Ručitelé mají těžký život v případě, kdy dlužník přestane platit své pohledávky. A že se nejedná jen o soukromé osoby, dokazuje případ obce Janov.

Ta zaplatila za ručení soukromé firmě formou soudního smíru tři a půl milionu korun. „Přinese to omezení většiny investičních akcí, budeme šetřit ve všech oblastech,“ popsala místostarostka obce Renata Mádlová.

Váznout budou opravy místních komunikací, zřejmě nedojde ani k plánovanému spojení jídelen Mateřské a Základní školy. „A nemůžeme žádat o dotace, protože nebudeme mít prostředky na spoluúčast,“ přiblížil starosta obce Daniel David.

Obec hospodaří s rozpočtem mezi patnácti a šestnácti miliony, splacená částka tedy tvoří více než dvacet procent rozpočtu.

Soudní bitvy

Obec přitom vedla boj proti zaplacení pohledávky řadu let, případ pendloval mezi Krajským soudem (KS) Ústí nad Labem a Vrchním soudem (VS) v Praze. Nejprve přišel v roce 2005 platební rozkaz na více než deset milionů korun.

Obec podala odpor a Krajský soud dalším rozsudkem z roku 2007 snížil platbu na čtyři miliony korun. Obec se odvolala k VS, který v dalším roce rozsudek KS zrušil a vrátil jej zpět.

V roce 2009 KS žalobu společnosti Galileo Real, která pohledávku odkoupila od IPB, zrušil a požadoval po žalující straně zaplacení nákladů obce na soudní řízení. Žalobce podal odvolání a věc se znovu přesunula na Vrchní soud. Obec znovu vyhrála.

V roce 2009 KS žalobu společnosti Galileo Real, která pohledávku odkoupila od IPB, zrušil a požadoval po žalující straně zaplacení nákladů obce na soudní řízení. Žalobce podal odvolání a věc se znovu přesunula na Vrchní soud. Obec znovu vyhrála.

Žalobce se tedy obrátil na Nejvyšší soud ČR. Ten ruší veškeré předchozí rozsudky a věc se vrací opět ke Krajskému soudu.

Právní názor Nejvyššího soudu ČR je ale pro obec hrozivý. V případě úplného neúspěchu by totiž obec musela zaplatit již více než sedmnáct milionů korun.

Žalobce ale vychází obci vstříc a nabízí takzvaný soudní smír, když obec zaplatí pohledávku ve výši více než tři a půl milionu korun. Zastupitelé obce souhlasí a do tří dnů od právní moci usnesení soudu platí zmíněnou částku.

Pachuť ale zůstává. „Právní názor Nejvyššího soudu nás zaskočil. Předchozí soudní stání totiž vypadala dalece optimističtěji,“ popsal David. Za vším ale vidí lidé v obci chybu tehdejšího zastupitelstva. „Ručit za soukromou firmu rozhodně nebylo normální ani na začátku devadesátých let,“ stojí v jednom ze starších čísel Zpravodaje Janovské radnice.

Každodenního provozu obce se platba dotkne minimálně. „Naší snahou bude, aby obyvatelé toto rozhodnutí pocítili co nejméně,“ věří místostarostka Mádlová.

Vznik kauzy

V devadesátých letech tehdejší zastupitelé odsouhlasili a tehdejší starosta J. K. podepsal ručení za provozní úvěr firmy Top Gum, která se měla v obci zabývat ekologickou výrobou žvýkaček. Firma ale nejenže nesplatila tento úvěr, navíc dlužila i za budovu v obci, kterou od správce konkurzní podstaty po deseti letech koupila firma Goja, zabývající se výrobou vánočních ozdob. Léta ubíhala, až přišel šok. Na zdejší radnici dorazil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, který přikazoval uhradit nejen provozní úvěr, ale i úroky. Částka se vyšplhala na více než deset milionů korun, dalšími roky soudních řízení až na sedmnáct milionů korun.