Dva kamarádi z Odolenovic zachránili malého Kubu

Prázdniny se chýlí ke konci. Čtvrtek 26. srpna, venku ještě hezky.

Na návsi v Odolenovicích, části Jenišovic, to i o půl sedmé večer žije. Děti objevily zbytky písku a rozhodly se, že si v něm udělají jezírka.

Jenže kde vzít vodu? Není podstatné, koho napadlo, že se dá vlézt k hasičské nádrži. Pavlík a čtyřletý Kubík popadli kyblíčky a už se hrnou brankou k vodě.

Kubík je v nádrži!

Pavlík za chvíli vybíhá a potkává na návsi staršího Míru. Volá na něj, že Kubík plave. Je možné, že se oba hoši pošťuchovali a Kubík spadl do nádrže. Je ale možné, že spadl sám, když se nakláněl pro vodu.

Míra je vcukuletu na místě. „Viděl jsem, že se Kubík topí. Skočil jsem na kolo a jel ke starším kamarádům, kteří taky jezdili na kolech,“ vypráví Drahomír Horáček, žák druhé třídy, kterému nikdo neřekne jinak než Míro.

Mezitím se z nádrže snaží Kubíka vytáhnout jedna z kamarádek. Daří se jí to, ale Kubík se již na břehu stočí a znovu padá do vody. V nádrži je dvoumetrová hloubka. Malá holčička neví, co dělat a utíká. Nikdo se na ní ale nezlobí, záchrana byla nad její malé síly.

Zbytek kluků je už u Sádlíkových. Jejich syn Daniel ukládá kolo. „Kubík je v nádrži, poběž,“ křikne Míra.

Oba letí k nádrži, Dan o kus vpředu, vždyť je taky o tři roky starší než Míra. Bez rozmyslu skáče přes plot, k brance je to daleko.

Kuba plave bez známek života u kraji nádrže. Daniel ani nemusí do vody, chytá Kubíka za ruce a vytahuje ho na břeh. „Necítil jsem srdce ani tep. Hned jsem mu dal umělé dýchání a masáž srdce,“ vypráví Daniel jakoby samozřejmě. „Naučil jsem se to na táboře. A jsem hasič,“ dodává Dan. Ostatně, hasičem nebo policistou by chtěl být i coby dospělý.

Pár facek

Kluci volají o pomoc, z nedalekého domu vybíhá první žena. Ihned se sklání na d Kubíkem a oba malé hrdiny odhání. Za ženou muž. Rychlým okem zhodnotí situaci, popadne Daniela a dá mu pár facek. Asi myslí, že kluci jsou strůjci ne záchrany, ale neštěstí. „Byl to šok, ale nebolelo to. Nevyčítám mu to,“ usmívá se Daniel.

Lidé volají záchranku. Kubík se mezitím naplno probírá a zvrací. „Ženský se svlékaly, aby chlapce zabalily,“ vypráví Lenka Sádlíková, která na místo neštěstí přiběhla za chlapci.

Rychlá pomoc je opravdu rychlá. Míra vysvětluje záchranářům, co se stalo. Poslouchá i Danielova maminka. „Vůbec jsem netušila, že Dan umí dát první pomoc. Jsem na syna hrdá, vždyť ostatní děti utekly,“ říká s dojetím v hlase maminka.

Ocenění hrdinů

Oba kluci dostali veliké pochvaly již doma. Míra dostal velký dárek, Daniel velkou bonboniéru od rodičů Kubíka.

V pátek 1. října oba mladí zachránci převzali ocenění od Policie ČR a obce Jenišovice. „Nic většího, než je záchrana života, není cennější. Jsem rád, že můžu kluky ocenit,“ uvedl Petr Šikola, vedoucí Územního odboru Policie ČR Jablonec.

„Naštěstí vše dopadlo dobře, mohla to být velká tragédie,“ doplnil Bohumil Bradáč, starosta Jenišovic.

Oba malí hrdinové se mohou pyšnit i listem s oceněním od Policie ČR. „Někde si to vystavíme. A pomůžeme znova,“ tvrdí oba a je vidět, že to myslí vážně.

Rodiče obou hrdinů jsou rádi, že se nezapomělo. „Ocenění je dobrou motivací. Oba teď ví, že pomoc je správná. Myslím, že v podobné situaci, pokud se do ní dostanou, zachovají oba opět chladnou hlavu,“ doplnila Romana Horáčková, maminka Míry.

Malý Kubík je zcela v pořádku a zase se po Odolenovicích vesele prohání s kamarády. Na nějaké topení se si ani nevzpomene.

Možná právě teď přemýšlí, kde vzít vodu na hraní. K nádrži ho ale kamarádi už nepustí. Ale nešel by ani sám.