Na svět přišli ve stejném měsíci, ale dva roky po sobě. Oba jsou ve znamení Panny. Oba sokolové. Oba plni energie a optimismu. Spolu tvoří manželský pár, který oslavil diamantovou svatbu. Zdeněk a Marie Zítkovi.

Lepší počasí si nemohli na sváteční den přát. Po dlouhých týdnech bez slunce se hřejivé paprsky ve čtvrtek odpoledne mezi sebou snad předháněly, aby uvítaly přicházející gratulanty. I Jizera hučela na splavu víc nahlas, snad aby přehlušila projíždějící motorák na náspu. Přesně uprostřed žije, miluje se a je si oporou drobná dvojice plná vitality na první pohled.

„Slavíme doma, ale před deseti lety nás znovu oddali v kapličce a se vší parádou,“ vzpomíná s úsměvem šedovlasá dáma. Zatímco ona vypráví o jejich společných začátcích, z jejího manžela je pozorný hostitel.

Možná, že za začátek jejich vztahu může teta Zdeňka Zítka, která jim dala lístky na koncert. Sice se dvojice poznala na posvícení, ale neviditelná ruka osudu je trochu popostrčila. „Z legrace se mě teta zeptala: A nechtěla by sis Zdeňka vzít? A já řekla: Třeba jo. A jsme spolu šedesát let,“ usmívá se oslavenkyně.

Od Metuje putovali až k řece Jizeře

„To víte padesátá léta, to byla složitá situace,“ vplouvá do hovoru hlava rodiny. Změny, ústrky a diskriminace. Jako sokolovi mu zakázali dělat vychovatele. A nebyl ve straně. To se trestalo. Nezbývalo, než se stěhovat za prací a bydlením přes ústecký Střekov až do malebného údolí Jizery.

Manželé Zítkovi vychovali dvě dcery. Díky jim se rodina rozrostla o šest vnoučat. „A k tomu už máme tři pravnoučátka,“ pyšní se prababička.

Zdeněk Zítko – 2. 9. 1925 Spy u Nového Města n. M.
Vyučen jako obchodní příručí ve Valašském Meziříčí. Mimo jiné byl 17,5 roku vedoucím samoobsluhy na Malé Skále, kde od 4. 7. 1951 s mamnželkou bydlí.

Marie Zítková – 21. 9. 1927 ve Slavoňově. Křtěná v kostele sv. Jana Křtitele z roku 1553.

Seznámili se na posvícenské zábavě v Novém Městě, kde oba pracovali.
Oddali je v Novém Hrádku 25. 2. 1950.

Mají dvě dcery, šest vnoučat a tři pravnoučata.