Jedná se o největší katastrofu v rámci protržení přehrady v Čechách. Nepřežilo ji přes šedesát lidí. Z protržené přehrady se dochovala šoupátková věž spolu se štolou k Soušské přehradě. V současné době slouží jako zimoviště jedenácti druhů netopýrů. Vstup do ní je zakázán. Oslavy výročí se chystají na září.

Rozhovor se spisovatelkou Helenou Sobkovou, která napsala Pohádku o protržené přehradě ke 100. výročí protržení přehrady v Desné

V pohádce o protržené přehradě jsou hlavními hrdiny vodní skřítci

Chce pohádkovou formou přiblížit dětem tragédii, která se stala před 100 lety v Desné a zároveň rodinám ukázat krásy Jizerských hor. Nakladatelství Knihy 555 právě vydává knížku Pohádka o protržené přehradě autorky Heleny Sobkové.

Helena Sobková.Zdroj: archiv Heleny Sobkové

Ke stému výročí protržení přehrady na Bílé Desné jste vydala pohádku. Protržení je spíše smutná, tragická událost, jak se vám podařilo uchopit ji pohádkově?

Tragédie způsobená přívalem vod z protržené přehrady se odehrála dole v Desné. Tam nahoře se projevila jen mocnost přírody nad malostí lidí, kteří naplánovali a odvedli špatné dílo, síla přírodních živlů nad nedokonalostí techniky.

Když jsme s dětmi procházeli Jizerské hory, vyprávěli jsme jim s trochou romantiky příběhy vztahující se k zhlédnutým lokalitám.

Prozraďte nám je také.

Pod Bukovcem byla jeskyně s pokladem, Černá jezírka skrývala nebezpečenství v rašelině, pod soušskou hladinou se tajila ztracená vesnička, na Dlouhém kopci sídlily víly lučních květin, v Pekelných kamenech pobýval čert a na Protržené přehradě královna Sněženka.

Večery na chalupě jsme uzavírali vyprávěním pohádek. Malý Honzík, syn mého bratra, žadonil: „Vyprávějte pohádku, která se skutečně stala. Třeba tu o protržené přehradě."

Děti odrostly a já jsem ta vyprávění spojila v celek, a tak vznikla Pohádka o protržené přehradě.

Helena Sobková Narodila se v roce 1932 a českou čtenářskou veřejnost zaujala prací Tajemství Barunky Panklové. Nové úvahy o narození a původu Boženy Němcové, za níž získala v roce 1992 tvůrčí prémii Českého literárního fondu. V průběhu bádání o původu B. Němcové měla možnost prostudovat i archiválie, deníky a korespondenci, jež se týkaly rodiny vévodkyně Zaháňské. Ty se později staly základem pro její životopisné vyprávění o „paní kněžně" v knize Kateřina Zaháňská. Poznatky ze studijních cest do Zaháně zpracovala v knize Božena Němcová a Zaháň.

Do jaké míry je pohádka podložena historicky? Jsou v ní i nadpřirozené jevy?

Děj vrcholí protržením přehradní hráze, což se stalo 18. září 1916 odpoledne. To je ten historický podklad. Jako v každé pohádce jsou i zde nadpřirozené bytosti a síly.

Kdo je hlavní postavou v této pohádce?

Hlavními postavami jsou vodní skřítci Mumla a Dumla, strážci řek Černá a Bílá Desná.

Pohádkou určitě chcete i přiblížit čtenářům krajinu Jizerských hor, je to tak?

Mým velkým přáním je seznámit děti se všemi místy, kde se odehrává naše pohádka, vštípit jim lásku k přírodě a ukázat jim, jak je naše země krásná.

Jaká místa v Jizerských horách máte nejraději?

Líbí se mi Jizerské hory jako celek, ale nejvíce mě uchvacuje oblast kolem osady Jizerky. Tam se také odehrává náš pohádkový příběh. Skřítkové putují od Mumlavských vodopádů podél řeky Jizery do osady Jizerky a k říčce Jizerce, kde má sídlo mocný Jizerín. Posléze se usazují na pramenech svých řek pod horou Jizerou. Je to půvabný kraj. Člověka chytne za srdce.

Zastáváte názor, že pohádka je nejlepším výchovným prostředkem? Čím myslíte, jak a čemu myslíte, že děti učí?

Dobrá pohádka rozvíjí dětskou fantazii a řeč, estetické cítění a rozšiřuje slovní zásobu dětí. Dítě se učí pozorně naslouchat a sledovat děj, pokouší se pohádku převyprávět, přemýšlí o ní a rozlišuje dobro a zlo. Tak se kladou pevné základy pro rozvoj dětské osobnosti. Pohádka často podněcuje i výtvarné a dramatické schopnosti dětí.

Velmi jste se věnovala tematice Boženy Němcové, čím vás uchvátila?

Okouzlila mě svou fyzickou i duševní krásou a nevšedností. Obdivuji hloubku a šíři jejích myšlenek, její schopnost umět vnímat svět kolem sebe do všech podrobností a vše pak přirozeně a živě reprodukovat slovy. Ve vyjadřování a psaní je Božena Němcová prostě nedostižitelná.

Jaké publikace jste o ní vydala a co nového čtenářům přinesly?

Napsala jsem Tajemství Barunky Panklové, Portrét Boženy Němcové, Božena Němcová a Zaháň a Malíř slavného portrétu J. V. Hellich. V knihách jsem zveřejnila výsledky svého bádání při hledání odpovědi na otázku, kdy se narodila naše nejslavnější spisovatelka a kdo byli její pokrevní rodiče.

Měla jste nějaké ohlasy? Zajímá lidi ještě v dnešní uspěchané době Božena Němcová?

Shromáždila jsem všechny malby a fotografie pořízené za jejího života a popsala, kde a jak v té době žila. Když vyšla kniha Božena Němcová a Zaháň, oznámili mi přátelé ze Zaháně, že přijel zvláštní autobus z Čech a z něho vystoupili lidé s mou knihou v ruce.

Kniha se jim stala jakýmsi itinerářem a to mě potěšilo velice. Knihy Kateřina Zaháňská a Dorothea vévodkyně Kuronská navazují na Tajemství Barunky Panklové a vytvářejí souvislou trilogii o třech významných ženách evropského formátu.

Pamatuji si, že mě na vysoké škole učil jeden docent, který byl Boženou Němcovou velice uchvácen, věnoval jí asi čtyři přednášky, takže jsme nakonec už generaci Buřičů a Českou modernu nestihli. Prozradíte nám nějaké méně známé pikantnosti a zajímavosti o Boženě Němcové?

Méně známé pikantnosti o Boženě Němcové neznám. Její život byl rozpitván do všech detailů a vše bylo zveřejněno.

Jednou mě pozvali na přednášku do Kostelce nad Orlicí. Dostavili se především místní studenti a někteří z nich na mě zaútočili choulostivými otázkami. Jeden z nich řekl: „Velebíte Němcovou jako úžasnou ženu, a co ty její milostné úlety? Nebeský, Helcelet, Jurenka?"

Ohradila jsem se: „Vžijte se do její situace a představte si sami sebe, kdyby vás rodiče oženili nebo provdali bez vaší vůle a bez lásky. Barunka měla při své bohaté fantazii tak vznešené ideály! A pak ta smutná realita, to zklamání. Ti tři muži byli vzdělaní. Studovali lékařství, filozofii, biologii, skládali básně a psali do novin. Němcová je obdivovala, vzhlížela k nim a oni krásnější ženu nikdy nepoznali. Ferdinand Náprstek v době její největší bídy jí nabídl hojnost všeho, bude-li ho mít jen trochu ráda. Božena Němcová odmítla. To hovoří za všechno."

Pak jsme také byli s naším ročníkem na literární exkurzi ve východních Čechách, nevynechali jsme samozřejmě Ratibořice. Máte i nějaký zajímavý tip na výlet i tam, kromě notoricky známých míst?

Radím navštívit Zaháň. Stačí na to jediný den. Podívat se do zámku, do parku, na hrobky v kapli sv. Kříže a vyhledat i další místa. Jít po stopách Boženy Němcové. Turisté se vracejí odtud spokojeni.

Z čeho čerpáte informace?

Informace čerpám z věrohodných pramenů: z korespondence, z deníků, ze vzpomínek pamětníků a zejména z archivů u nás i v zahraničí. Strávila jsem v nich mnoho času.

Babička je jedno z nejzásadnějších děl české literatury, už jen kvůli jazyku a tradici folklóru. Jaká další díla jste si od Boženy Němcové oblíbila?

Jako dítě jsem milovala její pohádky. V dospělosti mě oslovily dopisy, hlavně rodinná korespondence. Velice ráda mám povídku Pan učitel. Ta mě inspirovala během celé mé učitelské praxe. Jsou zde Komenského zásady a metody podány na denní činnosti venkovského pedagoga.

Co děláte ráda ve volném čase, když zrovna literárně nebádáte a nepíšete beletrii a biografické spisy?

Když mám čas, tak maluji. Vodovými i olejovými barvami. Krásy Jizerských hor mě přivedly ke krajinomalbě. S oblibou maluji madony na dřevo. Právě chystám novoročenky pro rok 2017. Těší mě také zahrádka. Květiny na pozadí skalky. Miluji kameny.

Pohádka o protržené přehradě.Zdroj: archiv Heleny SobkovéKNIHOU chce spisovatelka pohádkovou formou přiblížit mladé generaci historickou událost, která se stala 18. září 1916 během první světové války v Jizerských horách. Přinesla lidem utrpení a žal, a to následkem nedokonalé lidské práce a technického myšlení. „Využívám této příležitosti, abych poukázala také na krásy našich hor a vštípila dětem lásku k přírodě. Pokud se vydáte po stopách vodních skřítků, o kterých pohádkový příběh vypráví, projdete půvabnou horskou krajinou, Harrachovem a Mumlavskými vodopády počínaje, přes osadu Jizerku, Miloslavem Nevrlým poeticky nazvanou Koruna Jizerských hor, až po horu Jizeru a Černá jezírka. Zde poblíž pramení řeky Černá a Bílá Desná a ne každý prameny těchto řek zná, ne každý se prošel podél vodopádů Černé Desné a jejími Pekelnými kameny. Najít studánku Dobrý Born /Dobrá voda/, nacházející se poblíž osady Novina a nedaleko Protržené přehrady, je malé dobrodružství. Ale o to větší je radost, když se to podaří."

V září si Desná připomene 100 let od tragédie

Protržení přehrady si vyžádalo 63 obětí, vrchní dozorce se zastřelil.

Výstavba přehrady na Bílé Desné a spojovací štoly pod horským hřebenem, sloužící k převodu části povodňových průtoků do Souše, se ujala pražská firma Schön a synové, která zahájila stavební práce v říjnu 1911.

K převádění vody přes staveniště a následně pro vypouštění vody z nádrže zde nebyla vyražena obtoková štola ve skále jako na Souši, ale postavena betonová štola ve dně údolí.

Hráz na Bílé Desné byla sypaná s návodním hlinitým těsněním a kamennou dlažbou na návodní straně hráze. Měla zadržet 400 000 m3 vody. Zkolaudovali ji ve stejný listopadový den 1915 jako Souš.

Deset měsíců po kolaudaci při nadrženém objemu 290 000 m3 vody se v odpoledních hodinách 18. září 1916 protrhla.

Průlomová vlna způsobila značné škody v údolních obcích. 29 obytných domů a 11 brusíren skla zmizelo ve vlnách a 62 domů bylo vážně poškozeno. Katastrofa si vyžádala 62 obětí. K nim je třeba připočítat c.k. dvorního radu Ing. Karla Podhajského, který na stavbě přehrady vykonával vrchní státní dozor a po obdržení zprávy o katastrofě se zastřelil. Soudní jednání o vině nakonec skončilo osvobozením všech obžalovaných. Torzo přehrady s typickou kulatou věží je dnes kulturní památkou s naučnou stezkou. Mříží uzavřená spojovací podzemní štola se stala zimovištěm netopýrů.

100. výročí protržení přehrady na Bílé Desné

Areál Protržené přehrady na Bílé Desné.Zdroj: Deník/ Lenka Klimentová

Připomínková akce ke 100. výročí protržení přehrady na Bílé Desné v Jizerských horách se koná v neděli 18. září.

Program:

14.00 Slavnostní zahájení

14.15 Připomenutí tragické události

14.45 Bohoslužba

15.00 Vysvěcení pomníku

15.30 Minuta ticha za oběti

15.40 Film o katastrofické události

Doprovodný program zajištěn.