Jizerskou padesátku zahájil veselý déšť a minuta ticha

„Já přijel přes Jizerku z Polska a vezu kořalku. Jsem totiž pašerák,“ zvesela si zalhal Michal Krupička, jeden z asi dvacítky účastníků večerního závodu lyžníků. Pan Krupička patří k „místňákům“ a recesistický závod jel už poněkolikáté. Naopak poprvé se na start chystal malý Lukáš Saska.

Tříapůlletý chlapeček podle slov své maminky, dámy v dlouhé sukni s nezbytnými ski na nohou, byl na běžkách zatím třikrát. Všichni mu drželi palce. Ještě než se závodníci vydali na zhruba sto metrů dlouhou trať, zavzpomínali všichni přítomní na horolezce, kteří zahynuli v Peru, a na jejichž počest se Jizerská padesátka už 40 let běhá. Na minutu zmlkla hudba, diváci, pašeráci i všichni ostatní lyžníci.

Start. Na trať se jako první a trochu s předstihem vypravil malý Lukáš. Ostatní děti ho hravě předběhly, to mu ale na popularitě neubralo. Start druhé vlny – dospělých – byl o poznání razantnější, první oběhl rozsvícenou louči Martin Dumek. Vyhrál rum, stejně jako první z žen, Lukášova maminka. Na ostatní čekal grog zdarma.

Násada na koště dobře posloužila k výrobě hůlek

„To mám proto, abych se jako Jiřetínský odlišil,“ vysvětlil, proč měl startovní číslo přes ramena a ne na zádech pan Dumek. Historické lyže prý sehnal v bazaru, podivná podvojná hůl ale byla vlastní: „Vyrobil jsem ji podle starých modelů, na jízdu z kopce se spojí do jedné, při chůzi jsou z toho hole dvě,“ pyšně vysvětlil Martin Dumek. „Je z násady na koště,“ dodal vítěz. Pak se přesunul se na místo konání další disciplíny, skoku na lyžích.

Malý skokánek obklopil dav diváků, osvětlily jej louče a lyžníci se odhodlali k mnohdy životním výkonům. Kolosální radost, kterou popřál na začátku moderátor, pocítili všichni ti, kdo se navzdory počasí do večerního Bedřichova vypravili. A o tu by mělo ve sportu jít především.