člena českého výboru považovala za inkubátory. Předmětem kritiky se totiž stal velký počet dětí v dětských domovech a ústavech. O tom se ale na rozdíl od babyboxů nehovoří. Zato počet babyboxů se v blízké době rozroste o další dvě v Neratovicích a Hradci Králové.

Rozhovor s Ludvíkem Hessem čtěte zde.

Utajené porody za císaře Josefa II. chránily v minulosti svobodné matky před hanbou a veřejným odsouzením
V minulosti to svobodné matky neměly vůbec jednoduché. Ještě na počátku vlády známé císařovny Marie Terezie (1740 – 1780) byly svobodné ženy, které porodily nemanželské dítě, trestány smrtí. Marie Terezie však jako žena měla pro tyto většinou chudé nešťastnice pochopení a svým výnosem vyzvala soudy, aby svobodné matky veřejně netrestaly, ale naopak jim pomáhaly. Současně rozhodla, že svým hrdlem propadne muž, který děvčeti manželství slíbí, a když zjistí, že vztah nebyl bez následků, cukne. V šlépějích své matky pokračoval i její syn, císař Josef II. (1741 – 1790), osvícený a v Čechách velmi oblíbený panovník. Zrovnoprávňuje děti narozené mimo lože manželské s ostatními dětmi a přijímá řadu opatření na pomoc svobodným matkám. V rámci všeobecných nemocnic vznikaly porodnice určené pro nemajetné rodičky. Významně se zasloužil o vznik Pražské všeobecné nemocnice na pražském Karlově náměstí. Součástí nové nemocnice bylo i porodnické oddělení, které svým dispozičním uspořádáním umožňovalo těhotným ženám, které nechtěly, aby se veřejnost dověděla o jejich údělu, anonymní vstup a diskrétní odchod. Oddělení mělo dvoje dveře, prvními vstupovaly ženy, které se za své mateřství nemusely stydět, druhé „tajné“ dveře byly určeny pro budoucí matky, které chtějí své mateřství zatajit a nevystavovat se veřejnému odsouzení, jež je v té době čekalo. Tato „zadní vrátka“ tak zachránila mnoho dětí, které často končily svůj život rukou vlastní matky, která svůj osud neunesla.