Skupina „Canicross v Jablonci nad Nisou" vyzkoušela na vlastní kůži skijöringový trénink pod vedením zkušených musherů.

Jakým disciplínám se se psy věnujete?

Veronika Navrátilová: Věnujeme se několika individuálním disciplínám v mushingu. Já jezdím koloběžku s jedním nebo se dvěma psy, kolo a v zimě běžky. Canicross velmi výjimečně.

Václav Vančura: Já canicrossu moc neholduji, to mě nebaví. Takže se věnuji hlavně koloběžce s jedním psem, případně kolu. A teď, když jsme rozšířili smečku, tak jezdím v zimě běžky s dvěma psy a příští rok se těším na koloběžku taky se dvěma psy.

Kdy jste se s mushingem poprvé setkali?

VN: Já jsem se s ním setkala, když jsem si pořídila chodského psa v roce 2004. Vůbec na to nebyl vhodný, takže jsem to s ním zkoušela, ale vůbec to nešlo. Pak jsem se dostala k fence, která byla zlá a napadala psy. Nevěděla jsem, co s ní vymyslet za aktivitu. Dala jsem jí náhubek, připoutala ji ke kolu a jezdila s ní, což bylo takové bezpečné. Kolo ji vybilo a stala docela snesitelnou. Pak už jsem si pořídila speciální psy.

VV: Já jsem si pořídil psa na záchranařinu u horské služby a chtěl jsem mu naběhávat fyzičku. Mushing mi přišel jako vhodný, tak jsem se mu začal věnovat. Brzy jsem tomu propadl, takže jsme začali rozšiřovat smečku o další evropské saňové psy. Teď máme doma celkem sedm psů.

Co je pro vás největší úspěch?

VN: Největší úspěch je v letošním roce druhé místo na Mistrovství Evropy na koloběžce a cením si toho o to víc, že holky to zajely už jako šestileté, takže byly nejstarší v celém startovním poli. A o to je to lepší.

VV: Já asi také letos. Jednak první místo na Mistrovství Evropy v koloběžce a potom ve štafetě v bikeöringu.

Co plánujete do budoucna?

VN: Určitě nechceme dál rozšiřovat smečku. To už nám stačí. My se teď spíš chystáme na hodně mezinárodních závodů do zahraničí. Láká nás v příštím roce Karélie v Rusku a zimní závody ve Švédsku a Francii. Ráda bych si ještě zkusila sepřáhnout psy do čtveřice za saně.

Jak vznikl váš společný projekt Dog-sport?

VN: Název Dogsport jsem si zaregistrovala kdysi dávno. Patřila tam například sportovní kynologie, které jsem se věnovala. Vašek se do toho pak nějak přimotal. Co se týká mushingu, tak jsem měla projekt canicross v Brně. Byla to vlastně vůbec první tréninková skupina v Česku pro nováčky.

Takovýto skijoringový kurz děláte poprvé?

VV: No zatím nebyl sníh, takže to děláme až teď. Canicross a koloběžky už jsme dělávali.

VN: To jsme dělali hodně právě v Brně. Tam to vzniklo před pěti lety. Takže od té doby jsme dělali semináře canicrossu a scooteröjingu.

Jak zvládáte musherství se zaměstnáním?

VN: Já jsem na mateřské, to je přece dovolená.

VV: Já jsem profesionální hasič tady v Libereckém kraji, takže sloužím dvacet čtyři hodin a musí to zvládnout Verča. Pak mám dva dny na to, abych se psům věnoval naplno. Zároveň jsem kynolog u hasičů, takže si občas můžu brát psy do práce.

Máte nějaké svoje oblíbené plemeno?

VN: Určitě evropský saňový pes, k chodskému psovi se už nevrátím.

VV: Já také, je to úplně univerzální pes. Teď s fenkou cvičím záchranařinu a takhle nadějného psa jsem ještě neměl.

Pro koho se skijöring hodí a co to obnáší?

VN: Je vhodný pro kohokoliv, kdo se na to cítí. Je potřeba klasické vybavení na tahání. Podmínkou je, aby byl pes malinko víc ovladatelný, naštěstí se padá do měkkého. Jezdí se zásadně skate, ten neničí stopy. Klasika se psy jezdit nejde.